Ve chvíli, kdy se štiplavý dým přihnal s větrem o závod z lesů v okolí Hřenska až do Prahy, je nemyslitelné, aby novému vydání Týdeníku FORUM dominovalo cokoliv jiného než rozsáhlý požár v Českém Švýcarsku. Kromě apokalyptické obrazové galerie z místa katastrofy přinášíme rozhovor s klimatologem Alešem Fardou z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd pod názvem Jde to špatným směrem, jakož i očité svědectví jednoho z hasičů, který situaci zhodnotil jednoznačně: „Je to to nejhorší, co většina kolegů zažila. Podobný požár nikdo nepamatuje. Je to apokalypsa.“
Velký rozhovor se šéfkou sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou se dotýká causy „Orbán“ s ohledem na aktuální projev maďarského premiéra, jehož nacistická rétorika a řeči o „nemíšené maďarské rase“ vyděsila i členy jeho vlastní strany. Pekarová Adamová k tomu dodává: „Orbán je pro náš region trojským koněm, který spolupracuje s Ruskem i s Čínou a pouští jejich vliv do Evropy. Jde o režimy, které jsou diktátorské, a i on sám ve své zemi bohužel po jejich vzoru zavádí totalitní praktiky. Ne nadarmo začala v nedávné době do Maďarska vysílat Svobodná Evropa.“
Prolistujte si TÝDENÍK FORUM
Strhující portrét nazvaný Čtyři životy Petra Schulhoffa přináší osud filmového režiséra, který se do dějin české kinematografie zapsal jako muž dvou totálně rozdílných tváří. Zatímco v šedesátých letech natočil pozoruhodnou trilogii noirových detektivek s Rudolfem Hrušínským v roli majora Kalaše, za normalizace razantně změnil žánr a podepsal se pod uřvané satirické komedie jako například Zítra to roztočíme, drahoušku…! Autor textu připomíná, že kriminálky plné „potemnělých mezilidských vztahů“ vyvěraly z filmařova dětského traumatu, kdy mu prý v bavorském zajateckém táboře Wülzburg otec zemřel v náručí a on jej musel osobně pohřbít.
PŘEDPLAŤTE SI TÝDENÍK FORUM ZDE
V rubrice Historie, v textu nazvaném Mravnost nade vše!, připomínáme, že je tomu právě sto dvacet let, co pražští radní zakoupili dílo Kovový věk v té době největšího žijícího sochaře Auguste Rodina. Když však Mistrův mužský akt spatřili na vlastní oči, dali hlavy dohromady a rozhodli se uchránit obyvatele metropole od mravní zkázy. Sochu nakonec nevystavili na Staroměstské radnici, jak slibovali, ale v městském muzeu Na Poříčí, kde nehrozilo, že by ji někdo našel. Zdůvodnili to tím, že Kovový věk není „uměleckým dílem, nýbrž pouze sochou, která je sto moralitu obecenstva kazit, která nerodí zdravý a ušlechtilý požitek umělecký, nýbrž stud lidí, kteří by na ni pohlédli, hrubě a hluboce uráží“.