Alena Schillerová se rozněžnila při návštěvě domova pro seniory a hned sdělila dobrou zprávu, jak bude líp. Staříčci dostanou peníze a paní kněžně, pardon, paní ministryni jistě ručku políbili. Způsob vyjadřování některých politiků je nejen kýč, je také urážlivý.

Schillerová jásá: „Je to zpečtěno. Příspěvek pro důchodce ve výši 5000 Kč právě schválila vláda. A já mám velkou radost, protože nejen z Domova pro seniory ve Ždírci dobře vím, jakým stresem si naše babičky a dědečci v minulých měsících prošli a že jejich životní náklady opravdu vzrostly.“

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Přispěvatelé její nadšení nesdílejí:

• Je to výsměch pracujícím lidem. Kdy půjdeme do důchodu my? A kdy naše děti? Určitě ne v 65… A to i těch 65 je strašná představa. Na nás a na naše děti a vnuky peníze na důchod už nebudou.
• Oznaceni babicka a dedecek pro seniory obecne je tzv. elderspeak … jedna se o stereotypizaci.
• Plus faktický nesmysl. Spousta babiček a dědečků jsou v produktivním věku a do seniorů mají setsakramentsky daleko.
• Skvělé, důchodci ve Ždírci budou mít na žrádlo pro kozičky. Jen nechápu, že nás MF Babiš držel pod krkem v době přebytkových rozpočtů (prý z důvodu finanční zodpovědnosti) a teď ve finanční bídě nám podkuřujete. Ještě Alzheimera nemám, půjdu volit a ANO to nebude!
• Tohle je hrozně nechutné, jezdit před volbami do domova důchodců a říkat jim osobně o příspěvku. To chce silný žaludek. Fuj, hanba! Myslím, že kdyby se důchodcům rovnou řeklo, že místo do vědy a výzkumu půjdou peníze k nim, tak by je velké % odmítlo. Ale tohle je ubohý nákup hlasů.

To je ta praktická stránka věci. Naše důchody nejsou žádná sláva. Ty peníze se ale vezmou jinde a nakonec budou chybět i těm seniorům. Že se tolik nepřidávalo v době, kdy ekonomika rostla? To jsme měli nějakou jinou vládu?

Zajímavé je to ale jazykově. Ti „babičky a dědečci“. To známe. Babička Boženy Němcové. Kapsář s kůrkami chleba a dalšími zajímavými věcmi. Pouť do Svatoňovic. Báseň Dědova mísa.

Napadlo někoho, že dnešním sedmdesátníkům bylo v době letu na Měsíc, v roce 1969, kolem dvaceti? Že staříčkové a stařenky jsou generace Beatles? Tady teda děvčata na koncertu Beatles omdlévat nemohla a slzy kanuly při pohledu na sovětské tanky, jistý rozdíl tu byl. Na Beatles a u tanků se ale slzelo v dost podobných minisukních. A teď – stařenky, které si do chvějící se dlaně berou almužnu ministryně Schillerové. Ještě by se k tomu měla pustit dechovka a nějaký řízný klip s Pepíčkem Zímou.

Jistě, někdo tomu stereotypu odpovídá. Někteří takovými totiž byli duchem už před padesáti lety. Hlavně ale političtí cynici potřebují, aby všichni takovou roli hráli. Být závislí, potřební, vděční, s volebním lístkem v ruce. Jenže se najde dost takových, kteří na triky těchto šejdířů neskočí. Ti ukazují, že ve věku to není.