Mlčení je velice výmluvné. Zvlášť tehdy, když se nejedná o diskrétnost, ale spíš o mávnutí rukou nad bezvýznamnou banalitou. Jiné je mlčení jako tichý souhlas, a úplně jiné, když se jedná o pocit zadostiučinění, které se neodvažujeme vyjádřit hlasitě. Ze strachu nebo, jako v případě, o kterém je tento text, proto, že hlasitě souhlasit je neslušné a může to přivodit stejné nesnáze, jako hlasitý nesouhlas.
Kdo by mohl souhlasit s povražděním padesáti neozbrojených lidí, kteří nikomu nic neudělali? Jejich „vinou“ nebylo, že se přišli pomodlit. Pachatele to nezajímalo, protože o víru mu vůbec nešlo. Vinou byla jejich příslušnost ke komunitě. Podle vraha ke komunitě nepřátelské. Povraždění a ranění lidé jsou muslimové. Žili na Novém Zélandu, o kterém, vsadím se, většina našinců vůbec netušila, že tam nějaká muslimská komunita existuje.
Desetitisíce našich občanů tráví každoročně dovolenou v zemích, kde obyvatelé vyznávají islám. O pohodlí turistů se tam starají muslimové, o jejich bezpečnost také, ale to se tak nějak nepočítá. Zato každá rvačka kriminálníků nebo napadení ženy „migrantem“ v Evropě mívá publicitu až nepřiměřenou. Většinou ne především proto, že někdo spáchal hnusný, v Evropě ne zrovna obvyklý a odsouzeníhodný čin. Za hlavní charakteristiku takového gaunera se považuje fakt, že je „migrant“. Kdyby tomu bylo jinak, musely by noviny přetékat informacemi o rvačkách domorodých opilců či o násilí na manželkách a dětech našinců, jinak asi dobrých občanů.
Česká společnost je už několik let soustavně krmena tu menšími, tu většími dávkami obav z utečenců a migrantů. Žádní tu nejsou. Dalo by se argumentovat, že je tomu tak proto, že čeští samozvaní obránci národa a evropských hodnot dělají svou práci dobře. Pravý důvod je ovšem jiný, také nikterak pěkný, ale s obranou národa nijak nesouvisí – jinde prostě mají lepší zacházení, víc peněz a víc možností, než by kdy měli u nás.
Neděláme velký rozdíl mezi tím, zda někdo pohostinnost Evropanů zneužívá nebo ne. Všechny házíme do jednoho pytle. Negativních případů je nepochybně dost a dost, ale mnohem víc je těch, o kterých nic nevíme, protože „nedělají titulky“. Přesto „víme“, že migranti jsou příživníci, podvodníci a zakuklení islamisté. Když je některý z nich křesťan, třeba z Nigérie, pak je to jistě negramotný primitiv, který v naší skvělé společnosti nemá co pohledávat. Leda kdyby hrál dobře fotbal, to by se dalo přimhouřit oko.
Masová vražda na Novém Zélandu nevzbudila – nejen u nás, ale i jinde v Evropě – stejně silnou odezvu jako vraždy v Paříži nebo v Nice. Důvod je jediný – byli pozabíjeni muslimové. Každý si pamatuje názvy jako Charlie Hebdo nebo Bataclan. To je jistě správné, ale také bychom si měli zapamatovat Christchurch. Padesát lidí, kteří nikomu nic neudělali, bylo pobito pomatencem, který kvůli tomu přicestoval z jiné země. Jeho řádění zastavil – bez násilí – člen muslimské komunity, který před podobnými fanatiky uprchl ze své země. Jmenuje se Abdul Azíz. Jméno k zapamatování, na rozdíl od jmen těch, kdo vraždili ve Francii, v Německu, v USA, v Norsku nebo na Novém Zélandu.
