Nový Týdeník FORUM přináší hned na titulní stránce jasné stanovisko ke jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem. Nebrat! Uvnitř čísla naleznete velký portrét odstupujícího šéfa klíčového úřadu Pavla Rychetského a profesní pohled právníka Aleše Rozehnala, který připomíná jeden důležitý aspekt: „Ústavní soud by měl důsledně postihovat případy, kdy například finanční úřad ‚zaklekne‘ na korporaci či jednotlivce a tím ho zlikviduje.“
Odlehčením vydání, ze kterého ovšem mrazí v zádech, je článek od J. X. Doležala Jsou proti EU a cvrčky nežerou. Jiří si během studia dezolátů všiml, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou si jisti, že nám chce Evropská unie nařídit konzumaci brouků. „Dotyční dobře vědí, že Brusel chce hmyz přidávat především do chleba, protože chléb má svou symbolickou hodnotu. Když se proto napíše, že EU nám chce promíchat chlebové těsto s mletými cvrčky, je to stejně děsivé, jako když za středověkého moru někdo zaječel ‚Židé otrávili studny‘ a nastal pogrom.“
Rozhovor nám tentokrát poskytl fotbalový komentátor Jaromír Bosák. V textu nazvaném Vím, že mě lidi poslouchají už strašně dlouho vzpomíná na úplné začátky své kariéry a se sympatickou upřímností připouští, že nebude komentovat věčně. „Už teď je jasné, že se nepotkávám s lidmi, kterým je třeba osmnáct. Mluví jiným jazykem, mají jiný pohled na sport i na život. Stává se mi, že když jedu MHD a vedle mě sedí nějací teenageři a baví se, tak já v podstatě nevím o čem.“ Když se řeč stočila na účast Rusů a Bělorusů na olympiádě v Paříži, měl Bosák jasno. „Nedovedu si představit, že budeme schopní akceptovat to, že ruští sportovci, z nichž je velká část příslušníky armádních klubů, se budou snažit získat medaili pro Rusko a jejich eventuální ukrajinští soupeři tam nebudou, protože jsou mrtví nebo v zákopech.“
Kulturní rubrika nabízí hodnocení povedené minisérie na placeném kanále Voyo. Jmenuje se Matematika zločinu a byla natočená podle skutečných událostí. V jejím centru se ocitne novinářka, která zpochybní práci uznávaného soudního znalce. A právem. Autor v závěru připomene jednu znepokojující okolnost. „Do té doby nezpochybnitelná vědecká celebrita v oboru biomechaniky, profesor Jiří Straus, se kdysi proslavil analýzou pádu Jana Masaryka z okna Černínského paláce, ale později si vytvořil monopol na znalecké posudky a dělal jich tolik, že nemohl garantovat jejich kvalitu. Divák si tudíž nutně položí otázku, zda ‚matematika zločinu‘ je ojedinělý lapsus českého soudnictví, anebo skutečně velký systémový problém.“
