Mám rád Gilberta Chestertona. Zvláště jeho popis počátku dvacátého století. Podle něj tehdy bylo na světě tolik moudrých lidí, že by jablko mezi nimi nepropadlo. O hlupáky byla taková nouze a byli tak vzácní, že jak nějakého spatřili, hned se za ním táhla celá ulice. Vážili si ho jako oka v hlavě a hned mu přidělili nějakou významnou státní funkci. O tom, že tento stav přetrvá do století jedenadvacátého, se jistě Chestertonovi ani nesnilo.

Lidská hloupost je nekonečná. Nezná hranic a dovede se usídlit nejen ve významné státní funkci, ale i za okýnkem  obyčejného úřadu, na poště, ve vrátnici stejně jako v kanceláři u ředitele, v redakci novin, na policejní stanici, na úřadu vlády nebo v kancelářích samotného Hradu. Zbožňuje anonymní diskuze na sociálních sítích, miluje politické prostředí, kde se pyšně  předvádí u řečnických pultů a touží nařizovat, zakazovat a trestat všechno, co se jí vymyká. Ráda se projíždí veřejnými dopravními prostředky, miluje metro, autobusy či tramvaje, zbožňuje davy, ve kterých radostně přeskakuje z hlavy na hlavu a občas se z obyčejné hlouposti promění ve zlý a nebezpečný fanatismus. Nacismus. Komunismus. Fašismus. Socialismus. Má tisíce podob a převleků a nikým nezvána, vniká do mozku – nejčastěji přestrojena za ješitnou představu o vlastní velikosti. Zatemňuje s rozkoší vše, co mělo být původně bystrým a fungujícím intelektem, a z velikánů, kteří ji u sebe přechovávají činí maličké, ubohé tajtrdlíky. Počkej, miláčku, dostala jsem nápad! Nepřemýšlej o něm a řekni ho všem! 

Kdo smaže jakýkoliv příspěvek na svém facebookovém profilu, půjde na tři roky do vězení! Bože, to je krása! Ano, Čapek měl jít na tři roky sedět, když mazal ze svého plotu šibenice, co mu tam malovali tehdejší náckové. Omezil tím jejich právo vyjádřit svobodně, co si o něm myslí! Hajzl jeden. Naše právo na fake news je svaté! Kdo bude šířit nebezpečné a zbytečné pravdy, bude zastřelen! Ach, Bože! K čertu s pravdou a láskou! Hlupáctví je tak nádherné a chybí tak málo, aby už konečně zvítězilo nad rozumem a moudrostí. Na věčné časy!

Lidi, prosím vás, nemáte pocit, že tohle všechno už tady někdy bylo?