Martin Nejedlý, Jiří Ovčáček a Vratislav Mynář naslouchají vystoupení Miloše Zemana na Valném shromáždění OSN v New Yorku (19. 9. 2017) FOTO: ČTK/Vondrouš Roman
FOTO: ČTK/Vondrouš Roman
Dvorní šašci čili blázni bývali ve středověku důležitou součástí panovnických dvorů ve všech koutech Evropy. Jejich úkolem bylo pobavit a obveselit císaře, krále nebo jiného potentáta, avšak často fungovali i jako filozoficky drzý korektiv panovnické samolibosti a hlouposti. Aby bylo každému jasné, že nejde o jakéhosi nevychovaného dvořana, nosil šašek zvláštní pestrobarevný oděv a na hlavě bláznovskou čapku s rolničkami. Šaškovská tradice se podílela i na formování české státnosti a stylu zdejšího vládnutí. Jak si v tomto ohledu stojí Miloš Zeman, údajně „lidový prezident“ a obránce českých „národních zájmů“?
Z českých dějin, legend a pověstí vystupují především dvě emblematické šaškovské figury dobře známé i široké veřejnosti. V první řadě je to kouzelník Žito, provádějící kejkle a eskapády na pražském dvoře římského a českého krále Václava IV. Toho vždy doprovázel se svým dvoukolým vozíkem a trojspřežím černých kohoutů. Když se slavila Václavova svatba s Žofií, dcerou bavorského vévody, přivezl nevěstin otec do Prahy vlastní šašky a kejklíře pro povyražení Pražanů, čímž se Žita poněkud dotkl. Vypravuje se, že poťouchlý Žito jednoho z nich spolkl a posléze vyplivl do kádě s vodou, takže byl bavorský kejklíř nejen zmáčen, ale také zesměšněn.
Další pověst líčí, kterak Žito bavorské kejklíře, obědvající v královském paláci, přivolal lstivě k oknu, a když se z něj podívali, v ten okamžik jim přičaroval rozložité parohy. Nemohli zpět ke stolu a všelijak se v oknech kroutili, což vyvolalo bouřlivé veselí u českých dvořanů i hradní čeládky. I proto býval Žito někdy vykreslován jako český vlastenec a protiněmecký posměváček, dokonce se měl dle některých zkazek stát později husitou. Prahou kolovala i zvěst, že se dal do spolku s ďáblem, který mu pomáhal kejklit a také si jej po smrti odnesl do pekla.
To český král Jiří z Poděbrad, vyznáním utrakvista čili husita, měl na svém dvoře šaška Jana Palečka, jemuž se kvůli sympatii k Jednotě bratrské přezdívalo Bratr Paleček. Žertéř to byl teologicky vzdělaný a podle toho vypadaly i jeho vtípky. Jednou potkal za městem žebráka plného vředů, jehož nechtěli v žádném z pražských špitálů přijmout. A poněvadž též pražští křesťané, utrakvisté i katolíci, hlásali, že v chudých a nemocných je třeba vidět samotného Krista a v každém bližním je Kristus přítomen jako v Nejsvětější Svátosti, přichystal na ně Paleček léčku.
Doběhl na nejbližší faru, kde kněžím dramaticky vyložil, že se za městem na slámě povaluje Tělo Kristovo, které je třeba urychleně odnést na důstojné místo. Jakmile kněžské procesí přivedl k žebrákovi, pravil: Ejhle, Tělo Kristovo! Kněží Palečkovu zbožnou lest pochopili a žebráka sami odnesli do nejbližšího špitálu. Tolik o šašcích králů Václava IV. a Jiřího z Poděbrad.
Zdálo se, že tradice šašků na Pražském hradě dávno zašla na úbytě, zvláště když čeští králové přesídlili z Prahy do Vídně. Ani po vzniku republiky v roce 1918 se nikdo neosmělil obnovit institut dvorního blázna. Naopak prezidenti z komunistického období 1948–1989 šašky ani nepotřebovali, spíše se můžeme dohadovat, který z nich byl nebezpečnější blázen, zdali Gottwald, Zápotocký, Novotný, údajně důstojný Svoboda (!), nebo Husák.
Po roce 1989 jsme se pomalu smiřovali s tím, že už se žádného pořádného šaška na Pražském hradě nedočkáme. Teprve Miloš Zeman začal jako první přímo volený prezident republiky s obnovou této dávné české tradice a musíme konstatovat, že se mu to povedlo! A protože není ani Václav IV. ani Jiří z Poděbrad, šel vlastní originální cestou!
Opulentní rozpočet Kanceláře prezidenta republiky totiž Zemanovi hned v počátcích jeho reformovaného českého prezidenství umožnil, aby si šaškovské figury pořídil rovnou tři. Zatímco Václav IV. a Jiří z Poděbrad se museli spokojit s jedinou osobou, která pro ně obstarávala šaškování, kejklení i kouzlení, rozdělil politický vizionář Miloš Zeman tyto hradní povinnosti mezi několik odborníků. A tak nyní máme na Pražském hradě nikoliv jediného dvorního blázna, nýbrž tři osoby zastávající úzce specializované úlohy šaška, kejklíře a kouzelníka.
Tradiční povinností šaška byl Zemanem pověřen husitský a později katolický aktivista Jiří Ovčáček, formálně angažovaný jako ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a prezidentský mluvčí. Jako teologický polovzdělanec má blízko k Bratru Palečkovi, jenže škodolibostí svých kousků a občasným protiněmeckým resentimentem spíše připomíná Žita.
Jako hradní kejklíř funguje Ing. Vratislav Mynář, který své pravé poslání maskuje za angažmá vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Mynářovo kejklení je opravdu pozoruhodné, často hraničí se zázrakem a mělo by být přezkoumáno teologickou komisí pražského arcibiskupa, nebo alespoň osvětimanského faráře. Vždyť umí nechat zmizet i kamení z lánské obory nebo tajnou zprávu o Vrběticích! Stejně tak se díky jeho umění objevily na Hradě praktické strážní budky, v Lánech přistálo záhadné plexisklové akvárium a v moravských Osvětimanech dobří duchové vystavěli zbrusu novou lyžařskou sjezdovku.
Nejzáhadnější postavou zmíněného trojlístku je Martin Nejedlý. Ačkoliv pro své krytí používá statut pouhého externího poradce, disponuje na Hradě několika kancelářemi a Zemanovi asistuje u všech důležitých úkonů. Je ze všech tří nejmocnější a není divu, že sám sobě – za permanentního kývání prezidenta republiky – přidělil pozici kouzelníka. Však je v tom dobrý, získal přece školení od těch nejlepších čarodějů eurasijského Orientu.
Všichni tři – šašek, kejklíř a kouzelník – sice mohou tvrdit, že jsou ve skutečnosti jen obyčejní lidé na pozicích mluvčího, kancléře a poradce. Jenže ani jedno, ani druhé nelze jednoduše potvrdit či vyvrátit.
Je tu ovšem jedna indicie, která by mohla existenci šaškovského trojlístku na Pražském hradě vážně zpochybnit. Dvorní blázni totiž mívali jedno zvláštní privilegium: veřejně a beztrestně říkali králi přímo do očí i velmi nepříjemnou pravdu! A to se podle všeho v Kanceláři prezidenta republiky neděje. Nelze proto vyloučit hypotézu, že několik let trvající hradní estráda v podání šaška, kejklíře a kouzelníka je vlastně zastíracím manévrem – abychom neodhalili, že v čele Česka stojí psychopatický Joker…
