Prezident Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Každé ujištění, že Miloš Zeman je zdravý jako rybička, vzbuzuje jenom další nedůvěru. Jeho vystupování je čím dál tím šílenější a symbolizuje smutný stav celé naší společnosti. Atmosféru jakési agónie, rozvratu, vypjaté nenávisti, úpadku hodnot a opouštění cesty, kterou se národ vydal před třiceti lety.
Nemusíme nutně spekulovat nad zdravotním stavem prezidenta republiky. Je nám více či méně jasný. V každém případě je věcí elementární zodpovědnosti se připravit na to, že volba nového prezidenta nemusí být až za tři roky. Může být i velice brzy. Tuto úvahu posiluje skutečnost, že je to právě samotný Miloš Zeman, kdo téma hledání nové hlavy státu otevřel.
Při pohledu na naše demokratické politické síly však z takové představy člověku mrazí v zádech. Copak je tu jasný kandidát, za kterým by všichni stáli? Není. A není tu proto, že demokratická scéna je fatálně roztříštěná. Veřejnost navíc ve značné míře uvěřila Babišově zákeřné propagandě, že politické strany jsou od podstaty špatné.
Tyto naše demokratické strany se přitom jen málo snaží této demagogii efektivně čelit. Nemají silné komunikační kanály, kterými by oslovovaly veřejnost, a jejich intenzita komunikace není oproti marketingu Andreje Babiše ani desetinová. Tomu odpovídají i jejich preference. Nemají ani žádné odborníky, kteří by jim v komunikaci pomohli.
Demokratická veřejnost se pak naivně spoléhá na nestranické občanské iniciativy a na akce spojené se 17. listopadem. Jenže tyto iniciativy rovněž neusilují o viditelné spojování demokratických sil a nemají pro nás žádné politické řešení naší hluboké krize.
Nejde tu o to, abychom se spoléhali na nějakého zázračného kandidáta a nového mesiáše. Falešní mesiáši nám už uškodili dost. Stačí, když tu bude slušný a inteligentní člověk, který by vrátil prezidentský úřad zpět do mantinelů parlamentní demokracie.
Pro Čechy má funkce hlavy státu velmi směrodatný smysl ohledně pojetí pravidel a celkového rámce společenského života. V podstatě touží mít krále. Miloš Zeman přitom jako špatný král společnost nasměroval k rozvratu, k destrukci liberální demokracie a k autoritářství. Proto nutně potřebujeme osobnost, která v pozici budoucího prezidenta tento hrozivý směr zastaví. A na té osobnosti je třeba se v široké koalici shodnout, vybavit ji prostředky a silným týmem. Podobně je třeba přistoupit i k budoucím parlamentním volbám. Ve shodě a tentokrát pro změnu s efektivním marketingem.
Je téměř jisté, že ruská fronta a Andrej Babiš už hledají a možná už i mají řešení, jak vnutit české veřejnosti kandidáta, který by zajistil kontinuitu se Zemanovým prezidentstvím. Dokonce se již objevují i náznaky, že by se sám Andrej Babiš po chvíli přemlouvání mohl nominovat na funkci hlavy státu. To by byla už naprostá parodie na polistopadovou svobodu.
Kdy se konečně demokratická politická scéna dokáže zorganizovat? Kdy konečně začne komunikovat tak, aby si jí česká veřejnost mohla všimnout? Současná letargie, neschopnost, roztříštěnost a kapitulantství jsou už nesnesitelné. Česko se 30 let po návratu svobody ubírá směrem k nové normalizaci a není tu politická síla, která by tento trend dokázala zastavit. Pojďme se konečně vzpamatovat.
