FOTO: Týdeník FORUM
V novém čísle Týdeníku FORUM nabízí šéf bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny Pavel Žáček zajímavé srovnání. Podle něj likvidace státních dokumentů na Pražském hradě v mnohém připomíná praktiky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ovšem, jeden rozdíl by tu byl. Trump si tajné materiály zničit nedovolil, Zemanovi lidé ano.
Žáček v rozhovoru pod titulkem Po Zemanově éře toho na Hradě mnoho nezůstane specifikuje, které písemnosti „nepřežily“ Mynářovu práci se skartovačkou: „Šlo o písemnosti Bezpečnostní informační služby vztahující se k výbuchu ve Vrběticích, který jak víme, zorganizovali příslušníci speciální jednotky ruské vojenské rozvědky, předložené prezidentu Zemanovi, a pravděpodobně dva další dokumenty o činnosti ruských zpravodajských služeb na území České republiky.“
Prolistujte si TÝDENÍK FORUM
I z dalšího rozhovoru mrazí. Sinolog Martin Hála v něm připomíná jak Vypadá čínské sci-fi. Text je nesmírně aktuální ve chvíli, kdy čínské výhružky a provokace směrem k Tchaj-wanu přesahují všechny meze. Řeč se vede mimo jiné o tom, jak souvisí vzrůstající tlak na ostrovní stát s invazí na Ukrajinu, zda by mezinárodní konflikt, který je na spadnutí, mohl znamenat třetí světovou válku, a jestli se Čína plánuje pomstít za století ponížení.
Třetí interview v čísle absolvoval Milan Šteidler a tvrdí v něm: Aspoň jsem to zkusil. Má na mysli svou režijní práci, kdy – paradoxně – k úspěšnému snímku Díky za každé nové ráno z roku 1994 přidal v následujících osmadvaceti letech už jen dva filmy. Otázka zní: Proč? Rozhovor se kromě toho točí kolem Milanových filmových lásek, snahy brát vážně divadlo a alkoholu, na který “Sklepák“ jenom vzpomíná, protože už tři roky nepije.
Bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková pochází z Kazachstánu, a tak se jí text nazvaný Kazachstán jako druhý chod pro ruského medvěda asi nepsal lehce. Fakt ale je, že její úvaha má racionální jádro. Pod vlivem války proti Ukrajině lze pozorovat pozvolnou snahu důležitého, dlouholetého spojence Moskvy vymanit se z ruského objetí a Putin bude dřív nebo později nucen hrát vabank. Stehlíková svou úvahu zavírá těmito slovy: „Odklon Kazachstánu od Ruska předznamenává konec éry, kdy měla Moskva rozhodující vliv v postsovětském prostoru. Následkem barbarské agrese proti Ukrajině ztrácí Rusko nejvěrnější spojence a častěji se mluví o tom, že v případě vojenské porážky hrozí rozpad obludného ruského státu, který je vnímán jako ‚žalář národů‘.
