Naše společnost velmi potřebuje demokratické politiky, kteří by uměli vést silné strany. Když si Křesťanská a demokratická unie neboli Česká strana lidová zvolila předsedou Marka Výborného, udělala určitě dobrou volbu a dala nám novou naději, že bychom tu opět mohli mít schopnou a inteligentní proevropskou pravicovou stranu. Takové strany totiž dlouhodobě v Evropě stojí za úspěchem a růstem těch nejúspěšnějších evropských států.
Výborného protikandidát a šéf poslaneckého klubu Jan Bartošek je o něco lépe vyprofilovaný politik, ale sázka lidovců na výborné charisma Marka Výborného je srozumitelné. Rozhodnutí delegátů sjezdu je třeba respektovat. Suverénní chování tradičních politických stran, na které se nyní hází tolik špíny, je pro budoucnost státu zcela zásadní a každé jejich dobré rozhodnutí je třeba ocenit.
Marek Výborný je svým vzděláním latináře a historika na naší politické scéně tak trochu zjevením. V dobrém slova smyslu. Dosud tu byli úspěšní spíše ekonomové a právníci. Až s Petrem Fialou v ODS nastoupil na scénu sebevědomý představitel společenských věd.
Poslanec Výborný je ale nejen učitel dějepisu, ale především dobrý následovník myšlenky křesťanského vyjádření demokratické politiky, jakou v době první republiky reprezentoval monsignore Jan Šrámek. Jednalo se o geniální spojení politiky sociální citlivosti s konzervativním respektem k hodnotám a tradicím, na nichž obvykle stojí každý životaschopný západoevropský národ. Byla to politika, která nás vedla k civilizaci a kterou tragicky zničil nacismus a komunismus. Historie strany lidové v dobách komunismu má bohužel odlišný a notně pokřivený charakter a její někdejší předseda Šrámek to musel nést během své internace komunistickou státní mocí velmi těžce. Byl to opravdový hrdina české demokracie.
Neustálé veřejné hanobení demokratických stran a demokratických politiků je zákeřným útokem na pluralitní a demokratický charakter našeho státu, který jsme od roku 1989 obnovovali a tvořili s obrovským úspěchem. Je tragédií této doby, že se voliči po tomto úspěchu přimkli k absurdním hnutím s nedemokratickým charakterem.
Každého nadějného politika demokratické strany je proto třeba přivítat. Ale vedle toho je také třeba pracovat na tom, aby naši úspěšní demokratičtí politici z předchozích let byli očištěni od hnusného pošpinění, jaké na ně nakydala mediální moc současného předsedy vlády.
Vítáme nové a nadějné demokratické lídry. Ale bylo by smutné, kdybychom se nedokázali také zastat našich dosavadních demokratických lídrů, kteří už něco dokázali a pak byli odporným způsobem mediálně zhanobeni. Nový politik není žádný mesiáš. Je to střízlivá naděje. A žádný starší politik nepatří do šrotu a na pranýř, pakliže dobře sloužil českému státu, jako třeba Miroslav Kalousek, Mirek Topolánek, Miroslava Němcová nebo Karel Schwarzenberg.
O otci Marka Výborného se říkávalo, že je výborný. Miloslav Výborný byl deset let soudcem Ústavního soudu a před tím byl dlouholetým poslancem činným v ústavněprávním výboru. Základy demokratické politiky a právního státu má tato rodina v krvi. Bylo by moc dobře, kdyby tyto zásady kladl nový předseda KDU- ČSL na vyšší místo, než marketingově líbivá prohlášení, že nechce dělat primárně antibabišovskou politiku. Žádná demokratická politika nemůže být jiná než antibabišovská a antizemanovská. Nejde o negativní vymezení, jak se z povrchního hlediska může zdát. Předchůdce Marka Výborného v předsednické funkci v KDU-ČSL Pavel Bělobrádek koneckonců skončil právě proto, že byl tak probabišovsky měkký, až to po plojharovsku nebylo hezké. Přitom přesně věděl, jaká je povaha moci našeho vládnoucího oligarchy. Jenom se bál a nechal si vnutit babišovskou propagandu, že se nemá dělat protibabišovská politika. Taková měkkost může zničit i jinak výborný charakter.
Úspěch a nadějná budoucnost České republiky stojí a padá s budoucností demokratických stran a demokratických politiků. Osobně mě mrzelo, že tuto pravdu Václav Havel svému národu neřekl. Silně zpochybňoval systém politických stran a mnoho lidí to vzalo bohužel vážně. Bludy o nepolitické politice nás dovedly až k nepolitikovi Babišovi, který vítězí s heslem, že politici nemakali a kradli. Andrej Babiš se na tomto směru totiž vychytrale přiživil.
Jestli chceme obnovit úspěšný a nadějný směr české polistopadové demokracie, pak potřebujeme nové politické lídry a také potřebujeme definitivně skončit s naivitou nepolitické politiky. Demokratická politika je politická. A nedemokratická politika je nepolitická.
