Bývalý šéf kabinetu premiéra Jiřího Rusnoka Karel Štogl svůj zájem bojovat o prezidentskou funkci už potvrdil pro web Neovlivní.cz. Kampaň chce začít v červnu. Je tak dalším po jménech Miloš Zeman, Michal Horáček, Marek Hilšer, ke kterým se možná přidají dlouholetý předseda Akademie věd Jiří Drahoš nebo diplomat Petr Kolář.
Slyšeli jste někdy jméno Štogl? Asi ne, ale nevadí, jeho dráha ve světě politiky je známa.
Jaroslav Tvrdík ho angažoval jako svého poradce, když byl ministrem obrany. Pak se stal vojenským diplomatem OBSE ve Vídni. Poté byl osobním tajemníkem Bohuslava Sobotky na ministerstvu financí. Za středočeského hejtmana Davida Ratha pracoval v regionálním dotačním úřadu ve Středočeském kraji. Nakonec se stal v roce 1993 šéfem kabinetu premiéra Jiřího Rusnoka, což byl v tuzemsku zatím nejvyšší bod jeho kariéry.
Štogl si věří: „Cítím se na vrcholu svých fyzických a duševních sil a myslím si, že mám velkou šanci v prezidentských volbách uspět. Mám schopnost lidi spojovat a dostat z nich metodou cukru a biče to nejlepší, co v nich je,“ sdělil serveru neovlivni.cz. Peníze nebudou díky moderním technologiím prý problém: „Financování bude maximálně transparentní. Výhodou je, že v době internetu, Facebooku a dalších vymožeností moderní komunikace a techniky nejsou potřeba rozpočty s mnoha desítkami milionů.“
Tedy zastavení na jeho dráze jsou z osobního hlediska jistě úspěch, kdo z nás to má. Jen není úplně jasné, jestli lidi ohromí, že se pohyboval kolem lidí, jako byl Jaroslav Tvrdík, exponent Číny u nás a známý utráceč všech peněz, ke kterým se kdy dostal, od ČSA, kterým přistřihl křidélka, až po ČSSD. kde si u Paroubka taky pěkně zařádil jako větrák stranické pokladny. O Rathovi škoda mluvit.
Zajímavé na věci je, že se z okruhu lidí, kteří mají něco společného s Milošem Zemanem, najednou vynoří člověk, který by byl jeho protikandidátem. Myslí to se snahou o Hrad vážně, nebo je to nějaká zemanovská finta? Hned se v mysli, která je na to už natrénovaná, vynoří různé politologické teorie o spiknutí. Kdo chce naředit čí hlasy ve vhodnou chvíli atd.
Vposledku záleží ale samozřejmě na tom, jak bude kandidát přesvědčivý a s jakou zdravou kritičností se k němu voliči postaví. Ovšem s takovou tvrdíkovsko-rathovsko-sobotkovskou karmou bude zřejmě kandidát čelit různým otázkám.

Kandidát by měl taky zvážit, jestli heslo „cukr a bič“ je přesně to, co na běžného voliče bude platit. Leda by se mu podařilo vysvětlit, že cukr bude pro jeho stoupence a bič na ty nepřizpůsobivé a líné.