Končící senátor Lukáš Wagenknecht (za Piráty) FOTO: Česká pirátská strana / se souhlasem
FOTO: Česká pirátská strana / se souhlasem
Piráty čeká v lednu celostátní fórum, na kterém si zvolí nové vedení. O funkci stranického předsedy se chce ucházet i pirátský senátor a bývalý náměstek na ministerstvu financí Lukáš Wagenknecht. Pirátská strana vstoupila do nové etapy, která rozhodně nebude snadná. Pokud v ní mají Piráti obstát, musí se vzpamatovat z debaklu, který zakusili v říjnových volbách, a začít využívat možnosti, které mají. Může jim v tom pomoci auditor Wagenknecht?
Rána a šok, které Piráti utržili v letošních sněmovních volbách, jsou natolik hluboké, že je celkem přirozené, že si žádá docela dlouhou dobu se z nich vzpamatovat a chvíli trvá, než se Piráti dají dohromady a navenek budou působit zase svěžím a energickým dojmem. Přesto jim nakonec nezbývá nic jiného než se sebrat, jít dál a uvědomit si, že na tom v tuhle chvíli vzhledem k tomu, jak špatně ve volbách dopadli a jak velké množství poslanců ztratili, ve výsledku nejsou vůbec zle.
V nové vládě Petra Fialy bude mít Pirátská strana významné zastoupení. Tři členové kabinetu můžou sehrát důležitou roli a rozhodně nemusí být jen do počtu. Zásadní je i to, že na ministerstvo zahraničních věcí nastoupí pirátský kandidát Jan Lipavský. To, že se ministrem stane, je velkým úspěchem premiéra Fialy, ale koneckonců i Pirátů. Může je těšit to, že v tomto ohledu byli úspěšnější než sociální demokracie, která si v minulosti některé své kandidáty na ministry proti vůli prezidenta Miloše Zemana neprosadila.
Když to shrneme, na stranu se čtyřmi poslanci to v žádném případě není málo. Nyní je potřeba, aby Piráti ve vládě předvedli, co umí, dokázali dané ministerské pozice zužitkovat k naplnění toho, co svým voličům dlouhodobě slibují, a zároveň aby se vyvarovali osudu již zmíněných sociálních demokratů.
Jestliže si v kabinetu začnou připadat jako onuce a budou mít dojem, že jejich vládní partneři navzdory koaliční smlouvě, kterou Piráti odsouhlasili, prosazují pro ně nepřijatelné věci, musí se sebrat a bez velkých řečí z vlády odejít. Pokud by jen planě vyhrožovali, ve vládě však stále zůstávali a lpěli na ministerských funkcích, stali by se stejně směšnými jako sociálnědemokratičtí politici.
Pirátská strana a její zvyklosti a specifika
Pro další směřování Pirátské stany bude samozřejmě klíčové její celostátní fórum, které se má konat v lednu. Současný předseda Pirátů Ivan Bartoš, jak uvedl na pirátském fóru, všechny okolnosti své možné kandidatury pečlivě zvažuje a zatím se k ní nerozhodl. Svoji kandidaturu na šéfa strany už ale oznámil pirátský senátor Lukáš Wagenknecht.
Ten je výraznou postavou už od doby, kdy z něj Andrej Babiš učinil svého náměstka na ministerstvu financí, kde však později po sporech s předsedou hnutí ANO skončil. Wagenknecht v roce 2019 rovněž zahájil právní žalobu u Evropského soudního dvora ohledně střetu zájmu a dotačního podvodu v kauze Čapího hnízda premiéra Andreje Babiše a holdingu Agrofert a celkově se v této záležitosti velmi angažoval.
Přesto je záměr Lukáše Wagenknechta kandidovat na předsedu Pirátů celkem překvapivý. Do horní komory parlamentu byl Wagenknecht za Piráty zvolen v roce 2018 a do Pirátské strany vstoupil až o rok později. Vzhledem k tomu, jak specifickou skupinou Piráti jsou, že mají spoustu různých pravidel, zvyklostí a svých zvláštností, kterými se minimálně zčásti odlišují od jiných uskupení, vedení Pirátů už z principu vyžaduje značné schopnosti a znalosti jejich vnitřních zákonitostí a zřejmě i silné osobní vazby.
Lukáš Wagenknecht navíc působí jako sólista, který má své cíle a principy, za nimiž si jde velmi přímočaře a vehementně, a je velká otázka, nakolik by dokázal držet pohromadě a sjednocovat takový organismus, jakým je Pirátská strana, který má tendenci hodně intenzivně žít svým vlastním životem a mnoho energie směřovat do svého vnitřního fungování a svých demokratických procedur. Vyžaduje to zřejmě hodně vnímavého, konsensuálního a komunikativního člověka, který kromě velkého diplomatického talentu má i značnou přirozenou autoritu.
Piráti a jejich trauma
Na pirátském fóru senátor Wagenknecht popsal, proč se rozhodl na předsedu Pirátů kandidovat: „Když jsem před několika lety vstupoval do strany, vnímal jsem Piráty jako jedinou stranu, která se dokáže sebevědomě postavit starým pořádkům. Jako stranu, se kterou sdílím své hodnoty, priority a přístup k demokracii. Nyní jsme v situaci, která podle mě není dobrá. Nechci hodnotit důvody, proč tomu tak je, chci se dívat dopředu. Stává se z nás v posledních týdnech submisivní politický přívěsek se čtyřmi poslanci,“ zdůraznil bývalý náměstek na ministerstvu financí.
Následně k tomu Lukáš Wagenknecht dodal: „Při jednoduchém spočítání našeho vlivu ve sněmovně a jeho promítnutí k naší síle ve vládě je to logické. Čeho se nejvíce obávám a čemu chci zabránit, je negativní dopad celostátní úrovně politiky na naše pozice v regionální politice, která bude na úrovni radnic bilancovat příští rok na podzim. S tím jde ruku v ruce příležitost posílit naši pozici v Senátu.“
Na to říct, jestli se z Pirátské strany stává submisivní politický přívěsek se čtyřmi poslanci, je samozřejmě ještě brzy. Vstup do vlády si Piráti odhlasovali velmi výraznou většinou (pro vládní koaliční smlouvu bylo 82,1 procenta hlasujících a do hlasování se zapojilo celých 90,7 procenta Pirátů). Jestli se zástupci Pirátské strany budou jako submisivní přívěsek projevovat ve vládě, to uvidíme až v následujících měsících.
Hodnotit lze maximálně to, že Petr Fiala a vládní partneři Pirátů nehodili přes palubu pirátského ministerského kandidáta Lipavského a stejně tak ho nehodili přes palubu ani samotní Piráti. Kdyby submisivním přívěskem byli, s Janem Lipavským by se v tuhle chvíli do čela ministerstva zahraničních věcí už nepočítalo. Co se týče síly Pirátů ve vládě, hodně pak záleží na tom, jak šikovně si Pirátská strana bude počínat a zda dokáže využít svoje spojenectví se Starosty.
Je zjevné, že Piráti se budou muset na svém lednovém celostátním fóru ještě vrátit k letošnímu volebnímu výsledku a vyříkat si ho. Lukáš Wagenknecht může mít docela dobře pravdu v tom, že po volbách cítí u Pirátů vnitřní trauma, protože se jede dál, jako by se nic nestalo. Wagenknecht poukazuje na to, že v rámci Pirátské strany vnímá potřebu spojování. Piráti si tak budou muset odpovědět na otázku, kdo v jejich čele nejvíce napomůže tomu, že se přenesou přes ono trauma a budou se soustředit na to, co je čeká dál, jestli to bude Lukáš Wagenknecht, Ivan Bartoš nebo někdo jiný.
