Alena Vitásková nakonec boj o prezidentskou funkci vzdala. Svým způsobem se do něj ale pokouší dál zasahovat. Vitásková sama o sobě není zajímavá, ale možná naznačuje nějaké strategie, co všechno by se mohlo na kandidáty naházet.
V rozhovoru pro Parlamentní listy 20. listopadu Vitásková tvrdí, že získala přes 66 tisíc podpisů, ale protože chtěla původně sto tisíc, tak nepožádala o registraci. Můžeme jí to věřit a nemusíme. Třeba je opravdu měla a pak to od ní bylo „pragmatické vyhodnocení“ pozice, jak ona tomu říká. Teď už je to celkem jedno.
„Masivní podpory občanů jsem nedosáhla,“ říká a na vině je prý i to, že někteří občané se údajně „báli podepsat“. To už můžeme odkázat do říše pohádek o nové totalitě, umlčování nepohodlných, vládě mainstreamu, cenzuře a podobně. Společnost je podle Vitáskové rozhádaná, panuje v ní strach a restrikce „nejen proti občanům, ale i proti nepohodlným kandidátům“. Tím posledním nejspíš myslí sebe. (Zatím spíš vidíme, jak drzost různých dezorientovaných osob a deprivantů nemá žádné meze.) Průběh voleb povede podle ní k ještě větší názorové atomizaci společnosti a očekává „demagogické výstupy obhajující neoliberalismus marxistického typu, který byl do naší země importován“.
Pak je tam ještě něco o tom, jak se hroutí „staré uspořádání bipolárního světa“, což je oblíbená povídačka pocházející z Kremlu, kde si pořád ještě myslí, že oni by měli být nějaký významný pól. Vzhledem k tomu, že ruská armáda se na Ukrajině pohybuje rychle jen tehdy, když se stahuje, nevypadá tahle ambice v dohledné době moc nadějně. Rusku zbyly jen jaderné zbraně, takže pokud by chtěli Rusové do něčeho významně zasáhnout, nezbydou na planetě póly žádné, kromě severního a jižního.
Zajímavější jsou spiklenecké teorie paní Vitáskové o prezidentské volbě. Má dvě.
Ta první: „Pokud je někdo tolik favorizován dokonce ještě předtím, než vůbec projevil zájem do voleb vstoupit, tak se musí každý soudný člověk zamyslet. Proč tomu tak je, kdo a jaký scénář pro tyto volby připravil? Takže u pana generála Pavla by nás mělo zajímat, kdo ho vyrobil a proč je médii tak prosazován. Připadá mi to jako drahá reklama na nekvalitní výrobek, který je bez reklamy téměř neprodejný.“
Ta druhá: „Druhou možností je i slovenský scénář, že pan Pavel ve vhodném okamžiku odstoupí a předá pozici ‚české Čaputové‘, paní Nerudové.“
Nějak z toho vypadlo nejjednodušší vysvětlení, že lidé na prezidenta kandidují, protože chtějí zastávat tu funkci. Jako propagandistická technika, jak nějakého kandidáta poškodit, by to ale nebylo vymyšlené špatně. Buď je kandidát produktem nějakých temných sil, nebo to vlastně nechce dělat. Tak proč ho volit, že?
Různé podezřelé síly, které by u nás chtěly zasáhnout do prezidentské volby, nás samozřejmě napadají. Podle zásady „po ovoci poznáte je“ to nejspíš budou kandidáti, kteří bojují za mír s požadavky na ukončení podpory Ukrajině, hlásají zrušení protiruských sankcí, vystoupení z Evropské unie a vyhlášení neutrality Česka.
V kampani se ještě nejspíš dočkáme hojného použití různých druhů propagandistického a dezinformačního bahna. V tom jediném nás přímá volba nezklamala. Je to skutečně unikátní podívaná.