Koronavirová epidemie se Česku z větší části vyhnula podobně jako v roce 2015 migrační vlna. Důvody bude sice věda hledat ještě dlouho, ale vládní propaganda si připsala veškeré zásluhy. Z celospolečenského hlediska zato přinesla tato epidemie jinou tragédii. Politickou i mediální pluralitu přejel parní válec. A mnozí novináři tomuto zplanýrování české společnosti aktivně pomáhají. To nesmí zůstat bez povšimnutí a zaznamenání.

Každý prožíváme tuto zvláštní dobu po svém. Někdo děkuje vládě za moudré vedení státu. A někdo jiný zase vidí, že tu naopak státní moc nebezpečně zbytněla a dobyla si obrovský prostor na úkor naší svobody. Narušila právní pořádek a demokratický étos státu tím, že zavedla bezprecedentní zákazy a příkazy, proti nimž jsou občané bezmocní. Zmatená a vyděšená společnost projevuje z velké části vůči tomuto zbytnělému státu oslovskou poslušnost.

V této opravdu zahanbující situaci pociťuje celá řada novinářů potřebu vlézt do státní zadnice a přispět svoji tvorbou do prolhané propagandy. Činí to svobodně, bez donucení a s pocitem objektivní serióznosti.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Máme tu nyní dva druhy probabišovských novinářů. Ta první skupina je jasná: Dělají to za peníze. Pánové Kamberský, Zvěřina a Macháček předstírají za skvělé platy nezávislé novináře, kteří jakoby náhodou přicházejí opakovaně na to, že vláda vládne správně. Pan Kamberský jako fejetonista nerudovského formátu kupříkladu varuje lid v Lidových novinách před zbytečným remcáním. „Remcali jsme za bolševika, když zdražilo pivo, remcáme nyní, když máme nosit roušky.“ Takže zde je situace jasná.

Zajímavější je ale ta druhá skupina. Jedná se o novináře, kteří poslouží Babišovi zadarmo. Andrej Babiš má z takových případů větší radost, nic ho to nestojí. S nadšením pak třeba retweetuje na svém účtu rozhovor s epidemiologem Maďarem v týdeníku Respekt s titulkem „Byli jsme krok od katastrofy“. Poselství je jasné: Byli jsme krok od katastrofy, ale vláda nás zachránila. Tuto mantru v podstatě denně sugeruje divákům veřejnoprávní Česká televize, z níž se stal během krize ústřední orgán vládní propagandy. Státní představitelé mají totiž na ČT 24 nekonečný prostor pro své tirády a téměř nikdo jim tu neoponuje. Vedle toho také televize obnovila oblíbený žánr z dob socialismu, který se jmenuje „hlas lidu“. Lidé spontánně pronášejí moudra do kamery a vytvářejí dojem, že tu všichni „táhneme za jeden provaz“ v boji s virem. A pro zpestření sem chodí novináři, kteří jsou zaměstnanci holdingu Agrofert, a předstírají nezávislé pozorovatele a hodnotitele vládních kroků. Je to sice za hranicí představitelné nedůstojnosti, ale je to realita této doby. Navíc je nyní Česká televize také platformou pro prezentaci názorů komunistické strany, která má jako pilíř současné politické moci ke všemu co říci.

Posílení Andreje Babiše konstatoval i šéfredaktor týdeníku Echo a doplňuje to svým pohledem na neschopnou ODS, pro niž je prý zničující, že „loví v liberálních vodách“. Jako by liberálnědemokratický proud v ODS byl jen nějaké politováníhodné reziduum starého liberálního režimu, který už přece odešel na smetiště dějin. Pod slovem „liberální“ se tu již nemyslí ani tak vláda práva, svoboda jednotlivce a tržní ekonomika, nýbrž neomarxismus, homosexualismus, genderismus, ekologismus a kosmopolitismus, jak nás to učí profesor Václav Klaus. Je to škoda, že jsme ten původní smysl liberalismu již pohřbili. Celkem dobře tu 20 let fungoval.

Zlatým hřebem bývá ale obvykle vyznání Davida Klimeše na serveru Aktuálně. Článek se jmenuje příznačně: „Komu věří lidé v těžkých časech? V Česku je to zatím Babiš“. Klimeš v podstatě chválí Andreje Babiše za to, že dal lidu jistotu, a upozorňuje na růst jeho podpory. A také na neschopnost opozice: „Pokud s tím opozice chce něco udělat, měla by si konečně přiznat to základní: volba Andreje Babiše není pro 35 procent Čechů už žádným vyjádřením protestu proti ‚matrixu‘. Premiér se pro největší voličskou skupinu stal ztělesněním jistoty.“ A dále se v článku praví: „Sociolog Martin Buchtík to v rozhovoru pro Aktuálně popsal trefně: Babiš počátek krize zvládl, ale bude záležet, jak se mu podaří zvládnout i ekonomické a sociální následky. Nicméně už nyní je zjevné, že pro voliče ANO je jistotou za všech povětrnostních podmínek. A nekonečné vysvětlování opozičních lídrů i médií příznivcům premiéra, že volí špatně, je zcela neúčinné.“

Celá tato propagační konstrukce se opírá o průzkumy, které přitom nic převratného neukazují. ANO v nich mělo již v minulosti 35 procent a je spíše zarážející, že při naprostém ovládnutí mediálního prostoru oslovuje Babiš stále pouze menšinu voličů. Každý komentátor si může vybrat, zda vidí sklenici poloplnou nebo poloprázdnou. Pan Klimeš si vybral to hledisko, které Babiše vidí jako zářící slunce české politické scény, v jehož paprscích jistoty se národ zahřeje a kráčí dál s důvěrou v srdci. Stejně jako s průzkumy je to s tvrzením, že Babiš zvládl počátek krize. Každý komentátor se může rozhodnout, zda si všimne toho, že vláda ignorovala ve Sněmovně upozornění opozice na blížící se epidemii. Ztratila tak více než měsíc času, nebyla schopná zabezpečit ochranné prostředky ani pro zdravotníky a vyslala je do boje bezbranné. Pan Klimeš si nevšiml ani toho, že Babiš způsobil na tiskových konferencích totální chaos, projevil se jako nestrukturovaný a hysterický blázen, takže ho vlastní tým musel schovat a naplánovat mu řízené výstupy s předem napsanými projevy. Pan Klimeš se spolu s dalšími vědci a novináři ale rozhodl, že Babiš situaci zvládl a je to vítěz. Gratulujeme!

Je to otřesný pohled. Pluralita, oponentura a kritické myšlení je dnes prezentováno jako kverulantství a remcání. Vědci se shodují s novináři, že vláda vládne správně, a lid se těší, že bude v létě puštěn do Chorvatska. Nerozborná jednota soudruhů novinářů se soudruhy ministry dává pracujícímu lidu jistoty. A náš soudruh premiér je tou jistotou největší. Opozice by už měla nazřít, že je směšná, neschopná, a měla by se sama rozpustit. K této atmosféře nové biafry ducha se hodí název jedné z iniciativ, která pořádá naše festivaly svobody: Děkujeme, že můžem. Sice je toho stále méně, co můžeme, ale moc děkujeme vládě a našim médiím, že nás tak moudře provedly touto smrtící epidemií.