Nové vydání Týdeníku FORUM se na obálce ptá: Kde se v Rusku rodí zlo? V přilehlém textu pak čtenář nalezne sedm jeho zdrojů – tím prvním je autokracie, zbylé lze snadno dohledat po zakoupení našeho listu.
Otázka z titulní strany souvisí s rozsáhlou přílohou uvnitř nazvanou Rusové – odlišná civilizace, ze které jde strach. Přináší velký rozhovor s fotografkou Danou Kyndrovou, která léta dokumentovala každodenní život v Rusku. Její snímky doprovázejí rovněž esej Petra Hlaváčka Žádné tajemství, asijská autokracie.
Prolistujte si TÝDENÍK FORUM
Poněkud tajuplný název Dialog politika s feťákem davu vykrystalizoval po srovnání výroků dvou čelných českých politiků od začátku války. Autor dochází k názoru, že ten první, Petr Fiala, vskutku – Babišovými slovy – „maká“, je konzistentní a konstruktivní, zatímco samotný Andrej se nezmůže na víc než na okopávání kotníků, strašení lidi ukrajinskou imigrační vlnou, když jim sugeruje to, co v Česku vždycky funguje: „Sami máme málo.“
Rubrika Svět se tentokrát snaží odpovědět na hypotetickou otázku: Co by znamenalo vítězství Marine Le Penové ve francouzských volbách? A tady ve své analýze tak trochu „strašíme“ i my: Zřejmě by to vážně destruovalo stavbu jménem Evropská unie.
Další bolestivá otázka padne v rozhovoru Jiřího X. Doležala s Václavem Cílkem, který se zabývá prognózou toho, co nastane, až Ukrajina přestane prodávat pšenici, jež byla v okupací stižené zemi vyseta pouze na třiceti procentech půdy. Cílek si myslí, že nedostatek obilniny může vyvolat další migrační krizi, a zmiňuje egyptský model: „V Egyptě existovala strategie vyslat jednoho člena rodiny do Evropy, a když je krize, tak zbytek rodiny přijede za ním. Tato pšeničná migrační krize by mohla být tak velká, že se může přelít i k nám.“
Kultuře tentokrát vévodí pochvalný text o novém románu Kateřiny Tučkové Bílá Voda; ten se zabývá zvěrstvy, jež komunista páchal na řádových sestrách ve slezském pohraničí s cílem zlikvidovat církev v této zemi. Sama autorka o knize řekla: „Psala jsem ten román s přestávkami deset let. Mezitím jsem četla materiály, které jsem objevila v archivech, mluvila s pamětníky, pobývala v klášteře a také prošla složitým duchovním hledáním, které mi pomohlo přiblížit se mým postavám i zevnitř. Myslím, že je to má nejprožitější kniha.“
