Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
KOMENTÁŘ / Ursula von der Leyenová nedávno předložila návrh nové Evropské komise. Musím říct, že nově navržené složení je velice různorodé co do kvality svého personálního obsazení. Někteří z kandidátů mají velmi dobré předpoklady k tomu, aby bylo jejich působení pro Evropu přínosem.
Zároveň ale nelze zavírat oči nad tím, že někteří další by naopak představovali dost velký problém pro další směřování EU, pokud by nakonec skutečně prošli ohněm grilování. Důvodů může být několik. Nezkušenost, naprostá nekompetentnost či neschopnost reflektovat realitu důsledkem naprosté ideologické zaslepenosti.
Úspěch pobaltských zemí
Z té první skupiny bych zde rád zmínil tři příklady. Jedním z lidí, do nichž jsou vkládaná vysoká očekávání, je nepochybně bývalá estonská premiérka Kaja Kallas, která byla navržená na post vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, tedy fakticky evropské ministryně zahraničí.
Na komisaře pro obranu byl vybraný Andrius Kubilius z Litvy. Obě významná portfolia by tedy měla připadnout politikům ze zemí EU nejvíce vystavených ruské hrozbě. Můžeme to vnímat jako dobrou zprávu a jasné sdělení navenek, že obrana a bezpečnost budou v následujících letech patřit k prioritním tématům. Za zmínku stojí i Valdis Dombrovskis z Lotyšska, kterému byl přidělený post komisaře pro ekonomiku a produktivitu.
Obecně tedy zvláště malé pobaltské státy dostaly velmi silná portfolia v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky, obrany a ekonomiky. Nominanty z těchto zemí jsem zde nezmínil náhodou. Můžeme je vnímat jako důkaz, že i malé a „nové“ členské země, které dříve stály spíše v pozadí, mohou v EU dosáhnout na významné posty.
Česko neostrouhalo
Pro nás je samozřejmě stěžejní otázka, jak nakonec dopadl Jozef Síkela? V souvislosti s jeho jménem se spekulovalo o více různých portfoliích. Nakonec byl navržený na místo komisaře pro mezinárodní partnerství. Můžeme to vnímat jako úspěch, nebo naopak úplné fiasko? Přestože mnozí tvrdí opak, nejedná se vůbec o špatnou pozici.
Pokud projde Síkela zatěžkávací zkouškou v podobě parlamentního grilování, bude mít pod sebou největší generální ředitelství (tzv. DG) Evropské komise zaměstnávající tři tisíce lidí. Obecně jde o portfolio, které má v současné době obrovskou perspektivu.
Prohlubování ekonomických vztahů s dalšími zeměmi bude mít nesmírný význam za situace, kdy v Indii, Africe, Jižní Americe či Karibiku bude EU muset reagovat na objem peněz a rostoucí asertivitu Číny a Ruska. Síkelovo působení v této pozici může pomoci i českým firmám v investicích ve světě nebo zajišťování dodavatelských řetězců.
S tímto portfoliem je navíc spojený rozpočet programu Global Gateway ve výši 300 miliard eur. Konkrétně by se měl Síkela zabývat například projekty v oblasti energetiky, vzdělávání nebo digitální infrastruktury. Největší úřednický aparát a ve správě 300 miliard eur tedy neznamená žádné slabé portfolio, jak nám teďka křičí opozice.
Dokonce lze tvrdit, že tak silný post ještě žádný český komisař nikdy neměl. Teď je už jen na panu Síkelovi, zda se dokáže připravit na grilování před poslanci Evropského parlamentu a zda potom svoji funkci zvládne.
Pokračování Timmermanse jinými prostředky?
V navrhované Komisi ale figurují i problematičtí kandidáti. Kvůli některým navrženým jménům zvláště v oblasti zelené politiky reálně hrozí pokračování linie dříve prosazované Fransem Timermansem.
Ten jako místopředseda Komise, který měl na starosti Green Deal, v přechozím období nechvalně proslul svým prosazováním zelených opatření nezohledňujících dopady na fungování evropské ekonomiky a životní úroveň obyvatel.
Konkrétně se jedná především o dva lidi. Španělská politička Teresa Ribera, navržená na post první místopředsedkyně komise se zodpovědností za naplňování cílů Green Dealu. Tato bývalá španělská ministryně pro ekologickou tranzici bývá často považovaná za Timmermanse v sukních a v souvislosti se spekulacemi o jejím jmenování jsem o ní psal už dříve.
Klíčová oblast energetiky připadla dánskému politikovi Danovi Jørgensenovi. Oba spojuje fanatický odpor proti jádru. Jdou tak proti zájmům nejen Česka, ale i všech dalších zemí, které do budoucna počítají s jadernou energií coby čistým zdrojem.
Za takového složení Evropské komise by nejen Česko mělo brzy velký problém. Pokud má Evropa opravdu vyrábět čistší energii, řada zemí se bez jaderné energie prostě neobejde. Zarytí odpůrci jádra by proto v Komisi neměli co pohledávat.
Vše zůstává otevřené
Na závěr bych rád zdůraznil jednu věc. Někteří vnímají navrhované složení Evropské komise jako hotovou věc. Tak to ale vůbec není. O ničem není rozhodnuto a navrhované složení nemusí být zdaleka konečné. Všichni kandidáti budou muset prokázat, že jsou schopní obstát při velmi náročném grilování v Evropském parlamentu.
Je téměř jisté, že některý z navržených kandidátů neprojde. Už teď se mluví o navrhovaných komisařích a komisařkách ze zemí jako jsou Malta, Belgie, Maďarsko či Slovinsko. Buďto postrádají dostatečné zkušenosti, nebo jako v případě belgické kandidátky jménem Hadja Lahbib či slovinské kandidátky Marty Kos mají škraloupy z minulosti.
Hadja Lahbib si před několika lety zadělala na veliký problém kvůli své cestě na Ruskem okupovaný Krym. Loni navíc v roli ministryně zahraničí čelila výzvám k rezignaci kvůli udělení víz ruským a íránský zástupcům na bruselský summit zástupců měst.
Slovinská progresivní politička zase měla v době komunismu údajně donášet jugoslávské tajné službě UDBA, tamní obdobě StB. Těžké to určitě bude mít i zmiňovaná Tereza Ribera. Všechny tři zmíněné budou mít spolu s dalšími kandidáty mnoho co vysvětlovat.
Zanedlouho tedy budou muset všichni nominovaní kandidáti na komisaře projít už zmiňovaným parlamentním grilováním. Evropský parlament dostane jako po každých volbách příležitost ukázat svoji sílu. V zájmu celé Evropy je, aby zdravý rozum nakonec zvítězil a jmenování všech problémových kandidátů se podařilo zabránit.
Autorem je europoslanec za KDU-ČSL.
