FOTO: Týdeník FORUM
Týdeník FORUM tentokrát vyrazil do terária s českými pravěkými ještěry a přináší článek o Václavu Klausovi, který se čas od času probudí, aby dal k dobrému své vlastní vidění světa. Tentokrát „perlil“ na téma ruská okupace Ukrajiny, a jak už se stalo tradicí, jako jediní mu za ty jedy poděkovali v Kremlu. Jinými slovy, přečte-li si člověk titulek Sedm lží Václava Klause, napadne ho: Není to nějak málo?
V rubrice Historie se i díky fotografiím pořízeným Státní bezpečností dozvíte, jak si jeden z nejhledanějších světových teroristů Carlos – Šakal užíval Prahu, kde v letech 1978-80 strávil pod falešnou identitou osmdesát pět dnů. Doprovází je rozhovor s Pavlem Žáčkem, autorem knihy Carlos, mezinárodní terorismus a Státní bezpečnost, který mimo jiné říká: „Na počátku prvního pobytu přespal v hotel Belveder, poté v Alcronu, a pak už se v podstatě nehnul z InterContinentalu. Státní bezpečnost se na jeho pobyt v hotelu soustředila. Nasazena byla hotelová agentura, odposlechy, kontrola pošty…“
Prolistujte si TÝDENÍK FORUM
Portrét je tentokrát věnovaný Williamu Burroughsovi, „šílenému“ spisovateli a duchovnímu otci beatnického hnutí, od jehož smrti v srpnu uplynulo přesně čtvrt století. Feťák, alkoholik a člověk plný běsů, který mimo jiné nešťastnou náhodou zastřelil svou první ženu a musel se skrývat, systematicky nabourával dobový literární kánon. Není divu, že jeho nejslavnější knihu Nahý oběd vydalo pornografické vydavatelství v Paříží a šest let se soudně jednalo o tom, zda má být v USA zakázaná. Na sklonku života začal Burroughs malovat. Vymyslel totiž tzv. shooting art, kdy střílel z brokovnice do plechovek s barvou postavených před plátnem . Není bez zajímavosti, že v posledních letech života prý tyhle obrazy vydělávaly spisovateli víc než tantiémy z jeho knih.
Rozhovor Týdeníku FORUM tentokrát poskytla zpěvačka a herečka Berenika Kohoutová, která na sebe momentálně poutá pozornost titulní rolí Marty Kubišové v představení Marta. Berenika svou starší kolegyni nesmírně obdivuje a v interview nazvaném Ambice je motor, který mě žene dopředu říká: „Zachovala se jako hrdinka, jakkoli ona sama se hrdinkou nikdy necítila. Pochopila jsem, že to bylo i tím, že pro ni zpívání nebylo jedinou možnou cestou. … Nenašla důvod, proč by měla budovat kariéru v režimu, který likvidoval ji i její přátele.“
