KOMENTÁŘ / „Představitelé ‚poctivé elity‘, kteří odjeli ‚tam‘, se oddávají sladkým snům o tom, jak dobře se bude naší zemi žít po pádu ‚režimu‘ a návratu do nebinárního evropského záhybu,“ píše svým obvyklým květnatým a značně psychedelickým jazykem exprezident a expremiér Dmitrij Medveděv.

Medveděv, který skončil v ponižující funkci místopředsedy Bezpečnostní rady ruské federace, což je méně než nic, hodnotí velikost tch druhých. Tvrdí, že lidé, kteří museli odejít do exilu, protože jinak by je Putinův režim zavřel, nemají mentální schopnosti jako někdejší exulanti Bunin, Berďajev, Iljin nebo Šaljapin a jsou „průměrní“. Nečeká je prý žádný návrat do „světlé evropské minulosti“. Takoví lidé se prý „rozmnožili jako vši a rozlezli se po celém umaštěném evropském těle“ a nechtějí pochopit, že „dnešní Rusko je úplně jiná země, než jakou bylo před válkou“. „Snít dnes o návratu do spřátelené evropské rodiny mohou jen ti renegáti, kteří zapomněli na smrt našich občanů. Mírumilovných občanů a vojáků Ruska.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM vystavil vysvědčení prezidentu Pavlovi

Redaktoři našeho časopisu se protentokrát proměnili v učitele, uspořádali klasifikační poradu jako ve škole a oznámkovali dosavadní působení nového prezidenta republiky.

Ještě jedna ukázka: „Představme si nepředstavitelné, že by se SSSR na konci čtyřicátých let rozpadl. A nové, ‚demokraticky zvolené‘ vedení Ruska by oznámilo, že válka s Němci byla nespravedlivá a že Hitlerův režim trpěl nevinně a je třeba se s ním urychleně smířit. Je jasné, co by se s takovými zrůdami stalo. Vzpomínka na strašlivou válku sovětského lidu a na mrtvé blízké byla v každé rodině čerstvá. A nyní je situace velmi podobná, přestože rozsah zapojení obyvatelstva do války je jiný,“ pustil se náměstek předsedy čehosi do historických úvah.

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

Kdybychom měli navázat na jeho „představy“, tak ano, bylo by to krásné, kdyby se SSSR na konci 40. let rozpadl. Ušetřili bychom si studenou válku, železnou oponu, Berlínskou zeď, invazi do Maďarska a Československa, stanné právo v Polsku, invazi do Afghánistánu. To už by za to stálo. Historie by byla zbavena průměrně nadaného důstojníka KGB, který teď šéfuje Rusko. Demokraticky zvolené vedení Ruska, pokud by ta země byla schopna něco takového stvořit, by se přiznalo k napadení Polska v roce 1939, katyňskému masakru polských důstojníků a inteligence rukou NKVD a ke spojení zločinných režimů nacistického Německa a SSSR v paktu Ribbentrop–Molotov. Poděkovalo by Američanům za vojenské dodávky, bez kterých by se Rudé armádě bojovalo těžko. Kdyby SSSR zhynul koncem 40. let, ještě by nedošlo k tolika zinscenovaným politickým procesům, kde sovětské loutky likvidovaly své protivníky, skutečné i vymyšlené, a nakonec i vlastní spolusoudruhy.

Lidé, kteří museli utéct před řáděním Kremlu do exilu, aby neskončili v lágru nebo zastřelení na ulici, převyšují Medveděva asi jako mrakodrap chatrč mužika. Jsou to určitě osobnosti různého typu, od obavy budících po skvělé postavy. Jedno ale mají společné, nechtějí se plazit před vyšinutým diktátorem a jeho plesnivějícími plyšáky, jako je Dmitrij Medveděv. To už je samo o sobě aspoň trochu nadějné.