Opatření nemělo dostatečnou oporu v zákonech. Podle soudce Tomáše Langáška by ministerstvo zdravotnictví mělo reagovat na argumenty soudu a budoucí opatření upravit. Dosud se prý z rozhodování NSS o opatřeních přijímaných podle pandemického zákona příliš nepoučilo. Exekutiva by podle něj měla zvážit změnu pandemického zákona, aby umožňoval právně čistým způsobem regulovat, co je třeba.

„Není naším zájmem a cílem, abychom odkládali rozhodování v jiných věcech a řešili stále totéž týden co týden bez nějaké naděje na nějakou změnu v zákonném základu pro činnost ministerstva,“ řekl Langášek.

Ministerstvo podle Langáška zná pohled soudu na opakovaně přijímaná opatření ve stravovacích službách, tedy ví, v čem je problém. „Podle mého názoru a přesvědčení by nemělo pokračovat v nezákonném opatření, ale samozřejmě musí jej někdo formálně zrušit, nahradit jiným nebo nenahrazovat žádným. Ale tento krok musí učinit ministerstvo, ta zodpovědnost je na něm,“ uvedl Langášek.

„Ministerstvo zdravotnictví se momentálně s rozhodnutím NSS seznamuje. Následně bude vydáno oficiální stanovisko,“ uvedla v reakci mluvčí ministerstva Jana Schillerová.

Návrh k NSS podal advokát Adam Černý z pozice zákazníka, který nemůže využívat služby restaurací, což prý zasahuje do jeho sociálních vazeb a trávení volného času. Černý se jednání osobně nezúčastnil, zástupce ministerstva zdravotnictví Jan Bačina opatření hájil. Restaurace či bary mohou mít otevřené zahrádky, vnitřní prostory jsou zavřené. Výjimky platí například pro školní a zaměstnanecké stravování.

Opatření je formulováno tak, že ve vnitřních prostorách restaurací, heren a kasin opatření zakazuje přítomnost veřejnosti. Podle NSS však pandemický zákon umožňuje omezit obchod a služby, ale nikoliv fakticky zakázat provoz restaurací prostřednictvím zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovně. Stejným způsobem rozhodnul NSS už v dubnu.

Ministerstvu nyní před soudem nepomohlo ani to, že kromě pandemického zákona opřelo poslední opatření také o zákon o ochraně veřejného zdraví. Ten ale podle soudu umožňuje omezit styk osob lidí podezřelých z nákazy, ale nikoliv plošně, v celé zemi, pokud tedy nenastane výjimečná situace, kdy je skutečně celá země jediným ohniskem.