Nový Týdeník FORUM shrnuje poslední dny války na Ukrajině, které se pro Rusy nevyvíjejí dobře. Ale vyhráno rozhodně není, a proto šéfredaktor Pavel Šafr apeluje na čtenáře: „Nesmíme promarnit šanci, kterou díky západní jednotě a ukrajinské statečnosti máme. Šanci na mír, který nebude vnucený agresorem, ale jehož podmínky si stanoví napadená strana.“

JXD si naporcoval a usmažil Jindřicha Rajchla. Vrchní dezolát, který stále intenzivněji míří na voliče ANO, se na sobotní demonstraci dokonale odkopal a Jiří mu v článku Soumrak dezolungů. Příští stanice ANO vystavuje nemilosrdnou zahraničně politickou diagnózu: „Rajchlův mír je ruský mír: Chtěl by, aby zavládl takový mír, kdy mezinárodní společenství odkývá Putinovi, že jeho armádou okupovaná ukrajinská území budou patřit Rusku.“

V rubrice Rozhovor se před Jirkou pro změnu rozpovídal výtvarník Pavel Opočenský a mimo jiné nás ujišťuje, že počet výstav (Opočenský jich má na kontě třicet) z výtvarníka klasika nedělá: „Klasik? Já jsem spíš mistr přežívání. Expert na přežívání v těžkých časech.“

„’Smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.‘ Kdo by nechtěl vymyslet srovnatelně působivou větu?“ Těmito slovy začíná portrét Petra Volfa, věnovaný Ladislavu Fuksovi, který se narodil přesně před sto lety. Muž, který stvořil Spalovače byl jedním z největších českých spisovatelů druhé poloviny dvacátého století. Zosobňuje jazykovou vybroušenost, kompoziční suverenitu a schopnost přivést na svět nezaměnitelné postavy. Asi neznámější je pan Kopfrkingl, zaměstnanec krematoria, který se jednoho dne zeptá své ženy: „Co abych tě, drahá, oběsil?“