Jedním z témat, kterým se v rámci svojí europoslanecké práce od začátku mandátu usilovně věnuji, jsou i dezinformace. V minulosti jsme této klíčové hrozbě pro budoucnost demokracie i EU jako takové věnovala českou kampaň Pravda bolí https://pravdaboli.eu/, v rámci Evropského parlamentu jsem pak pracovala na obsáhlé zprávě výboru pro cizí vměšování dezinformace.

Se zájmem jsem proto sledovala výsledky společné práce celkem 34 signatářů z řad online gigantů, specializovaných platforem, největších hráčů z oblasti online reklamy, fact-checkingových organizací, výzkumníků i organizací z řad občanské společnosti, kteří před pár dny zveřejnili od roku 2018 první vyztužený Kodex praxe EU v oblasti dezinformací (Code of Practice on Disinformation 2022).

Dokument přináší rozsáhlou škálu 44 závazků a 128 konkrétních opatření v následujících oblastech:

1. Demonetizace, tedy zpřetrhání finančních toků směrem k šiřitelům dezinformací.
2. Ztransparentnění politické reklamy.
3. Zajištění integrity služeb, tedy otázka falešných účtů, funkce botů při tlačení dezinformačních narativů či nebezpečných deepfake videí (na které jsem upozorňovala zde https://pravdaboli.eu/deepfakevideo/).
4. Posílení uživatelů, tedy oblast mediální gramotnosti, ale i transparentnosti „doporučujících“ systémů.
5. Posílení výzkumu a fact-checkingové komunity, včetně neomezeného přístupu k anonymizovaným datům.
6. Poskytnutí přístupu ke kontrole uplatňování kodexu a pravidelná aktualizace relevantních dat v rámci „Centra transparentnosti“ společnosti Meta.
7. Založení nového stálé pracovní jednotky, složené ze signatářů kodexu, zástupců Evropské regulační skupiny pro audiovizuální mediální služby, Evropské observatoře digitálních médií (EDMO) a Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) a předsedá mu Evropská komise.

Nejde samozřejmě o nějaká revoluční opatření. Dokument přesto odráží spoustu práce a je přínosný už jen tím, že identifikuje uzlové body hrozby jménem dezinformace.

Svoboda slova v ohrožení? Ale no tak…

Předně je třeba odmítnou kritiku, která přichází nepřekvapivě většinou právě z tábora, kde se dezinformacím mimořádně daří, že by kodex nějak ohrožoval svobodu slova. Kodex se totiž nevztahuje k obsahu, ale jen k nástrojům, kterými se dezinformace šíří. A taky, přesně naopak, usiluje o to, v čem já jako stoupenkyně svobodného internetu vidím hlavní cestu, jak s dezinformace účinně bojovat a nemuset přitom regulovat obsah: posílení uživatelů a jejich možností v tragicky nerovnovážném vztahu k velkým online platformám.

Pro úplnost si můžeme zopakovat i definici toho, co je vlastně dezinformace. Ve své kampani jsem používala parafrázovanou definici, kterou používá UNESCO: Dezinformace jsou takové informace, které jsou nepravdivé a záměrně vytvořené proto, aby poškodily nějakou osobu, sociální skupinu, organizaci nebo zemi.

Legislativa by měla mířit na ty, kdo dezinformace ZÁMĚRNĚ vytvářejí a šíří s nekalým či zištným (ať už ekonomicky či politicky) úmyslem. Pokud někdo šíří dezinformace nezáměrně a nezištně, pro toho by mělo být naší snahou pomáhat – zvyšovat mediální gramotnost a posilovat jeho pozici vůči algoritmům, které ho do takové situace často dostávají.

Jak vážně brát nový Kodex?

Jako u každého kodexu se i zde logicky vnucuje otázka, nakolik budou jeho závazky prakticky vymahatelné. Jeho opatření sice nejsou povinná, EU ale podmiňuje účast na kodexu s nadcházejícím Zákonem o digitálních službách (Digital Service Act, DSA) a vyjadřuje svůj záměr, aby se z „doporučení“ stala regulérní „praxe“.

Článek 27 návrhu DSA uvádí dodržování Kodexu jako platné opatření ke zmírnění „systémových rizik“ – mezi která by nyní dezinformace patřily. Takže Komise de facto očekává, že se Kodex stane ústředním prvkem DSA, kterou již platformy budou muset dodržovat. Sama komisařka Jourová, která má za Komisi dezinformace na starosti, uvedla, že Kodex představuje „jasný odklon od výhradní ‚samo-regulace‘, neboť praxe velkých platforem bude nově vymáhána dle DSA“.

Dodejme, že mezi signatáři dosud chybí platformy jako Apple, Amazon či Telegram. Zároveň se DSA zřejmě nebude ve stejné míře vztahovat na menší technologické reklamní firmy, které přitom mohou sehrávat významnou roli v dodávání nástrojů k cílení (a tedy i šíření) dezinformací, anebo v poskytování kanálů, kde mohou tvůrci dezinformací svůj informační balast úspěšně monetizovat.

Efektivitu nového kodexu budeme moct poprvé hodnotit za šest měsíců, což je lhůta, do které by měli signatáři implementovat závazky.

Autorka je europoslankyně za Piráty