Nový Týdeník FORUM mapuje situaci na Slovensku před parlamentními volbami, které vévodí motiv pomsty a znevažování evropské a západní orientace země. Jak ve svém textu poznamenává šéfredaktor Pavel Šafr, neměli bychom si myslet, že se nás ficovský rozchod s demokracií netýká: „Buďme si jistí, že případné vítězství temných sil na Slovensku velmi posílí temné síly v České republice. Naši sousedé se chystají vydat cestou Viktora Orbána. Naše proruská scéna bude slavit – a to by pro nás mělo být mementem do příštích voleb. V těch minulých jsme do bahna nespadli. Slovensko nám ale možná názorně ukáže, jak by to vypadalo, kdyby ano.“
Slovensko je tématem i velkého portrétního rozhovoru. Tento týden má na obrazovkách premiéru nový rodinný seriál Jana Hřebejka Víťaz. Jeho hlavním hrdinou je odstupující slovenský premiér, který se pokouší znovu aklimatizovat v normálním životě, bez ochranky a pod tíhou nečekaného úkolu uvařit si kávu sám. Kdo byl předobrazem hlavního hrdiny komediálního cyklu, nám dojde ve chvíli, kdy zjistíme, že scénář k cyklu napsala Zuzana Dzurindová, starší ze dvou dcer bývalého ministerského předsedy Mikuláše Dzurindy. V rozhovoru nazvaném Nebýt táty, bylo by dnes Slovensko ještě blíž Bělorusku vzpomíná Zuzana vděčně: „Dal nám k psaní požehnání během jednoho cyklovýletu v Rakousku, jakkoli musel vědět, že bude s postavou poněkud sebestředného Viktora spojovaný.“
Nové vydání listu nemůže pominout Babišův prodej Mafry. Hned v titulku konstatujeme, že Bez médií Mafry by Babiš nebyl premiérem. Článek připomíná, jak vypadala denní dramaturgie expremiérových novin. „V Babišových novinách vycházely v době, kdy byl premiérem, oslavné články o jeho vládě. Neustále zde byli citováni ministři s tím, komu všemu přidají. A když se vláda změnila, změnil se i tón těchto novin. Od doby, kdy pan majitel není u moci, z jeho listů se linou zásadně jen negativní zprávy. Protože od té doby je všechno tragédie.“
Příznačně, Dlouhé stíny malého muže, se jmenuje portrét Edvarda Beneše, jenž stál na začátku tragické cesty „česko-sovětského přátelství“. Autor nad prezidentem, od jehož smrti právě uplynulo sedmdesát pět let, vynáší truchlivý soud v samém závěru, když píše: „Beneš nepřišel o čest, když nevedl národ do boje v roce 1938 proti totální přesile. Přišel o ni tehdy, když aktivně pomáhal zavléct svoji zemi a svůj národ do sovětské pasti pod bláhovým dojmem, že zajišťuje bezpečnost a budoucnost národa. “
