Zatímco co se celý svět rozčiloval a obával se výsledků prvního kola francouzských prezidentských voleb, Francouzi sami volili velice střízlivě. Je to zajímavý výsledek, neboť reformistický středový politik Macron, byť velmi těsně, vyhrál nad nacionalistickou kandidátkou Marine Le Pen.
Konzervativní vůdce tradiční pravice zaostal za těmito dvěma vítězi prvního kola poměrně málo. Na levici žalostně ztroskotal kandidát socialistické strany obdobně, jako tomu bylo před tři čtvrtě rokem v Rakousku. Silně bodoval levicový kandidát Mélenchon, kromobyčejně nadaný, brilantní řečník. Shromáždil kolem sebe opravdovou levici, od komunistů přes levé křídlo sociální demokracie až po anarchistické a podobné skupiny. Zajisté ubral rovněž část hlasů, se kterými počítala a ve druhém kole zajisté také počítá Marine Le Pen, totiž levicové protestní hlasy.
Co to znamená? Francouzi, zklamaní z vlády prezidenta Hollanda, se mírně přiklonili k pravici. O tom svědčí výsledky Macrona i Fillona, který přes chyby, jež napáchal v minulosti a které ho stály přední místo, na němž vstupoval do volební kampaně, pořád ještě skončil na silné třetí pozici. Ale Francouzi, zdá se, nepodpořili příliš extrémní strany. Doufám, že těsné vítezství Macrona nad Marine Le Pen nepovede k tomu, aby se demokraté v druhém kole dostavili k volebním urnám v menším počtu, neboť voličstvo Le Pen bude ve druhém kole více motivováno. Macron, ačkoliv se teď zdá, že ve druhém kole vyhraje, to bude mít velice těžké, neboť nemá ve francouzském parlamentu silnou stranu, u které by měl podporu. A byť je pozice francouzského prezidenta poměrně velmi silná, je to prezidentský systém, tak přesto potřebuje parlamentní spolupráci. Svůj reformní program bude obtížně prosazovat.
A stala se ještě jedna zajímavá věc. Po dlouhé době se výsledky s velmi malými odchylkami kryly s průzkumy veřejného mínění. Tato profese je tím aspoň částečně rehabilitována. Měli bychom vývoji ve Francii věnovat větší pozornost, neboť zatímco za první republiky jsme se na Francii příliš upínali a její váhu přeceňovali, tak naopak od roku 1989 Francii a její vliv v Evropě a ve světě podceňujeme. Je to přece jenom stálý člen Rady bezpečnosti, je to jaderná velmoc a jedna z nejsilnějších ekonomik v EU, byť Francouzi nutně potřebují reformy, aby byli stejně výkonní jako Němci.
Jak známo, motorem Evropské unie je spolupráce Německa a Francie. A ten bude fungovat pouze, pokud bude mít Francie podobnou sílu jako Německo. V tom mají Francouzi co dohánět.
