Jakkoli je F. M. Dostojevský kritizován pro svůj nacionalismus a ruský mesianismus, zároveň je jeho dílo protkáno pronikavými analýzami a kritikou ruské společnosti. „Tady je všecko odsouzeno a předurčeno k zániku. Rusko, jaké je dnes, nemá budoucnost,“ praví kdosi v pochmurném románu Běsi, vydaném v roce 1873, jehož název se v některých jazycích překládá též jako Démoni či Posedlí.

Jedna z ústředních postav, Štěpán Verchovenský, otec krutého revolucionáře Petra Štěpánoviče, předestírá v závěru knihy, umíraje, tuto vizi Ruska: „Mne teď napadá úžasně mnoho myšlenek. Tak tedy, mně to přesně připomíná naše Rusko. Ti ďáblové, ti běsi, vycházející z nemocného a do vepřů, to jsou všecky neduhy, všecky morové rány, všecka nečistota, všichni běsi a běsíci, co se jich nashromáždilo v našem velikém a milém nemocném, v našem Rusku, za staletí, za staletí! Oui, cette Russie, que j’aimais toujours. (Ano, to Rusko, které jsem vždycky miloval.)“

Dále čtěte

Hungarista Evžen Gál: Orbán je neobyčejně schopný cynik, pragmatik a populista

Evžen Gál se narodil na jižním Slovensku v maďarské rodině. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, působil jako tlumočník…

Dostojevský tu skrze umírajícího Štěpána Trofimoviče odkazuje na evangelijní příběh, který je vyvěšen již jako motto románu, a to na příběh o vyhnání zlých duchů z posedlého člověka do vepřů, jak jej zaznamenal evangelista Lukáš:

„Tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal: ‚Jaké je tvé jméno?‘ Odpověděl: ‚Legie‘, protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. […] Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně.“

Je to zvláštní, ale proč ne: i nepříliš charakterní člověk, jakým byl Štěpán Trofimovič, může zahlédnout, zvlášť třeba tváří v tvář smrti, kam se řítí svět. Za chvíli taky začne blouznit a ztratí vědomí. Ale než se tak stane, propadne mesiánské iluzi, podobně jako k tomu měl občas sklon i jeho autor:

„Ale veliká myšlenka a veliká vůle ho osvítí z výše, tak jako toho šílence posedlého ďáblem, a vyjdou z něho všichni běsi, všechna nečistota, všechen ten hnis, který se na něm usadil… a sami začnou prosit, aby směli vejít do vepřů. A dost možná, že do nich už vešli! To jsme my, my a tamti, to je Petříček a ti kolem něho, a možná i já, já první, já v jejich čele, a vrhneme se šílení a zběsilí ze skály do moře a všichni utoneme. A patříme tam, protože ničeho jiného přece nejsme schopni. Ale nemocný bude zdráv a usedne u noh Ježíšových… a všichni budou zírat a žasnout… Moje milá, vous comprendrez après, teď mě to příliš rozrušilo… Vous comprendrez après… Nous comprendrons ensemble. (Pochopíte později… Pochopíme spolu.)“

Dále čtěte

Ruské masakry u Kyjeva: znásilňování žen, stovky zabitých a masové hroby

Ukrajinou včera zněla radostná zpráva: ozbrojené síly Ukrajiny vytlačily ruskou okupační armádu z celé Kyjevské oblasti. Hlavní město Ukrajiny tak…

Ruský národ je v Dostojevského vizi posedlý démony, kteří se – nebezpeční sobě i okolí – ženou do záhuby. Starý Verchovenský dobře zahlédl démonii, jíž bylo Rusko zasažené, a obnažil jeho fatální posedlost. Avšak k žádnému radikálnímu uzdravení nedošlo a nedochází, velká myšlenka nepřichází, uzdravující zázrak se nekoná, Ježíš po „svaté Rusi“ nechodí.

K úžasu není žádný důvod; jedině snad ve smyslu ruského slova „užas“ čili hrůza. Neboť Rusko se rozumně a pokojně nechová a vycházejí z něj noví a noví démoni vtělující se do prasat. Hrdina románu Verchovenský, potažmo Dostojevský, diagnostikoval pomocí evangelijního příběhu ruskou společnost své doby. Román Běsi prorokoval svým způsobem bolševickou revoluci v roce 1917. A to byl, jak víme z dějin, teprve začátek. Současné válečné události ukazují, že ta dávná diagnóza je stále platná.

Kde se ta démonie bere? Již onen novozákonní posedlý poskytuje sám o sobě určitou diagnózu. Vyjadřuje se vojenským termínem „legie“, přičemž jde především o množstevní charakteristiku, neboť démonů je mnoho. Události odehrávající se dnes, ruský militantní nacionalismus a agrese, již ruský stát provozuje na Ukrajině, nám napovídají, že démonů a posedlých je v ruském národě stále dost. A všimněme si: démoni hovoří za toho nemocného v množném čísle.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM přináší přehled tuzemských obdivovatelů Putina, a také očité svědectví z apokalypsy v Buče

Putinova hororová karikatura otevírá nové číslo Týdeníku FORUM, které je právě na stáncích. Tyranovi se z…

Mohli bychom to vykládat tak, že odmítání pravdy vede k množství lží, k množství nepravdivých, tudíž i vzájemně si odporujících verzí skutečnosti – a to musí vést dříve či později k šílenství. A dále: pokud se v abundanci lží utvrzují lidé navzájem, zejména skrze všeovládající propagandu, jedná se o masové šílenství. Tak bychom slovo „legie“ mohli překládat také jako „masa“. Posedlost jedince se vztahuje k mase a masa se vyjevuje skrze jedince. Masa má moc posednout, ovládnout každého jednotlivce, který ztratil svou individualitu a vztah k pravdě.

Na závěr ještě jedna citace z Dostojevského Běsů: „Svatá Rus je země stavěná ze dřeva, nuzná a… nebezpečná, země nadutých žebráků ve svých nejvyšších vrstvách, zatímco drtivá většina bydlí v chaloupkách na muřích nožkách. Radostně uvítá jakékoli východisko, jen když se jí řádně zdůvodní.“

Petr Pazdera Payne je prozaik, esejista a výtvarník, evangelický kazatel, někdejší spoluzakladatel Společnosti za veselejší současnost a signatář Charty 77.