Premiér Andrej Babiš v poslanecké sněmovně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Někomu se to může zdát jako zlý sen. Po všech těch létech s miliardářem, predátorem a oligarchou ve funkci premiéra kdysi normální demokratické země s pluralitním systémem politických stran a nezávislých kritických médií se probudíte do aktuálního průzkumu veřejného mínění a domnělý hlas lidu si zase žádá vládu stejného predátora, miliardáře a oligarchu. Nejdřív si podivně zaopatřil Agrofert, pak zase politické hnutí, později nejčtenější média, státní úředníky, penzisty a teď si jde podle všeho už koupit – díky rafinovanému systému státní korupce za peníze našich dětí a vnoučat – v říjnových parlamentních volbách zase další čtyři roky ve vládě. Nic však není dílem obyčejné náhody, a tak si shrňme sedm nejdůležitějších rad Slováka Andreje Babiše, jak být v České republice téměř vždy úspěšný a bohatý. Předem upozorňuji, že tyhle rady se nikdy nedostanou do žádného otevřeného dopisu občanům, ani do žádného dalšího volně rozdávaného knižního bestselleru.
1. BOJUJ PROTI KORUPCI. Vždy a za jakýkoliv okolností. Musíš být první v protikorupční frontě a řvát nejhlasitěji, pak si obyčejní lidé nemají šanci všimnout a připustit, že ty sám a tvůj podnikatelský a politický příběh je ukázkovým symbolem státní korupce, ekonomického kmotrovství a politického klientelismu.
2. TUNELUJ KONKURENCI. Je úplně jedno, zdali je to ODS, ČSSD, SPD nebo KSČM. Když ti přestanou věřit napravo od středu, sbal si ideologické a programové švestky a táhni vlevo a k extremistům. Ty jsi alfa samec a ty a tvůj stát dokážete ochránit seniory, venkov a méně zorientované lidi před ekonomickými nástrahami a hodnotovými „úchylkami“ svobodného a otevřeného světa.
3. VŠICHNI STOJÍ PROTI TOBĚ. Pak je jasné, že jediná oběť můžeš být jenom ty. Obyčejní lidí mají potřebu se solidarizovat a projevovat soucit, pak ti prominou i lhaní. Proto není podstatné, jestli jsi byl estébákem, podváděl stát a unii při dotaci na Čapí hnízdo, jestli máš největší konflikt zájmů v Evropské unii. Podstatné je, že ty jsi oběť a všichni stojí proti tobě. A proboha proč se všichni proti mně spikli? Protože jsem nejlepší a všichni mi jenom závidí. Jedeme dál.
4. NEJLEPŠÍ PŘÍTEL JE STRACH. Lidi se musí bát, je to bytostná součást jejich nejhlubšího podvědomí. Proto je musíš strašit prolhanými báchorkami o fanatických Pirátech, sdílení domácností s migranty, cizácích, vyššími daněmi, zlovolným Bruselem. Když se lidi začínají bát, zapomínají na zdravý rozum a 30 tisíc obětí nezvládnuté pandemie, začínají přirozeně hledat útočiště a mesiáše.
5. ROZDĚLUJ A PANUJ. Ani v České republice není (bohužel) stále možné, abys měl 50 procent a jeden hlas navíc po vítězných volbách. Proto musíš rozdělit své politické oponenty na „destruktivní“ a „konstruktivní“ opozici a tohle divadelní představení dotáhnout do dokonalosti. Protože máš moc, můžeš slíbit otevřený (koalice), nebo méně viditelný podíl na ní a pak se spolehnout, že lidí zvolí sice ČSSD, KSČM, nebo SPD, ale v parlamentě jsou to tvoje hlasy.
6. VŽDY JE TŘEBA PLÁN „B“. I nejlepšímu politikovi se může stát, že jeho popularita začne uvadat a bývalé voliče omrzí. Pak je třeba najít vhodné zástupné řešení, kupříkladu chorobně ctižádostivého a manipulovatelného ex-policistu, podsunout mu vhodné politické know-how, bývalé marketingové zaměstnance a vydat knížku s gloriolou budoucího mesiáše. A pak se můžeš těšit, jak se všechny ztracené hlasy k tobě po volbách navrátí prostřednictvím nového koaličního partnera.
7. JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI ZEMANA. Svět není až tak velký, aby se v něm nenašlo místo pro stejně cynického, manipulativního a sebestředného člověka, jak jsi ty sám. Jednoho dne vás spojí ta míra opovržení k ostatním lidem a láska k jedné jediné bytosti, k sobě samému. A když k tomu každý z vás je něčím vydíratelný, je jasné, že pokud on bude prezidentem, vy budete předsedou vlády. A naopak.
Sedm důležitých nepřiznaných rad Andreje Babiše však stojí a padá na dvou říjnových dnech, které rozhodnou o dalších čtyřech letech jeho politické kariéry. Tohle jsou jediné dva dny, které může ovlivnit, ale ještě neumí na sto procent zařídit. Proto mobilizuje ty nejnižší kolektivní emoce tohoto národa a proto píše otevřené dopisy občanům, kde nestydatě chválí jenom a jenom sám sebe. Jediné, co nemá ještě v hrsti – a proto ho to děsí, jsou dva volební dny a pár minut na svobodné rozhodnutí každého občana, které ho mohou připravit o absolutní moc. A to už není jeho sen, ale prachobyčejná noční můra.
