FOTO: Týdeník FORUM
Nový Týdeník FORUM se ohlíží za příběhem domnělé cenzury v České televizi. Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky České televize, muž, jehož řada politiků opravdu nemusí, se stal obětí causy, která nabrala sílu jen díky sociálním sítím. Pouze na poli Babišovi nakloněných dezinformačních webů mohlo najít úrodnou půdu bizarní obvinění Roberta Šlachty, jenž vskutku obří logickou zkratkou dospěl k tomu, že když vedle pana Hlubučka náhodně sedíte v kině (nebo na předávání cen Czech Press Photo – to je úplně stejné), určitě jste dotyčného kamarád, tudíž je přece zákonité, že zakážete odvysílat reportáž o jeho „zlodějinách“. Pravda je úplně jiná a dočtete se ji v textu Šlachta, Babiš a Okamura útočí na Wollnera v novém vydání našeho týdeníku.
Velkým příběh je život Jiřího Weila, spisovatele, který, byť zpočátku zapálený komunista, ve svém Románu Moskva – hranice z roku 1937 jako jeden z prvních prohlédl sovětskou propagandistickou mlhu. V Sovětském svazu pracoval jako překladatel ve vydavatelství Kominterny a stal se z něj bezprostřední pozorovatel snahy přetavit ruského mužika v představitele avantgardy lidstva. Weil v knize zúročil vlastní zkušenost, když se stal obětí stranických čistek a jako jeden z prvních Čechoslováků ochutnal v třicátých letech atmosféru Gulagu. Text nazvaný Moskva slzám nevěří připomíná, že ve Weilových románech rezonuje i dnešní obraz ruských nálad: „Co je nám do Evropy! Celou Evropu strčíme do kapsy! Kdepak Evropu, tu jsme již předstihli, Ameriku strčíme do kapsy!“
PŘEDPLAŤTE SI TÝDENÍK FORUM ZDE
Pozoruhodnou manifestací lidské nezdolnosti a chuti žít je povídání s manželským párem, Kubou Neubertem a Milli Janatkovou. On, stižen mozkovou obrnou a odmalička upoután na vozík pracuje jako IT konzultant, ona je uznávaná hudebnice. Osud se s nimi nemazlí, mají co dělat, aby uplatili osobní asistenty, které Kuba potřebuje prakticky nonstop, přesto jsou doslova strojem na optimismus a další a další plány. Kuba se například našel v tom, že dokáže pro své klienty optimalizovat tarify a zařídit reklamace v robotickém prostředí velkých mobilních operátorů. Jak přiznává, vozík je jeho hlavní konkurenční výhodou: „Na vozíku jsem nesestřelitelný. Korektnost používám proti systematické debilitě. Těžím ze současného překorektního světa, kdy je každému blbý přehlížet vozíčkáře.“
Text inspirovaný aktuálním tragickým útokem na člověka v egyptské Hurghadě tvrdí, že Lidé žralokům nechutnají. Podle experta Jiřího Peterky existují tři různé motivace útoku, které může žralok mít: zvědavost, obrana a získání potravy. Pokud je ovšem pravda to, co říká portugalský mořský biolog João Correia, v případě té třetí motivace následuje obvykle zklamání: „Žralok málokdy ukousnutou část lidského těla skutečně pozře. V 99,9 procenta případů žralok kousne, pozná svůj omyl a odplave.“ Mimochodem, například v Řecku, tedy v Egejském moři, je historicky, od roku 1580, dokumentováno pouhých 18 případů úroků žraloka na člověka. V Chorvatsku pět.
