Počasí ještě stále není nic moc a my rozšiřujeme nabídku našeho e-shopu FORUM, aby byl pořád dostatek kvalitního čtení. Podívejte se, jaké nabízíme novinky. Jejich nákupem mj. podpoříte nezávislou žurnalistiku!
Peter Demetz: Diktátoři v kině
Peter Demetz zachycuje pozoruhodný svět kinematografie coby nástroje i oběti propagandy v rukou diktátorů. Přibližuje filmy, které viděli a do jejichž podoby nezřídka zasahovali, režiséry, herce i herečky, jež zbožňovali. Film Viva Villa! patřil k Hitlerovým nejoblíbenějším: v jeho hlavní postavě, mexickém lidovém tribunovi Pancho Villovi, poznával sám sebe. Joseph Goebbels však tento film považoval za příliš nebezpečný, aby ho pustil do běžné distribuce. Goebbels diktoval v nacistickém Německu nejen výběr programu kin, jako autor a dramaturg se na utváření filmů ve stále větší míře i sám podílel. Také Stalin, který si význam filmu uvědomil poměrně pozdě, se bezprostředně vměšoval do filmových produkcí. Výrobu filmů reguloval dokonce i Lenin, jehož zájem poutaly především průmyslově a politicky zaměřené naučné snímky. Avšak propagační potenciál kina rozpoznal a využil jako první Mussolini. Zestátnil veškerý filmový průmysl a zřízením Cinecittà se pokusil vybudovat jakýsi fašistický Hollywood.
Alena Ježková: Hovory s Pavlem Fischerem
Rozhovor spisovatelky Aleny Ježkové a senátora Pavla Fischera, někdejších spolužáků z vysoké školy. Fischer se z pozice senátora vyslovuje k aktuálním tématům naší doby. Díky osmileté práci pro Václava Havla přináší unikátní svědectví o zákulisí prezidentské kanceláře a vzpomíná na práci ve Francii a Monaku, kde působil jako velvyslanec. Otevřeně mluví o rodinném životě a nemoci nejstaršího syna. Dynamický rozhovor doplňuje množství fotografií z prostředí Pražského hradu, pobytu ve Francii, prezidentské kampaně a Fischerova soukromí.
Manfred Flügge: Století Mannových
Kniha líčí osudy prakticky všech významných členů rodiny Mannových, nejen těch nejznámějších – spisovatelů Thomase a Heinricha – ale i jejich sourozenců, manželek a dětí. Autor vycházel z autentických deníkových záznamů a korespondence, nevyhýbal se přitom ani velmi intimním a rozporuplným momentům, jako byla závislost na drogách či alkoholu, tajená i veřejně přiznávaná homosexualita, členství v NSDAP apod. Přesto kniha nijak nevybočuje z hranic příjemně věcného, velmi poučeného a spíše kritického popisu jednotlivých lidských osudů a vztahů. Manfred Flügge se studiu nejen rodiny Mannových, ale i osudů dalších německých umělců v bouřlivém 20. století věnuje dlouhodobě. Tato kniha je završením jeho mnoholetého zájmu a její mimořádná kvalita i čtivost tomu plně odpovídá.
Ladislav Kudrna: Fakta a lži o komunismu
Kniha přináší ucelený pohled, který jasně dokumentuje zločinnost komunistického režimu. Kromě Ladislava Kudrny přispěli svými texty například Petr Blažek, Pavel Žáček, Jan Rychlík, Zdeněk R. Nešpor nebo Antonie Doležalová. Jedná se o ucelený pohled na zločiny normalizace, kniha obsahuje spoustu zajímavých fotografií a navíc také články novinářů, kteří se debaty s Michalem Pullmannem zúčastnili. Třicet let po sametové revoluci tu máme situaci, kdy někteří lidé tvrdí, že se „zase tak moc nestalo“ – a to nemůžeme nechat jen tak, zejména s ohledem na disidenty, politické vězně a emigranty, jimž komunisté zničili život.
Joseph Epstein: Eseje
Tento výbor z esejů Josepha Epsteina – představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby – je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je „ze staré školy“ a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty – G. K. Chestertona.
