FOTO: General Staff of the Armed Forces of Ukraine, se souhlasem
Po dobytí Lysyčansku a Severodoněcku se přibližně v polovině července okupační ruská armáda zaměřila na sedmdesátitisícový Bachmut a také na Avdijivku ležící nedaleko Doněcku. V poslední době však aktivita ruských jednotek zesílila a vojenští analytici se domnívají, že agresoři hodlají Bachmut dobýt. V okolí města tak vznikla opevnění se zákopy, které mohou na první pohled evokovat zákopové bitvy z doby první světové války.
„Pokud si přečtete oficiální zprávy z fronty od 1. do 6. prosince, charakteristika situace na směru Bachmut a Avdijivka se nemění. Ruská vojska se denně pokoušejí útočit na ukrajinské pozice a provádějí ostřelování z různých druhů zbraní, a to i za podpory letectva,“ informuje generální štáb ukrajinské armády.
Ukrajinští představitelé i zahraniční vojenští experti se domnívají, jak ve své analýze k situaci v okolí Bachmutu píše Ukrajinská pravda, že se Rusové pokoušejí město obklíčit. Kromě samotného Bachmutu se tak boje dotýkají i nedalekého Soledaru, jenž leží více na severu a představuje jedno z možných nástupišť k útoku na Bachmut. Od počátku prosince se Rusové pokoušejí zaútočit na Soledar a zároveň se snaží vytlačit ukrajinské obránce z vesnic na jih od Bachmutu. Je tedy zcela evidentní, že cílem je útok na město ze tří směrů, protože ze zpráv, které z místa docházejí, je zřejmé, že ruská armáda na Bachmut útočí i z obsazených míst na východě Ukrajiny.
„Rusové v posledních měsících utrpěli příliš mnoho porážek. Prohráli bitvu v Charkovské oblasti, Chersonské oblasti. Potřebují tedy nějakou rehabilitaci, potřebují se pomstít. Alespoň někde musejí ukázat, že dokážou zaútočit. Bachmut byl vybrán právě z těchto důvodů. A proto byly nyní do okolí Bachmutu nasazeny všechny bojeschopné jednotky ruské armády, ale ukrajinská obrana je silná,“ prohlásil důstojník ukrajinského praporu Svoboda NSU Andrej Iljenko ve vysílání televizního kanálu Espresso.
Severní fronta, tedy boje v okolí Soledaru, je podle analytiků pro ruské jednotky zatím velice těžká a v tuto chvíli představuje patrně nejnedobytnější cíl na frontě. Jde totiž o místo, které je poměrně výrazně opevněno, a navíc je brání silné ukrajinské síly, včetně vyhlášené 93. brigády Cholodnyj Jar, která je známá jako „Kyborgové od Doněcku“ a která se proslulou stala svým 242 dní dlouhým bojem s jednotkami samozvané Doněcké lidové republiky o Prokofjevovo letiště v Doněcku v roce 2014.
Rusové se o postup u Soledaru snaží již od léta, ale od té doby se z východního okraje města, z prostor továrny na výrobu stavebních materiálů Knauf, již se jim podařilo obsadit, prakticky nepohnuli. Boje v Soledaru se podle bojovníků 93. brigády odehrávají stylem, že obě strany občas postoupí o pár desítek metrů, aby za několik dní byli útočníci donuceni ustoupit zpět, takže frontová linie je pořád takřka stejná. Ani podpora ruského letectva v podobě vrtulníků, jež čas od času na Soledar zaútočí, nepřinesla okupantům žádné úspěchy. Jediným pozorovatelným výsledkem je, že takřka desetitisícové město je silně poškozeno a žádný z domů v něm nebyl ušetřen palby. Navzdory tomu i nadále zůstává v Soledaru několik stovek civilistů, kteří se odmítli evakuovat.
Z východu se agresoři snaží útočit na Bachmut od Zabachmutky, která je do jisté míry od města oddělena, protože leží za řekou Bachmutkou. Hlavní most spojující Zabachmutku s Bachmutem zničili ruští okupanti již 22. září, což komplikuje zásobování civilistů, kteří zde zůstali.
Největší strategické úspěchy tak zaznamenávají Rusové na jižní frontě. Okupačním jednotkám se podařilo uchytit pevně v části v okolí vesnic Kurďjumyvka a Majorsk. V současné době se nejtěžší boje svádějí právě o Kurďjumyvku, která nabízí jednu z mála dominantních výšin v okolí. Rusové zde však útočí takřka po celé frontě dotyku. Ve směru na Avdijivku se bojuje v Pervomajsku, ale pokusy o postup ruských jednotek zatím selhávají.
Jak to na jižní části fronty vypadá, a že je zde situace pro obránce skutečně těžká, přibližuje reportážní video, které na youtube 7. prosince zveřejnila Ukrajinská pravda.
Cílem okupantů ve směru na Bachmut je zmocnit se obce Chasiv Jar, která je díky své vyšší poloze dalším důležitým bodem obrany Bachmutu. Ruské jednotky se snaží postupovat krok za krokem dobýváním malých vesnic v okolí. Podle ukrajinské rozvědky spočívá jejich výhoda v početní převaze a také ve vyšším počtu děl, která zde mají k dispozici.
Jak Ukrajinci upozorňují, hlavním útočníkem na Bachmut však není ruská pravidelná armáda, ale jednotky Prigožinových žoldáků, tzv. wagnerovců, kteří se podle zdrojů z rozvědky rozhodli ukázat Moskvě, že mají lepší a kvalitnější výcvik než běžná armáda a že jsou i lepšími vojáky. Wagnerovci mají podle zjištěných informací v oblasti dvě skupiny bojovníků. První tvoří vycvičení žoldáci zocelení bojem po celém světě, ti plánují prováděné operace, určují strategii a dokážou reagovat na okamžitou situaci na bojišti. Druhou skupinou jsou pak bojovníci naverbovaní během posledních měsíců v ruských věznicích a pracovních táborech. Ti jsou nasazováni po krátkém, nepříliš intenzivním výcviku do prvních linií, a stávají se tak poměrně lehkou „potravou pro děla“.
Z informací získaných od zajatců zjistila rozvědka, že jsou ztráty tohoto „kanonefutru“ okamžitě nahrazovány. „Zajatý žoldák nám řekl: Dnes jste zničili 50 lidí, přesně 50 bylo přivedeno, aby je nahradili, do večera. Zničili jste 100, přivedli jich 100. Snaží se udržet přesně 900 lidí v útočné četě. Lidé pro ně nejsou problém,“ uvedla rozvědka. I taktika wagnerovců je od běžné armády odlišná. Snaží se co nejblíže přiblížit k ukrajinským pozicím a teprve poté zahájit palbu.
„Ze zjištěných zpráv vyplývá, že se okupantům podařilo mírně postoupit směrem na Avdijivku, a dokonce až na okraj Bachmutu. Ovšem o jakémkoliv půlkruhovém obklíčení okolo tohoto města není ani řeč. Ani pokusy odříznout Avdijivku od dodávek se zatím také nezdařily,“ konstatuje ukrajinský generální štáb.
Bachmut není důležitým bodem jen pro wagnerovské žoldáky, i pro ruskou armádu představuje místo, v němž by mohlo být umístěno poměrně značné množství vojáků, kteří by nemuseli v zimních měsících být „ubytováni“ ve stanech či vykopaných přístřešcích v okolních polích.
Neméně podstatný je však Bachmut i pro Ukrajinu. Proto je bráněn i za cenu poměrně vysokých ztrát. Podle dobře informovaných zdrojů jedna z jednotek na jižní části fronty utrpěla během dvou týdnů takové ztráty, že z 93 vojáků zůstalo bojeschopných pouhých sedm. Ostatní byli většinou poraněni střepinami či v důsledku dělostřeleckého ostřelování utrpěli otřes mozku, který je vyřadil z boje.
Z hlediska propagandy je pro Ukrajinu samozřejmě důležité, že jde o ukrajinské město, ale důležitější je, že Bachmutem procházejí dvě strategické komunikace, do Kosťantynivky a do Siversku. Z nich by se totiž dalo odbočit i na stotisícová města Kramatorsk a Slovjansk, která se v roce 2014 Rusům nepodařilo dobýt.
Analytici se zatím neshodují v odpovědi na otázku, zda se Rusům Bachmut podaří obklíčit a následně dobýt. Většině se tato možnost nejeví jako pravděpodobná, ale Rusové mohou na frontu „dodat“ další lidské síly a ukrajinské obránce udolat prostou početní převahou, protože ruské velení se nikdy neohlíží na výši vlastních ztrát. Proti možnosti obklíčení navíc svědčí i čerstvé zkušenosti z probíhající války, neboť ruským agresorům se ukrajinské jednotky na východě Ukrajiny nikdy nepodařilo obklíčit. S jedinou výjimkou, kterou se stal přístav Mariupol.
