Poslaneckou sněmovnou obchází v poslední době strašidlo. Strašidlo obstrukcí. Ty samozřejmě patří k legitimním nástrojům demokratické opozice v každém standardním provozu zákonodárného sboru. Míra, s jakou jich využívá (potažmo zneužívá) stávající opozice, je ovšem naprosto nebývalá. Vkrádá se tudíž otázka, o co kolegům z opozičních lavic doopravdy jde?
Konkrétně v případě kolegů z politické divize koncernu Agrofert to je nepřekvapivě snaha ochránit ekonomické a politické zájmy svého chlebodárce – Andreje Babiše. Vládní strany ODS, KDU-ČSL, TOP 09 se STAN a Piráty si již před volbami předsevzaly provést ve státní správě důslednou deagrofertizaci. A tomu se Babišovo hnutí logicky vzpouzí. Obvykle si opozice k obstrukcím vybrala jedno dvě témata, která byla klíčová pro její voliče. Sociální demokraté tak kdysi mohutně obstruovali tzv. církevní restituce, nynější vládní strany pak kdysi z opozice nechtěly připustit zavedení elektronické evidence tržeb pro statisíce živnostníků a podnikatelů.
Současná opozice ale neblokuje zákon jeden, avšak hned několik, a ne pro zájem větší části společnosti, ale pro zájem jedné osoby a jím vlastněného holdingu. V zásadě jde o pětici projednávaných zákonů, které ve svých důsledcích osekávají mocenská chapadla, jimiž se po dobu svého vládního angažmá Andrej Babiš pokoušel „řídit stát jako firmu“. Nutno podotknout, že svou vlastní firmu. A nutno zároveň připomenout, že se mu velkou část státu za osm let vládního angažmá podmanit podařilo.
Zaprvé jde o vlajkovou loď hnutí ANO – elektronickou evidenci tržeb. Díky EET měl reálný majitel holdingu Agrofert významně lepší přehled o své konkurenci na trhu a tím pádem nad ní získával neférovou výhodu.
Zadruhé jde o korespondenční volbu. Ta vadí jak hnutí SPD, tak i hnutí ANO, kterému vůbec nehraje do karet v případě zamýšlené prezidentské kandidatury jejího předsedy. Jeho předvolební kontaktní kampaň ostatně můžeme sledovat už v těchto dnech na Moravě. Babiš jako jediný poslanec nepracuje v žádném z výborů, aby měl volné ruce. Z jednání sněmovny se neustále omlouvá a místo toho se svým cirkusem objíždí republiku. Jenže v zahraničí, kde žije na 500 tisíc českých krajanů, volební preference současné opozici dlouhodobě zdaleka tolik nepřejí. A právě jejich hlasy mohou sehrát rozhodující úlohu v těsném volebním klání o nejvyšší ústavní post.
Zatřetí jde o novelu zákona o střetu zájmů. Ta by ve svém důsledku zasáhla do Babišova faktického vlastnictví vydavatelství MAFRA a jeho nepřímé kontroly a vlivu nad tvorbou jejích rozličných mediálních sdělení. Tedy další důvod k obstrukcím.
Začtvrté jde o stavební zákon. Ten ve své klíčové části připravené právě minulou vládou výhledově počítal se vznikem jednoho superúřadu namísto současného rozdělení tuzemských stavebních úřadů dle jednotlivých krajů. Jeden superúřad ale potenciálně hrozí zvýšením korupčního prostředí, neboť je podstatně jednodušeji vystaven případnému nekalému ovlivňování spřízněnými podnikatelskými subjekty.
A konečně zapáté jde o novelu zákona proti významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů. I tato novela jde proti nejvlastnějším obchodně-hegemonickým zájmům Andreje Babiše, takže se k ní kolegové v dresu hnutí ANO stavějí krajně macešsky. Opět nejde o zájem občanů – zákazníků nakupujících potraviny, ale agrobaronů, kterým současný stav nadmíru vyhovuje.
Bezbřehé obstrukce, kterých jsme svědky ve sněmovně, tak v jádru nepředstavují nic jiného, než urputnou snahu zabránit konci „Babišistánu“ v Čechách.
Do této směsice se občas připlete i zájem druhé opoziční strany, hnutí SPD. Tomio Okamura nechce jen bezradně koukat, jak mu do jeho tradičních populistických témat zasahuje Andrej Babiš se svou čím dál radikálnější protiuprchlickou rétorikou, a snaží se na sebe upozornit. Z obstrukcí se pak nezřídka stává spíše paralýza.
Lidé se zcela oprávněně zlobí, když vidí tuto paralýzu parlamentu, a mají pocit, že je vládní koalice příliš benevolentní. Není tomu tak. Jednací řád sněmovny byl konstruován pro jinou politickou kulturu. Pro slušnou dohodu mezi jednotlivými politickými frakcemi. Přesto se pokoušíme na jeho změně dohodnout. Ostatně jde o zákon, i ten musí schválit sněmovna, i jeho projednání se tedy dá obstruovat. Bez dohody s opozicí to nejde. Nicméně už nyní nám umožňuje zkracovat řečnickou dobu (vyjma přednostních práv) a k tomu, ač neradi, zkrátka budeme čím dál častěji přistupovat. Mimořádné schůze jsou další řešení, i k němu přistupujeme. A slib deagrofertizovat Českou republiku, jak jsme voličům slíbili, dotáhneme.
Autorka je předsedkyně poslanecké sněmovny a šéfka TOP 09.