Řecko je zemí skal, moře a slunce. Pořádně se tam nedá dělat vůbec nic. Průmyslová výroba Řecka je stejná jako průmyslová výroba ČR za 9 dnů. Na skalách se toho mezi kamením mnoho pěstovat nedá, rozhodně ne ve velkém. Moře už jsou značně vylovená a nedávají zdroje na uživení 11 milionů lidi. Řecko má skoro stejný počet obyvatel jako ČR. Ropa, která se v Egejském moři nachází, se nedá těžit ve velkém, protože Řecko nemá vyjasněné hranice s Tureckem a ložiska leží ve sporných územích. Jediné, co má Řecko veliké, je obchodní loďstvo. Má největší flotilu na světě, která tvoří pětinu všech obchodních námořních lodí. Řecko je jako dělané na turistický ruch a maloobchod, který tvoří jeden z jeho největších příjmů a 16 % HDP.
Za pád demokratického Řecka může komunismus
Ačkoliv demokracie vznikla v Řecku, Řecko si jí mnoho neužilo, podobně jako ČR bylo vždy středem pozornosti silnějších mocností, které si ho snažily podmanit. Přesto má Řecko podstatně delší demokratickou tradici než my. Také míra touhy po svobodě, volnosti, národní hrdosti je výrazně větší, než jsme zvyklí z domova. Řecko nikdy nepřišlo o malý soukromý sektor, nebylo nikdy zcela zestátněno, a proto se dodnes opírá o drobné podnikatele, živnostníky, obchodníky, zemědělce. Po pádu vojenského režimu v roce 1974 byly ustanoveny dvě základní polické strany – pravicová Nová demokracie a levicová, socialistická strana PASOK – Panhelénské socialistické hnutí. Vlády se chopila pravicová Nová demokracie a udělala reformy, které pozvedly značně zaostalou zemi vzhůru k tržní ekonomice, prosperitě a do EU. Radost z pravicových reforem však trvala jen do roku 1981, kdy PASOK vyhrála volby a začala vládnout.
Řecko zapomnělo udělat sametovou revoluci
Vláda socialistů měla na Řecko zhoubný vliv, jako jakákoliv jiná komunistická vláda ve východním bloku, jen to tak z venku desítky let nevypadalo, protože Řecko bylo součástí NATO i EU. Socialistický státní aparát měl málo peněz, proto neinvestoval ani do infrastruktury, ani do průmyslu a ani do nových pracovních míst. Také v této době se ekonomika země opírala o živnostníky, u nás bychom řekli OSVČ, a malé firmy. Přesto bylo třeba zajistit rozvoj státu, zaměstnat lidi a dát důchodcům důstojný život na stáří. Pokud nedává pracovní místa soukromý sektor, který přináší velké investice, tak ho dává socialistický stát, který začal nabírat úředníky tak vehementně, že se po letech zjistilo, že úředníků je tolik, že kdyby měl mít každý svůj stůl a počítač, nestačily by na to všechny státní budovy, které Řecko mělo, a tak mnoho úředníků bralo plat za to, že sedí doma a nic nedělají.
Když děláte komunismus, začnou se vám hromadit lidi
Když je na trhu moc lidí bez práce, je potřeba jich část poslat do důchodu, takže se v Řecku začalo chodit na zasloužený odpočinek už v 50 letech a po letech dřiny v „domácím kanclu“ byli odměněni důchodem větším, než byl jejich plat v zaměstnání! To je fajn život!
Co uděláte se zbytkem lidí? Zaplatí je také stát, udělá z nich třeba vojáky. Řecko vybudovalo jednu z největších armád v Evropě. My si pronajímáme 14 stíhaček Gripen, Řecko si koupilo 60 nejmodernějších eurofighterů, nakoupilo nejmodernější francouzské fregaty, ponorky… 133tisícovou armádu vojáků a další asi 300tisícovou složku státních zaměstnanců zajišťujících chod armády, tedy asi 10x tolik, co máme my.
Co dál, když přebývají lidé? Řecko má spoustu památek, tak z nich uděláme hlídače, postavíme muzea, divadla, vybudujeme mohutnou policii, hasiče, pošta na ostrovech vyžaduje značné zdroje lidské i materiální… Všecko platí stát.
Církev, která není v Řecku sekularizovaná, je rovněž placená státem.
Přesto počet lidí bez práce v Řecku stále rostl, dnes je jich více než milion, a to znamená, že je musí živit stát. Kde na to stát vezme peníze? Z daní.
Stát jako letadlo s kolmým pádem
Daně? Co to je? Každý, kdo v Řecku pracuje, má, s nadsázkou, výjimku z placení daní. Osvobozeny jsou ostrovy, armáda, politické strany, církev, na koho si vzpomenete, ten má nějakou výjimku. Koneckonců – socialismus.
Co s tím? Půjčíme si. Pak si půjčíme víc, zaplatíme první půjčku a ještě nám zbude. Klasické letadlo. Pak si půjčíme ještě víc, zaplatíme druhou půjčku a ještě nám dost zbude. Jak dlouho to můžeme dělat? 30 let.
V roce 1981 zároveň s PASOK u vlády vstoupilo Řecko do EU a v 2001 přijalo euro. Tím se úroky z úvěrů značně zlevnily a Řecko si rázem mohlo půjčovat ještě víc.
Přišla světová hospodářská krize v roce 2008, banky po celém světě se začaly hroutit, státy začaly krachovat, řecké „letadlo“ spadlo na zem. Padělané výsledky hospodaření utekly na světlo, nezávislý statistický úřad byl přímo podřízen vládě a vydával takové zprávy do Bruselu, jaké si řecká vláda přála. EU se ocitla v těžké situaci. Pokud nechá Řecko padnout, spolu s ním padnou i další banky, které Řecku půjčily peníze nebo nakoupily dluhopisy či jiné bankovní deriváty. Pád většiny velkých, již tak otřesených bank, by znamenal nejen pád celé EU, krach Itálie, Španělska, Portugalska, možná i Francie, ale zároveň i otřesnou celosvětovou katastrofu rozměrů stejných jako předchozí světová krize, která také přišla z Ameriky téměř před 100 lety.
Proč ostatní platí řecké dluhy?
Co udělala EU? Půjčila Řecku peníze a vyplatila všechny soukromé investory a banky. Odpustila Řecku půlku dluhů a postavila kolem něho velkou karanténní zeď, dala Řecko do izolace. Kromě několika států nyní dluží Řecko převážně MMF, ECB a EK. Zní to hloupě, ale tyhle instituce to nebolí. Zároveň, s odříznutím Řecka, donutila EU restrukturalizovat dluhy ohrožené země, Itálii, Portugalsko, Španělsko, Irsko, částečně i Francii, a ozdravný proces tyto země zvládly dobře a nyní již nejsou v pásmu ohrožení krachem. EU neměla jinou možnost na výběr a její postup se zdá být správný, zachránila banky a investice, transformovala ohrožené země a izolovala Řecko, zároveň Řecku umožnila ještě chvíli šlapat vodu. Řecko bylo donuceno utahovat si opasky.
Utahování opasků se levicovým a zpovykaným Řekům moc nelíbilo, a tak začaly bouře a pády levicové socialistické vlády PASOK, několikery předčasné volby a nová komunistická, dokonce ultralevicová populistická vláda Syriza. Ta Řekům slíbila, že se zase budou mít stejně dobře, jako se měli celých předchozích 30 let, a že když to šlo tak dlouhou dobu, tak to půjde dál. Jenže, ouha. Řecké HDP dělá 1,33 % HDP celé Unie. Když padne Řecko, HDP Unie se prakticky nezmění. Řecko je izolováno a nemá už žádné nástroje, jak si další peníze vynutit, leda se vztekat a křičet jako malé dítě, když chce lízátko.
489 milionů dospělých lidí (EU) rozhoduje o 11 milionech dětí (Řecko). Co se stane, když EU, potažmo eurozóna, už Řekům nepůjčí? EU se nestane nic. Nic, co by dnes nezvládla bez větších problémů.
Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš
Co se stane Řekům, když přejdou na drachmu, opustí eurozónu a EU? Drachma nebude konvertibilní měna, nikdo ji za eura ani dolary nevymění. Nebude jasný kurz měny, takže se z uměle nastaveného kurzu 1:1 k eur, drachma propadne prudce dolů, až třeba na 10 % hodnoty. Řecko si nebude schopno půjčovat peníze na mezinárodním bankovním trhu, jeho banky zkrachují. Lidé přijdou o všechny úspory, drachmy budou bezcenné. Řecko si nekoupí za drachmy žádné energie, nebude jezdit, svítit, plavit se, topit, veškerá výroba se zastaví. Řecko se rozloží v absolutním chaosu, nikdo nebude nic dělat, nikdo nebude ničím platit, peníze nebudou mít žádnou hodnotu. Jediné platidlo, které ovládne černý trh, bude euro. Řecko nebude chránit hranice, bojovat v NATO ani existovat v schengenském prostoru. Nastane strašná humanitární katastrofa, lidé budou umírat hlady a dají se na pochod do EU. Evropa a celý svět bude muset na záchranu rozloženého Řecka investovat mnohonásobně víc, než je třeba dnes.
A 489 milionů Evropanů sedí a nevěřícně hledí na vztekající se a dupající Řeky a říkají si větu Viktora Dyka, opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. Nakonec řeknou Řekům dobře, dostanete další peníze, abyste neskončili podle prvního scénáře, ale musíte udělat tyto věci: oddělíte statistický úřad od státu, aby nemohl falšovat výsledky, zvýšíte odchod do důchodu a snížíte penze, rozpustíte většinu armády, snížíte nejméně o polovinu počet státních zaměstnanců. Začnete privatizovat, prodáte státní banky kromě své centrální, prodáte energetické firmy, železnice, aerolinky, námořní flotilu, majetek, který se dá privatizovat, zprivatizujete. Budete lákat investory, aby přinesli pracovní místa a snížila se nezaměstnanost. Nebudete dělat žádná ukvapená rozhodnutí, pokud budete chtít dělat blbosti, nejdřív se nás zeptáte na dovolení. My to budeme „cálovat“, ale vy uděláte všechno pro to, aby se z vás stala standardní rozvinutá tržní ekonomika. Když se budete snažit hodně, tak vám možná odpustíme další dluhy, ale o tom se teď bavit nebudeme, jednak by to naštvalo 489 milionů rodičů a 11 milionům dětí by to dalo signál, že zlobit se vyplácí i nadále.
Děti nevyženete, i když zlobí
Z hlediska logiky věci se Řecko muselo dohodnout s EU a přistoupit na jeho podmínky a EU musí dál Řekům půjčovat. Ne proto, že by EU neměla na výběr, ale proto, že je to tak správné. Tak se to prostě v rodině dělá, když děti zlobí.
