V obecní multikáře ozdobené praporem Řeporyjí se symbolem modrého listu a žlutým květem řepíku s bílými kališními lístky přivezl starosta jmenované pražské městské části Pavel Novotný dopis s odpovědí ruskému velvyslanectví na jeho protest proti záměru Řeporyjí vybudovat na svém území pomník vlasovců.

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný předal na ruské velvyslanectví dopis, ve kterém píše, že se Řeporyje nebudou o záměru zbudovat pomník vlasovcům s nikým bavit, už vůbec ne s Ruskem. pic.twitter.com/qlHnY6de7F

— Jana Lipská (@lipska_ja) November 27, 2019

„Byl jsem tam osobně vlajkovou lodí naší flotily, vezl mě pan Dalibor z technické čety naším nejlepším autem,“ popsal Novotný deníku FORUM 24 příjezd k ruskému velvyslanectví, jehož personál mu odmítl otevřít. Starosta tak musel dopis vhodit do schránky.

V dopisu adresovaném prostřednictvím zastupitelského úřadu přímo prezidentu Putinovi důrazně odmítá ruské snahy zbudování pomníku zabránit. „Nebudeme o našem záměru zbudovat jim pomník ani o jejich historické roli s nikým zvenčí diskutovat a už vůbec o tom nebudeme diskutovat s Ruskem, symbolem okupační moci, lži a porušování lidských práv. Krásné zemi, které bych přál jinou současnost, jinou vládnoucí garnituru, sebereflexi a více mezinárodního uznání, které si vynucujete jen demonstrací síly a kohouty plynovodů,“ popsal „Putinovi“ podstatu jeho Ruska.

Ambasáda v souvislosti s Novotného přítomností měla drobné provozní potíže, neboť  ve zjevných obavách z novinářů zastavila příjem veškerých zásilek. Během následujících minut, po které starosta dával rozhovory přítomným zástupcům médií, měl potíže s předáním zásilky i kurýr, jemuž pracovníci ambasády rovněž odmítli otevřít. „To je přeci absurdní situace – messenger na kole s batohem se hádá s tím bzučákem, proč nemůže předat dopis jako v kterýkoli jiný den. Řeporyje přivezou obálku a ten poskok z té vrátnice nevyleze ani pro úplně jinou zásilku. Hlavně že nám tady vyhrožují,“ glosoval jednání ambasády Novotný, který od jejího vchodu raději s novináři poodstoupil, aby se úřad osmělil přebírat další zásilky.

Svým záměrem Novotný vzbudil zájem ruských manipulačních a dezinformačních platforem. Zástupkyni státní televize Rossija 1 na otázky po Koněvovi odpovídal slovy o „vraždící zrůdě“, jeho narážky na krvavě potlačené povstání v roce 1956 v Maďarsku však režimní kanál do vysílání nezařadil.

Novotného dopis Putinovi pokračuje:

…myslím, že jsem prvním z třiceti dosavadních starostů, který píše namísto sousední vesnici největšímu státu na světě.

Tím se v žádném případě neomlouvám za případnou neohrabanost stylu, formy či drzost. A už vůbec se nesnažím budit lítost či soucit.

Tu nepříjemnou povinnost reagovat na vás vám vyčítám, protože mám v rámci své agendy fakt jiné starosti než reagovat na obtěžující, obsahově i argumentačně slabé prohlášení státu, se kterým mají Řeporyje společného maximálně to, že před časem veřejně vyjádřily podporu městské části Praha 6, která se zcela pochopitelně rozhodla konečně zbavit ostudné sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jednoho z nejhorších vojevůdců v moderních dějinách vaší země, duševního mrzáka, lidské zrůdy a především ubohého vraha, který neváhal bezdůvodně masakrovat nevinné civilisty v Maďarsku, Mongolsku a… Československu.

Zatímco děti v ruských školách se o něm učí jako o hrdinovi, české děti se o něm neučí skoro nic. Je to škoda. Mělo by se jim připomínat například dle všeho výše jmenovaným šmejdem nařízené bombardování Mladé Boleslavi den po válce, kdy ve snaze splnit hlavní úkol Rudé armády – zmařit ústup německých jednotek, které se snažily dosáhnout amerického zajetí, zahynuly stovky nevinných civilistů včetně dětí, které mají v místě svůj vlastní pomníček, u kterého představitel Ruské federace tutově nikdy nebyl.

Koněv byl dle drtivé většiny Čechů, kteří se jím vůbec zabývají, mizerný vojevůdce a svině nehodná adorování v učebnicích pro děti, natož pomníků, ale to vy samozřejmě víte, stejně jako to vědí vaši historici, jen to nemohou napsat.

Musejí psát jinou historii.

K věci, ať se navzájem nezdržujeme – neděláme si u nás krom Koněva přehnané iluze ani o generálu Vlasovovi a jeho Ruské osvobozenecké armádě. Jejich kontroverzní počínání a historická role je dobře popsaná, stejně tak jako jejich role při osvobození Prahy.

Do té – na rozdíl od Koněva, který ji přijel „dobýt“ den po podpisu kapitulace německých vojsk – přijela ROA nezpochybnitelně, ať už z jakýchkoli pohnutek, bojovat s jejími okupanty a zachránit ji před zničením.

Tři dny před stovky kilometrů vzdálenou Rudou armádou. Taková je pravda, pokud vám to slovo ještě říká něco jiného než pravdu, kterou za pomocí lží trestuhodně a neodpustitelně vytváříte tak často vy.

Nevím, kde bere Ruská federace drzost označovat plánovaný pomník zde padlým třem stovkám vlasovců v Řeporyjích jako akt, který je v rozporu s  Chartou mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, která označila „činy Vlasova a jeho kompliců jako zločiny proti lidskosti a napomáhání nacistům“.

Milá vlezlá, drzá Ruská federace, my jsme jen sedláci ze Řeporyjí, ale číst umíme a proti textu charty bychom si nedovolili vznést námitek. Nerozumíme ale tomu, co má společného s událostmi, které se v Praze odehrály 6., 7. a 8. května 1945, a je jedno, jaké pohnutky k nim nejednotné vedení ROA vedly.

My ale v Řeporyjích neřešíme ani to.

Nemáme důvod.

Co máme, jsou obecní kroniky, vzpomínky stále žijících, práce historiků. A svědomí.

Dále čtěte

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný staví pomník vlasovcům. Komunisté ať se třeba pominou, krčí rameny

V Řeporyjích na periferii Prahy zřejmě bude stát první pomník vlasovců na území bývalého Československa. Postavit ho tam nechá starosta…

Aby vám to bylo v Rusku úplně jasné, na rozdíl od Ruské federace, symbolu prolhanosti a šíření strachu, v Řeporyjích se pravdy nebojíme a nebojíme se ani vás. Víte, čeho jsme se tu báli? Šestého května 1945 opět německých vrahů, kteří kousek vedle na Barrandově ještě v tento den vraždili civilisty. Hrůza, která tu obcházela, je z kronik dodnes cítit, jak se můžete přesvědčit na webu městské části, jehož prostřednictvím myslím v blízké době čeká díky vašemu „zájmu“ našeho poskytovatele hostingu, malou lokální firmu, zkouška, ve které jestli obstojí, tak jim dám smlouvu na sto let dopředu a, jak se u nás říká, sním svůj klobouk.

Samozřejmě pokud budu ještě schopen pro účinky novičoku dýchat, natož přijímat potravu.

Moje „armáda“ vám v případě konfliktu dlouho čelit nebude. Čítá mou v zájmu Řeporyjí všehoschopnou existenci, dvě obecní multikáry, metací stroj, jednotku statečných dobrovolných hasičů a myslím, že se přidá i pár místních, kteří nechápou, proč by nemohli pomníkem uctít vlasovce, kteří do té hrůzy 6. května krátce po druhé odpolední přijeli do Řeporyjí s desítkami tanků a nakrátko tu zřídili štáb. V něm ve večerních hodinách velitel 1. ruské divize VS KONR genmjr. Sergej Kuzmič Buňačenko v Řeporyjích rozhodl o ranním útoku na východní břeh Vltavy, což byl jeden z rozhodujících okamžiků Pražského povstání a moment, který zásadním způsobem rozhodl o tom, že Praha neskončila v rozvalinách.

Mimochodem, v řeporyjských kronikách se píše, že vlasovci se chovali ohleduplně ke zdejšímu obyvatelstvu, a neexistuje jediný záznam o nějakém incidentu. Kéž by to samé platilo pro „naše“ rudoarmějce. Kradli, znásilňovali a dokonce vraždili.  Tehdy i v srpnu 1968. Přesto osvoboditelé. Stejně jako jimi byli, kromě ostatního čím, kde a pro koho byli, vlasovci.

V okolí vsi je dodnes řada neoznačených, nedůstojných hrobů zachránců Prahy z řad ROA a stydím se, že jsme se rozhodli napravit historickou křivdu, zásadně ovlivněnou bolševickou propagandou, až teď.

Příští rok je 75. výročí  konce války.

Nezávisle na tom jsem krátce po svém zvolení naplánoval renovaci a úpravu zdejších pomníků. Na jednom jsem našel chyby v datech zavraždění zdejších obětí holocaustu, na dalším chybí pamětní deska se jmény legionářů padlých v první válce. Budeme také umísťovat pamětní desku na budovu úřadu, a když přišel zvenčí návrh konečně vzdát hold vlasovcům a připomenout historickou událost, kterou zde dal Buňačenko do pohybu, s naprostou samozřejmostí jsem souhlasil a se mnou předběžně všichni zastupitelé i lidé, se kterými jsem tu o tom dosud mluvil. Nebylo (a myslím, že není a nebude) co řešit.

Řeporyje si pamatují vlasovce jako zachránce, kteří tu statečně umírali, když sem přivezli mír, zřejmě hledajíce vykoupení ze svých hříchů či americké „zajetí“. Stejně jako bojovali část války po boku nacistů, postavili se bolševismu a vzepřeli Stalinovi, největšímu masovému vrahovi všech dob reprezentujícímu zrůdnou ideologii, která zabila více lidí než právě nacismus.

Nebudeme o našem záměru zbudovat jim pomník ani o jejich historické roli s nikým zvenčí diskutovat a už vůbec o tom nebudeme diskutovat s Ruskem, symbolem okupační moci, lži a porušování lidských práv. Krásné zemi, které bych přál jinou současnost, jinou vládnoucí garnituru, sebereflexi a více mezinárodního uznání, které si vynucujete jen demonstrací síly a kohouty plynovodů.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Řeporyje jsou suverénní, samostatnou městskou částí, která o tom, zda, kde a kdy postaví komu pomník, rozhoduje sama prostřednictvím svých demokraticky zvolených zástupců, a to všechno po veřejné diskusi, která každému zdejšímu obyvateli umožňuje svobodně a beze strachu  vyjádřit svůj názor. Jak moc bych toto všechno přál občanům Ruské federace, která vraždí novináře, vnucuje lidem ve školách a v médiích alternativní výklad minulosti i současnosti a pravidelně zapomíná, že tam, kde končí její hranice, začínají hranice jiných.

O zamýšleném pomníku vlasovců budou rozhodovat jen a pouze Řeporyje, ne Rusko.

Řeporyje mají tisíckrát lepší historickou zkušenost s vlasovci než s vámi, vy karikatury sebe sama s atomovým kufříkem za zadkem a hlavou plnou vodky a černého svědomí.

Česká republika je demokratickou zemí, do které můžete posílat tak maximálně agenty, peníze na kampaně vám loajálních ubožáků, nadopované sportovce a určitě i prostřednictvím velvyslance depeše o tom, co se vám nelíbí. Nám nezbývá než toto respektovat či to spíše trpět a vzít na vědomí.

Vy vezměte laskavě na vědomí, že není ve vaší moci nám zabránit postavit pomník třem stům vojáků, kteří tu tehdy v boji s nacisty a také nakonec se „svými“ padli. Ten budete moci tak možná odstranit, až nás budete zase okupovat a zotročovat. Do té doby nemá smysl nás otravovat, stejně jako nemá smysl otravovat novičokem či tlaky mě osobně, což neříkám proto, že bych se vás bál, vy prolhaní, drzí, do sebe zahledění bezohlední ubožáci.

Říkám to proto, že budou li zdejší lidé chtít stavět pomník, protože mají pocit, že ho Řeporyje a Praha vlasovcům dluží, tak ho prostě postaví.

Vám nedluží Řeporyje nic víc než tuto odpověď a možná ještě připomenutí citátu neznámého autora, který mám rád a který jsem se během  psaní tohoto pro vás jistě směšného dopisu pro mě směšným adresátům neskromně rozhodl navrhnout jako součást plánovaného pomníku v Praze padlých vlasovců. Divím se, že mě to nenapadlo už v ten okamžik, kdy se do věci pokusilo vložit právě Rusko:

„Historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsané někým, kdo při tom nebyl.“

S formálně předstíranou úctou

Pavel Novotný

starosta SAMOSTATNÉ městské části Praha-Řeporyje