Včerejšek dopadl lépe, než jsem čekal. Nedošlo k pouličním násilnostem. Prahou pochodovaly, jak Mnichovem ve třicátých letech hloučky SA, k násilí připravené bojůvky halekající svoje středověké přesvědčení. A šel z nich strach. Přesto jsem se bál, že to dopadne hůř – chystali násilnosti od října.
Násilnosti ve prospěch přesvědčení, že očkování nechrání před nakažlivými nemocemi a že není žádná epidemie, přestože u nás na ni umřelo třicet jedna tisíc lidí a na planetě přes pět milionů. Fekálie v textu hraje klíčovou roli, ale ne jako sprostota, vulgarismus, ale jako klíčová rekvizita zápletky. Proto ji nemohu vyřadit, ale latinsky to zní zcela přijatelně. Takže zatímco má rodinná historka ukazuje, že už deset let před mým narozením byli hypochondričtí pacienti hledající v sobě parazity k smíchu, dnes pochodují jim podobní Prahou, neočkovaných je čtyřicet procent lidí, a prakticky všichni kvůli středověkým pověrám. Stejně tak se se léčením parazitů, které nemáte a které vám slíbí vyléčit, dnes živí v Čechách tisíce lidí. A bydlívají v hezkých nových vilkách. Proč kolabuje demokracie na vzpouře hloupých?
Počet nakažených roste skokově, týden po týdnu, podzimní vlna je tady s větší silou, než byla ta loňská. Už máme přes jedenatřicet tisíc mrtvých po nákaze covid a přibývají desítky a stovky dalších. Přesto na 17. listopad už měsíc svolávali odpůrci očkování demonstraci a vyhrožovali násilnostmi, chystali se na ně. Na fyzické střety. Policie to 17. listopadu ustála, nikoho s rouškou snad v pražských ulicích nezbili. Ale měl jsem strach, že to vinou té nepochopitelné exploze předsudečné pověrčivosti o výročí skončí násilnostmi.
Lidé věřící v posmrtné životy bývali většinou v předchozích životech princem. Moje čtvrtina byla v předpředchozím životě, to jest v osobě mého dědečka z matčiny strany, prostým ajznboňákem v Jindřichově Hradci. Nebyl profesorem ani vynálezcem, ani lékařem nebyl. Nejprve, když jej v Čechách vychovávala jeho babička, byl kluk, pak se ve Vídni u své matky učil něco kolem intarzie – od jejího manžela v jeho dílně – a pak se vrátil do Čech a vstoupil do armády. Protože doma velela babička, opustil po svatbě ozbrojené složky, aby nepřišla o manžela, a se stejným zaujetím se stal hrdým železničářem. Nechodil do práce, ale do služby. Přitom nebyl přednosta stanice, ale velitel na bráně – hradlař. Pod ním byl ještě jeden, ne-li dva podhradlaři, a ještě níž posunovači, nebyl pohůnek. Ale fakt nebyl vzdělaný intelektuál z bohaté rodiny.
Když se tedy stalo fňukání jednoho z teamu jindřichohradeckého nádraží, hypochondra posedlého myšlenkou, že má parazity, neúnosné, byl vymyšlen plán, jehož byl dědeček účasten a který žil ve vzpomínkách jeho ženy až do třetího tisíciletí. Když to na něj v práci přišlo, nechodil na WC. Měli mísy, kam vykonané rovnou spadlo. Tento nádražák však měl své požadavky. Proto chodil do křoví, a když potřebu vykonal, dlouze produkt zkoumal a větvičkou v něm dloubal, jestli nevydloubá parazita.
U nádraží v Hradci až zas tolik míst ve volné přírodě není. Proto – když nebyl onen hypochondr ve službě – chlapi vyčistili v místech, kam chodíval, opravdu pěknou mýtinku. Obklopenou hustým křovím. A pak, když (což vždy hlučně a okázale při odchodu sděloval) odcházel hledat parazity, jeden z rychlejších – včetně mého děda – za ním vždy tiše vyběhl s plochou širokou lopatou na uhlí s dvoumetrovou násadou pro ten účel vybavenou. A schoval se do křoví. Když po pár dnech hypochondr mýtinu našel, přišel den D: Jednou opravdu usedl zády k místu, kde seděl v křoví skryt diverzant. Ten v tu chvíli tiše lopatu vysunul, počkal, než to hypochondr vykoná, a pak lopatu i s obsahem stáhl zpět. Když se pak hypochondr obrátil, aby hledal parazity, nebylo tam nic.
Pro team, který mu akci nikdy nevyzradil, to však vítězně neskončilo. Hypochondr až do konce svých dní místo popisu hledání parazitů vykládal, jak cítil, fakt cítil, jak to z něj leze – a nebylo tam. Historka pochází z let cca 1955–1965. V té doby byli jedinci, hledající v sobě parazity, bráni jako komický terč zasloužené šikany. V letech, kdy kouřící tovární komín byl symbolem prosperity. Sedmnáctého listopadu – kdy jsme pro svobodu dostali na Národní třídě přes hubu – vítězila v pražských ulicích svobodná a ničím nekontrolovaná slabomyslnost. Neočkovanci jsou jen viditelnou pěnou hluboké přeměny naší společnosti, která – při absentujícím náboženství a rostoucí složitosti světa – začíná myslet jako ve středověku a žít v pohádce.
Kdo neléčí parazity, je nula!
Čas oponou trhnul. Z léčitelských webů: „PARAZITÉ VÁM BEROU ZDRAVÍ, ENERGII I MLÁDÍ … DETOXIKUJTE SE! V tomto článku najdete informace o příčinách, projevech a náhledu řešení. Upozorňujeme, že publikované informace jsou závažného obsahu. Jsem součástí přírody, tak jako všechna zvířata na této planetě. Všichni máme v sobě parazity. Všechny své domácí mazlíčky odčervujeme. Mnoho zdravotních potíží způsobují paraziti v lidském těle. Myslíte na své domácí mazlíčky? Myslete také na sebe!!!! Je několik možností, jak se těchto nezvaných hostů zbavit. Jednou z možností je přístroj Super Ravo Zapper a Plasmový generátor RPZ 14.“ SUPER RAVO ZAPPER set 15 500 Kč
„Paracleanse (znám také jako Trigelm) je účinný přírodní preparát proti parazitům. Zatímco přípravky na chemické bázi jsou pro lidské zdraví poměrně nebezpečné díky svým nežádoucím vedlejším účinkům a některé bylinné medicíny jsou často používány lidmi neopatrně, většinou z neznalosti, Paracleanse nabízí účinný intenzivní třífázový program, který působí dlouhodobě, poskytuje maximální terapeutický a profylaktický účinek a působí bez negativních dopadů. “ PARACLEANSE PARAC 736 Kč
A v jednom šarlatánství měl léčitel katalog, kde jsem napočítal parazitů snad padesát – včetně těch afrických. Za kolik by mi je našel a vyléčil, si ale nepamatuju. Odhadem to bývá kolem dvou tří tisíc. To je standard. Ono totiž léčbu parazitů, které nemáme, u nás v zemi v roce 2021, v době internetu, genové medicíny a protonových operací mozku, provozují tisíce šarlatánů – léčitelů. A mají klienty. A bydlí ve vilkách – ti léčitelé, ti klienti různě. Akorát prodejce toho Zapperu, přístroje léčícího i covid, má pronajatou kancelář v panelové budově. Jejich „politická reprezentace“ – řvoucí dav hulákající po svobodě, když rozebereme jeho požadavky – demonstroval proti tomu, aby měl právo výrazně zvýšit své šance zemřít na nakažlivou nemoc, na covid, a samozřejmě za svou svobodu nakazit všechny kolem sebe. Za svobodu na hloupost a především naprostou bezohlednost. Ještě nerozbíjeli výklady jako za Křišťálové noci – ale chodit k nim blíž by si měl každý rozmyslet.
Video naší čtenářky, natočila je pro FORUM 24. Blíž nešla. Dobře věděla, že by spolehlivě odhadli, že ona patří k očkovaným. A pak by mohlo být zle. Navíc měla roušku, šla do divadla, takže se mohla stát terčem více než snadno.
Od časů mého dědečka, za šedesát sedmdesát let, poskočila doba o tři sta let dozadu. Vrátil se čas zaříkávání, amuletů a lektvarů. A jejich stoupenci pochodují v tlupách Prahou, a agresivně skandují. Jak v předhitlerovském Německu SA. Kde se stala chyba? A nemáte někdo lopatu?