Státní rozpočet České republiky na letošní rok by měl mít po své novelizaci schodek ve výši 326,9 miliardy korun. Schválený rozpočet počítal s deficitem 280 miliard korun. Je aktuálně navrhovaná částka vzhledem k situaci, ve které se nacházíme, nízká, nebo vysoká? Záleží, z jakého úhlu pohledu se na ni podíváme. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová navrhovala vyšší schodek na letošní rok už loni v září, tedy ještě dávno před válkou na Ukrajině a hlavní vlnou zdražování energií. Klíčová otázka ovšem zní, s jak vysokými rozpočtovými schodky přijde současná vláda v nadcházejících letech.
Při posuzování výše rozpočtových schodků je samozřejmě zásadní kontext, ve kterém se nacházejí a pomocí kterého ho hodnotíme. Proto je důležité připomenout, že v roce 2020 byl deficit státního rozpočtu 367,4 miliardy korun a v loňském roce dokonce 419,7 miliardy korun.
Pro letošní rok pak tehdejší správkyně státní kasy a dnešní předsedkyně poslaneckého klubu Babišova hnutí a místopředsedkyně ANO Schillerová navrhovala schodek ve výši 376,6 miliardy korun, což je stále výrazně více, než jaký předpokládá novela, o které má vláda Petra Fialy jednat ve středu a kterou by měla dolní komora parlamentu schvalovat v září.
Přitom je třeba vzít v potaz to, že vláda Andreje Babiše tento deficit rozpočtu odsouhlasila na konci září 2021; od té doby Ruská federace napadla Ukrajinu, inflace v Česku se v červnu meziročně vyšplhala na 17,2 procenta a vládnímu kabinetu přibylo množství nových výdajů zahrnující například integraci ukrajinských uprchlíků, zákonem dané inflační valorizace penzí a další pomoc občanům trpícím vysokými cenami energií. V tomto srovnání se nová výše rozpočtového schodku nezdá být nijak přehnaná.
Časy nízkých rozpočtových schodků
Není to ale tak dávno, kdy Česká republika měla deficity významně nižší. V roce 2017 to bylo 6,2 miliardy, o rok později pak dokonce skončil rozpočet v přebytku 2,9 miliardy korun, a ještě v roce 2019 byl v minusu jenom 28,5 miliardy korun. A kdyby se Sobotkova a Babišova vláda trochu více snažily, mohl být rozpočet státu vzhledem k tehdejšímu ekonomickému růstu v přebytku více let, tyto přebytky mohly být mnohem vyšší a mohly přispět ke snížení celkové výše státního dluhu.
Otázka je, jestli se časy podobně nízkých rozpočtových schodků mohou vrátit a jestli se k nim dokáže přiblížit vláda Petra Fialy. Prvním krokem v tomto směru je rozpočet na příští rok. Ministr financí Zbyněk Stanjura tak na konci června v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že jeho ambicí je, aby deficit rozpočtu na rok 2023 byl nižší než 280 miliard korun.
Je to určitě mnohem méně, než kolik by to bylo, kdyby vládli předseda hnutí ANO Andrej Babiš a jeho ministryně financí Alena Schillerová, a stejně tak je to mnohem méně, než kolik byl například rozpočtový schodek v loňském roce (419,7 miliardy korun).
Co ale brání tomu, aby deficit státního rozpočtu byl ještě výrazně nižší? Třeba několik málo desítek miliard korun? Odpověď na tuhle otázku můžeme nalézt v pravidelném čtvrtletním stanovisku Národní rozpočtové rady k vývoji hospodaření sektoru veřejných institucí a k nastavení fiskální a rozpočtové politiky.
Nerovnováha mezi příjmy a výdaji
V tom posledním červnovém rada upozornila na to, že rozsah strukturálního deficitu veřejných financí, který není ovlivněn ekonomickým cyklem, tedy tím, jak ekonomika roste či neroste, aktuálně představuje asi 220 miliard korun. Jde o to, že příjmová strana veřejných rozpočtů není dostatečná pro pokrytí veřejných výdajů.
Národní rozpočtová rada také popsala důvody, které za tím stojí: „Jedná se o důsledky kroků, které byly v minulých letech přijímány často s odkazem na pandemii covid-19, ačkoliv s ní věcně nesouvisely. Na příjmové straně se jedná zejména o značnou redukci zdanění příjmů fyzických osob (cca 120 mld. Kč), zrušení daně z nabytí nemovitých věcí (cca 13-14 mld. Kč), jakož i další dílčí úpravy u spotřebních daní z nafty (cca 6 mld. Kč),“ zdůraznila rada ve svém stanovisku.
A pokračovala: „Na výdajové straně jsou to vyšší než zákonné valorizace dávek důchodového pojištění či zvyšování některých dalších sociálních dávek. To vše spolu s růstem platů významné části zaměstnanců vládního sektoru (zejména učitelé) vedlo ke značně expanzivní fiskální politice v letech 2020 a 2021.“
Plyne z toho jednoduchá věc. Aby rozpočtové schodky výrazně klesly, například pod 100 miliard korun, musela by se vláda odhodlat k mnohem radikálnějším krokům, než o kterých doposud hovořila. Řadu z nich navrhují bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a někdejší premiér Mirek Topolánek ve svém společném článku pro Hospodářské noviny. Patří sem například snížení počtu státních zaměstnanců, několikaleté zpomalení růstu jejich platů, změna valorizačního schématu důchodů či zvýšení daní.
Plánovaný schodek na letošní rok ve výši 326,9 miliardy korun je zřejmě adekvátní současné situaci. Pokud v následujících letech budou rozpočtové deficity jen něco málo pod 300 miliardami korun, bude to pouze odpovídat výše zmíněnému strukturálnímu schodku ve výši 220 miliard korun. A méně to bude moci být teprve tehdy, kdy se i tento strukturální schodek sníží.