Nové číslo Týdeníku FORUM připomíná ústy svého šéfredaktora Pavla Šafra, že ten, komu po protržení Kachovské přehrady teče do bot, je ve skutečnosti Vladimír Putin. Text, který přehledně seřadil argumenty svědčící o ruském podílu na teroristické akci, končí nekompromisně: „Útok na Kachovskou přehradu je zjevně projevem toho, že se Putin se svojí zločinnou invazí dostal do pasti a kope kolem sebe, seč může. Už ví, že nemůže vyhrát, může jen ničit.“
V rubrice Nová orientace se ptáme, proč přestávají fungovat antibiotika. Text Lucie Tomanové s titulkem Bakterie vracejí úder, ubráníme se začíná ponuře: „Objev penicilinu a jeho nasazení u britských vojáků za druhé světové války byl okamžikem naděje, že lidstvo definitivně porazilo smrtící bakterie. Optimismus netrval dlouho. Dle autorů článku v časopise The Lancet nyní zabijí rezistentní bakterie téměř 5 milionů lidí ročně, tedy víc než HIV a malárie dohromady. Neléčitelné bakteriální infekce se staly na světovém žebříčku třetí nejčastější příčinou úmrtí po mrtvici a srdečních onemocněních.“
V kulturní rubrice přiblížíme historii českých filmů, které se pokoušely portrétovat politiky. Samozřejmě, v první řadě je tu Kriegel, protože Muž, který stál v cestě měl premiéru jen před několika dny, ale dostalo si i na ostatní. „Kokainový“ Masaryk, mírně zkarikovaný Havel, ale i ceněný Toman. Autor článku poznamenává, že tento typ filmů bývá pro tvůrce nevděčný úkol: „Už při psaní scénáře stojí autoři před problémem, proč vlastně vyprávět většinou už v médiích a učebnicích mnohokrát propraný příběh a jak se, pokud možno nově, podívat na určitou historickou postavu. … Na producentech zase je, aby buď sehnali dostatek peněz, nebo vymysleli nějaký zázračný způsob, jak s omezeným rozpočtem natočit historický film, který by nepůsobil lacině.“
Tentokrát jsme hovořili s jednou z nejobsazovanějších mladých českých hereček Eliškou Křenkovou. Dívka, která účinkovala například ve snímcích Iveta, Volha, Amerikánka či Princezna zakletá v čase se v textu s titulkem Život je krásnej. Pár minut denně se sympatickou upřímností vyznala z nepříjemných pocitů, které ji přepadnou, vezme-li především kvůli penězům ne úplně špičkovou roli: „Snažím se takové nabídky brát co nejméně, ale když už to jinak nejde, kývnu a pak to fyzicky ani psychicky nezvládám. Jsem hluboce nešťastná a mám pocit, že neodvádím svou práci dobře.“
