Kardinál Dominik Duka se pustil trochu na křehký led. O humanitních oborech se vyjádřil skoro stejným stylem, jako mluví Miloš Zeman o kulturní antropologii. V rozhovoru pro časopis Šifra řekl: „Dnes si každý hraje na to, že rozumí všemu, dříve se takto debatovalo v hospodě nebo na pavlači. Tak dnes vypadá celá mediální sféra a veřejná debata. Naší zkázou jsou humanitní obory, protože zcela ztratily racionální základ. Připomínají dnes to, co byl za minulého režimu marxismus-leninismus. Aby to přikryli, později to nazvali společenskými vědami… Určitou brzdou jsou jen exaktní obory. Kdo vystupuje v parlamentu proti genderové teorii? Lékaři. Protože ti ví, že tak to není. Základ je biologický.“

Jaké humanitní obory, které „ztratily racionální základ“, má Duka na mysli? Humanitní (nebo duchovní) vědy (z německého Geisteswissenschaft) se zabývají tím, co vzniká duchovní činností člověka: jazyk, náboženství, filozofie, etika, umění. K humanitním vědám podle našeho ministerstva školství patří třeba historie, archeologie, církevní dějiny, české dějiny, obecné dějiny, literární věda, filozofie a teologie, religionistika, teorie a dějiny kultury a tak dále.

Pak ale najednou mluví o společenských vědách a považuje je za něco jako marxismus. Společenské vědy jsou třeba demografie, ekonomie, kulturologie, pedagogika, politologie, psychologie, sociologie. Hranice mezi humanitními a společenskými vědami není úplně ostrá, ty společenské se vyznačují tím, že používají někdy podobné metody jako přírodní vědy, tedy pozorování a experiment.

S tím marxismem je to ale trochu pochybné. Sociologové se samozřejmě učí o Marxovi a je považován za jednoho z otců zakladatelů disciplíny. Stejně tak ale Auguste Comte, jehož myšlení je konzervativní reakcí na Francouzskou revoluci. Ostatně náš první prezident T. G. M. byl sociolog a odpůrce marxismu. V šedesátých letech se u nás skutečně pěstovala marxistická sociologie, to bylo ovšem poté, co byla do té doby režimem sociologie potírána jako buržoazní ideologická pavěda, a jinak tu obor ani křísit nešlo. Sociologie nemá jeden myšlenkový mustr, najdeme tam konzervativní strukturální funkcionalismus i kritickou teorii. Mohou si odporovat, ale vcházejí z reálně existujících jevů.

Dominik Duka se měl nějak přesně vyjádřit, takhle to vypadá jako obecné plácání o něčem, o čem toho moc neví. Motivy ale mohou být různé. Zřejmě to naznačuje jeho zmínka o genderové teorii, kterou prý lékaři potírají. Měl by se držet toho, co sám řekl, že nemá každý mluvit do všeho. Pojem gender je legitimní a byl zaveden právě proto, že je třeba rozdíl mezi tím mít pindíka a zastávat mužskou roli. To jsou celkem racionální věci podložené empirickými fakty. Z toho, že vznikají různé bláznivé myšlenkové konstrukce, nijak neplyne, že celý obor je nesmysl. Ostatně obor pana kardinála, teologie, by o šílenostech a jejich dopadu na společnost mohl vyprávět.

Jedinci konzervativního založení humanitní a společenské vědy nemívají občas rádi, protože se v nich zpochybňuje samozřejmost a takzvaný selský rozum se nepovažuje za zjevenou danost. Často strhávají fasády, za kterými je vidět něco úplně jiného. Ježíš tomu říkal obílené hroby. Navrch pěkné, ale dole hniloba a červi.

Někteří církevní představitelé nemají rádi psychologii, protože terapeuti znají mnoho všelijakých neurotiků, kteří svou poruchu považují za ctnost a úzkosti za posvátnou bázeň. Sociologie umí odhalit mechanismy výkonu moci, kdy se za slovy o službě skrývá využívání a za pokorou zneužívání a za božskou tradicí byrokracie vytvořená od dob římského impéria až po osvícenský absolutismus. Tak by se dalo pořád pokračovat. Jakmile se po staletích církev horko těžko nějak smířila s přírodními vědami, velikostí vesmíru a evoluční teorií, měla by totéž udělat i s dalšími obory a objevy. Společenské a humanitní vědy svět nespasí, ale mávání kropáčkem také ne. A pohrdavými slovy o vědách, které naopak v naší zemi spíše trpí, by se mělo dost šetřit.