Britský premiér Keir Starmer FOTO: Wikimedia Commons / OGL 3
FOTO: Wikimedia Commons / OGL 3
ANALÝZA / Velká Británie plánuje dlouhých osm let od hlasování o brexitu „reset“ vztahů s Evropskou unií. Tak to alespoň oznámil labouristický premiér Keir Starmer, který krátce po svém nástupu do funkce podnikl cestu do několika významných evropských zemí v čele s Německem a Francií a chystá se setkat také se staronovou šéfkou Evropské komise, Ursulou von der Leyenovou.
Výroky samotného Starmera a také nového britského ministra zahraničí, Davida Lammyho, naznačují konec nepřátelské rétoriky, na kterou si po brexitu musely zvyknout zbývající členské státy unie. Nemůže být navíc pochyb o tom, že se Británie a Evropská unie navzájem potřebují – ať už vzhledem k podpoře napadené Ukrajiny, nebo při snaze regulovat toky nelegální imigrace.
Pozitivně laděné výroky ovšem alespoň doposud neprovází mnoho konkrétních kroků, a naopak se ukazuje, že v řadě praktických oblastí zůstávají pozice Evropské unie a Velké Británie jen těžko slučitelné. Týká se to například diskuzí o obnovení britské účasti na vzdělávacím programu Erasmus+ nebo plánu na vzájemné zavedení elektronických víz.
Rétorický obrat
Starmer oznámil „reset“ vztahů s Evropskou unií v Německu, které navštívil na konci srpna. Obě země se potýkají s problémy s nelegální migrací a také s oslabeným hospodářstvím, které zasáhly vysoké ceny energií po vypuknutí plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Britský premiér, který do úřadu nastoupil bezprostředně po triumfu v červencových předčasných volbách, přislíbil, že Británie bude pod jeho vedením „přítelem a partnerem“ Evropy.
„Chceme spolupracovat se všemi evropskými zeměmi na obnovení vzájemných vztahů, znovuobjevení našich společných zájmů a opětovného navázání důvěry a přátelství, které přispívají ke zlepšení života v Evropě,“ zdůraznil Starmer a dodal: „Myslím to velmi vážně. Snad je to dostatečně zřejmé z práce, kterou jsme od voleb v posledních týdnech odvedli.“
Na premiérovo prohlášení navázal ministr zahraničí Lammy, který označil vztahy s Evropskou unií za svoji „zahraničněpolitickou prioritu číslo jedna“ a v článku pro deník The Local připomněl, že byl „po celou dobu své politické kariéry naprosto oddán úzkému partnerství s našimi evropskými sousedy“.
Právě Lammy ihned po vzniku nové vlády zamířil do Německa, Polska a Švédska, kde zdůraznil především nutnost společného postupu Británie a Evropy proti ruské hrozbě. Usnadnit by ho měl vznik jakéhosi dosud nepříliš specifikovaného „obranného paktu“ mezi Evropskou unií a Británií, který by se stal doplňkem k NATO a mohl by pomoci vyvážit očekávaný výpadek americké vojenské pomoci po případném vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách.
Kromě spolupráce v bezpečnostní oblasti by britská labouristická vláda také ráda usnadnila vývoz britského zboží na evropské trhy, zjednodušila kontrolu zemědělských produktů a obecně dosáhla výhodnější dohody o volném obchodu, jakou má Evropská unie s řadou dalších států od Mexika až po Jižní Koreu.
Konkrétní kroky
Starmerova vláda už podnikla některé kroky, které je možné považovat za pozitivní signály. Především dala jasně najevo, že na rozdíl od předchozího konzervativního kabinetu neuvažuje o odstoupení od ratifikace Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR). Právě ta podle Starmerova předchůdce, expremiéra Rishiho Sunaka, Británii bránila v přísnější kontrole migrace nebo v zavedení plánu na deportace žadatelů o azyl do Rwandy.
Právě „rwandské schéma“ ostatně Starmer rovněž okamžitě po nástupu zrušil, a místo toho zdůrazňuje, že migraci „nelze řešit bez Evropy“. „Dohodli jsme se na nových dohodách o spolupráci s partnery, jako je Slovinsko a Slovensko, abychom narušili organizovaný zločin, a díky našemu novému velitelství pro bezpečnost hranic budeme spolupracovat s našimi evropskými partnery na sdílení zpravodajských informací a odborných znalostí o datech, abychom vyřadili převaděčské gangy z provozu,“ nastínil změnu strategie britský premiér, který chce na boji proti nelegální imigraci úzce spolupracovat také s Itálií.
Zároveň ale Starmer prakticky okamžitě shodil ze stolu návrh na návrat Británie do oblíbeného vzdělávacího programu Erasmus+, který země opustila v květnu roku 2023. Britský premiér totiž prohlásil, že jeho vláda „nemá v plánu“ usilovat o znovuzařazení do programu, čímž zklamal řadu evropských politiků, kteří právě Erasmus+ považovali za ideální start opětovného sbližování EU a Spojeného království.
Británie a Evropská unie také podle všeho začátkem příštího roku uvedou v praxi další omezení vzájemného pohybu osob, kterým je fakticky zavedení systému elektronických víz. Každý občan členské země EU, který si bude přát cestovat do Británie, tak bude muset od dubna vyplnit elektronický formulář podobný americkému systému ESTA, zaplatit poplatek ve výši 10 liber (297 korun) a vyčkat na schválení vstupu do země. Stejný systém s poplatkem 7 eur (176 korun) bude platit pro Brity, kteří budou chtít vycestovat do některého ze států schengenského prostoru.
Obavy z euroskeptiků
Starmerova opatrnost v zavádění konkrétních kroků, které by Británii znovu sblížily s Evropskou unií, úzce souvisí s domácí politickou situací. Labouristická strana byla po brexitu zmítána spory mezi zastánci odchodu z EU a těmi, kteří si přáli druhé referendum o členství v unii – a toto rozdělení bezpochyby přispělo k její drtivé porážce ve volbách v roce 2019. Starmer mimochodem v této době patřil mezi ty politiky, kteří prosazovali nové referendum.
Nálada v Británii se sice od té doby proměnila a významná část společnosti nyní brexitu podle průzkumů lituje. Velký vliv si však uchovávají tvrdí euroskeptici reprezentovaní stranou Reform UK Nigela Farage, která v letošních volbách nečekaně uspěla. Sám Farage byl poprvé po mnoha neúspěšných pokusech zvolen poslancem a strana získala přes 14 procent hlasů, množství z nich přitom na chudším severovýchodě země, o jehož podporu se tradičně opírali labouristé.
Voliči z tohoto takzvaného „rudého valu“ přešli v roce 2019 na stranu konzervativců, a přestože ho labouristé letos znovu dobyli, Starmer si je možného ohrožení v euroskepticky naladěné oblasti dobře vědom. Premiér ostatně bezprostředně po výrocích o „resetu“ vztahů s EU ujistil Brity o tom, že se na brexitu nic nemění a že země pod jeho vedením v žádném případě nezamíří zpět do společného hospodářského prostoru.
Přesto se stal okamžitě terčem útoků ze strany euroskeptiků, kteří se domnívají, že ve skutečnosti tajně usiluje o návrat do Evropské unie a každý vstřícný krok nové vlády vůči ní vyvolává hlasitou reakci. Možné znovuzařazení do programu Erasmus+ tak euroskeptici interpretují jako začátek cesty k obnovení volného pohybu osob, zboží a služeb. Návrh zákona, podle kterého by Británie zaváděla stejná pravidla pro bezpečnost výrobků jako EU, pak pro změnu označují za „velkou brexitovou zradu“.
Lavírování labouristů se na druhou stranu snaží využít Liberální demokraté, kteří rovněž uspěli v letošních volbách, ačkoli spíše na počet zvolených poslanců než s ohledem na celkové množství hlasů. Ti pro změnu pod vedením svého předsedy Eda Daveyho tlačí vládu k tomu, aby byla vzhledem k Evropské unii „mnohem ambicióznější“ a neváhala usilovat o návrat na společný evropský trh.
Komplikovaná vnitropolitická situace tedy nepřeje zásadnějšímu sbližování mezi Evropskou unií a Británií nad rámec pozitivní rétoriky. „Jde o náladu, o obnovení vzájemné důvěry. Starmer chce být zdvořilý a ukázat, že se Británie změnila, což zní jako samozřejmost, ale je to opravdu důležité,“ hodnotí dosavadní podobu ohlášeného „resetu“ Charles Grant, ředitel výzkumného institutu Center for European Reform (CER). „Skutečné změny budou mnohem obtížnější, protože Británie bude muset zatnout zuby a udělat některé věci, které po ní EU chce.“
