Nové číslo, které je ode dneška na stáncích, připomíná hned ve svém úvodu, že do prezidentské volby zbývá už jen šest měsíců. A sluší se dodat, že vládní koalice dosud nemá kandidáta, na němž by se shodla. Problematice je věnováno téma složené z několika textů, jimž dominuje velká anketa osobností. Ve hře jsou dvě otázky: koho budou volit a zda v sobě prezidentská volba skrývá nějaké riziko. Například fotograf Jan Šibík se obává, že „pro mnoho lidí nebude přijatelný žádný kandidát, a volby budou ignorovat“.
Ruský historik a religionista Andrej Zubov, který v minulých dnech přijel do Prahy, vyslovil v rozhovoru s Petrem Hlaváčkem přesvědčení, že „pokud zvítězí Ukrajina, dostane v Rusku demokracie šanci“. Není bez zajímavosti, že do povídání o nutné dekomunizaci a deputinizaci ruské společnosti se v pražské kavárně Louvre zapojil i Zubovův syn Daniil, jenž pracuje jako novinář a společně s otcem se angažuje v opoziční neparlamentní straně PARNAS.
Prolistujte si TÝDENÍK FORUM
V rubrice Nová orientace se gymnaziální učitel Radek Aubrecht zamýšlí nad tím, jak české školství zvládá integraci dětí ukrajinských válečných uprchlíků. V textu je jeden překvapivý údaj – podle nekompletních dat z doby po 15. červenci, kdy skončil zápis ukrajinských dětí, se jich zapsalo do prvních tříd na 40 000, což je horentní číslo. Pro srovnání, v září do škol poprvé nastoupí přes 140 000 českých dětí. Otázka, která s tím souvisí, je jasná – jak děti cizinců smysluplně začlenit do českého vzdělávacího systému, jenž se potýká s kapacitními problémy.
O tom, co je člověk, s nímž se osud opravdu nemaže, schopen překonat, aby si splnil sny, pojednává rozhovor Porazit nepřízeň osudu s muzikantem Stanislavem Barkem. Organizátor nejznámějšího kytarového festivalu u nás v tuto chvíli čeká na svou druhou transplantaci ledviny a během posledního roku prodělal šest operací hlavy ve snaze lékařů zastavit zhoubné bujení. Přesto se nevzdává, a ačkoli je odkázán na dialýzu, nepřestává cvičit a doufá, že se zase vrátí na koncertní pódium. Mimo jiné řekl: „Doktorka se mě ptala, jak často hraju, a když jsem jí řekl, že jsem zvyklý cvičit tři až čtyři hodiny denně, tak se zděsila a v podstatě mi to zakázala. Smím cvičit maximálně třicet minut v kuse.“