Andrej Babiš FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
Výsledky voleb ovlivňují různé faktory. Je to správně zvolené, dobře prezentované a načasované volební poselství kandidujících politických subjektů neboli étos, s nímž usilují o hlasy voličů. Jenže to nestačí. Je k tomu potřeba kvalitní předvolební kampaň.
Taková kampaň má několik fází – tou první je kampaň zavlažovací (uvedení či připomenutí značky na volebním trhu), druhá fáze je kampaní prezentační, vysvětlující a nabízející, a poslední třetí fáze je horká kampaň. Způsob oslovení voličů musí být srozumitelný, přesvědčivý a přitažlivý. Musí mít jednotící výraz a styl. Značka musí mít výrazného lídra, s nímž se mohou voliči identifikovat. Lídr by měl mít nezpochybnitelný kredit, měl by nabízet kompetenci, uvěřitelnou vůli vítězit, měl by mít morální integritu, ale i dobrý dramatický přednes, a v neposlední řadě kvalitní tým. Měl by znát své cílové skupiny a podle toho volit způsoby a formy oslovení.
Politický subjekt by měl zřetelně deklarovat vůli volby vyhrát, aby pak mohl co nejlépe naplňovat svůj program. Nestačí se voleb jen účastnit, či se již dopředu spokojit s pozicí řadového opozičního konzumenta poslaneckých prebend. Voliči musí nabídce uvěřit natolik, aby nakonec šli k volbám a volili v souladu s nabídkou, kterou považují za správnou, která bude hájit jejich zájmy, potřeby a tužby. Ambiciózní značka musí být mediálně viditelná a výrazná. A to ve všech mediálních nosičích, v tištěných médiích, v televizních kanálech, na internetu a v sociálních sítích. Doslova denně. Kromě PR produkce z rukou profesionálů je třeba zapojit do kampaně široký okruh spolupracujících dobrovolníků. Ti se pak zapojují i do všech typů akcí, velkými mítinky počínaje a osobní kampaní jednotlivých kandidátů konče, a to vše podpořeno venkovní reklamou. Celou kampaň musí řídit dobře vybraný a připravený volební štáb s jasným šéfem kampaně, který je pro tento účel vybaven širokými pravomocemi.
Takže je jasné, že i zde platí, že je vždy něco za něco. Kampaň musí mít dostatečný a transparentní rozpočet. Ve volbách do poslanecké sněmovny jde o investici v řádech desítek milionů korun. V případě nejdražší volební kampaně, kterou jsme u nás kdy zažili, ve vstupní kampani politické divize Agrofertu v roce 2013, to bylo několik set milionů korun. Odhadem kolem půl miliardy.
Příznačné je, že Babiš uváděl náklady tehdejší své kampaně jen cca 50 až 100 mil Kč. Jinými slovy, vstoupil do Strakovky s vylhanými a nepřiznanými náklady na kampaň a dodnes nám dluží informaci, jakými zdroji tyto náklady pokryl. Jeho bílé košile zaplavily úplně celou republiku. Stalo se tak nedlouho poté, co černý kůň letošních parlamentních voleb Robert Šlachta vstoupil do Strakovky s ozbrojeným komandem a vytvořil tak předpolí pro Babišův nástup. Na atmosféře té doby se mimoděk (a některé i vědomě) podílely i různé protikorupční iniciativy, které Babiš vytěžil a využil. Vznikl tak narativ o šlechetném spasiteli (o pánovi v roláku z Průhonic, který vlastní pílí vybudoval miliardové impérium), který chce sloužit lidu a udělat pořádek, který už má tolik peněz, že prý další nepotřebuje.
Babiš použil všechny metody negativní kampaně, která i zcela vylhanými argumenty útočí na konkurenci, jež pak nemá čas, prostředky a ani prostor se účinně bránit. Lidem říkal jen to, co chtěli slyšet. Jeho nabídka byla postavena na symbolech a emocích. Žádný politický základ k tomu nepotřeboval. Prezentoval se jako antipolitik. Byl ostře konfrontační vůči samotné politice a jejímu hodnotovému ukotvení. Nabízel sebe jako bosse úspěšné firmy, s tím, že stát se pak taky stane úspěšným Agrofertem. Věděl, že průměrný volič nečte podrobné volební programy. Jemu šlo tehdy (i dnes) jen o hlasy voličů, které mu umožní získat, pokud možno, neomezenou moc. A zvolí k tomu doslova jakékoliv účinné metody. Využije k tomu svoji mediální, ekonomickou i současnou politickou a institucionální převahu. O rovné férové soutěži nemůže být dnes ani řeči.
Babiš v roce 2013 pochopil, že musí do kampaně vložit více zdrojů i energie než v roce 2012, kdy ANO poprvé kandidovalo v senátních volbách a zcela propadlo. Jeho recept byl jednoduchý. Připomínal kobercový nálet v bleskové válce. Obsadil média, billboardové plochy, objel doslova skoro všechny vesnice, skoro všechny seniorské domy, rozdával koblihy v metru, získal všemi možnými způsoby podporu v průzkumech veřejného mínění a k tomu ulovil pár známých tváří jako svoje bílé košile či podporovatele. Stačí připomenout Stropnického či Krajča. Spolupracoval s úspěšnou americkou agenturou PSB. Již tehdy se držel zásady, že nejlepší obranou je útok. A toho se drží po celou dobu svojí nejen politické kariéry. Lež je jeho základním pracovním nástrojem. On, prototyp východoevropského posttotalitního oligarchy, nalezl symbiózu s proletariátem a sociálně ohroženými. Kolosální fikce se u nás zhmotnila v prapodivný mocenský konglomerát.
Babiš devalvoval volební kampaň na brutální estébáckou hru. Ti, kteří jej chtějí (a dnes i mohou) porazit, by to měli už konečně pochopit. Neexistuje žádná varianta ANO bez Babiše. Není žádné lepší a horší ANO. Stejně jako nebyla lepší či horší KSČ. Lidi, kteří volí ANO, volí Babiše, i když vědí, o koho jde (a možná právě proto), a nevolí žádné hodné Vondráky. Korektní a hyper slušný přístup, ve stylu jeho prý jen údajného střetu zájmů apod., se možná hodí na besídku skautského oddílu, ale ne do volební kampaně, jejíž výsledek může rozhodnout o osudu celé země.
Babiš má svoje tvrdé voličské jádro, které na něm visí a viset bude za všech okolností, i kdyby jejich modla spáchala doslova cokoliv. Odpadlíci od tohoto jádra mají dnes alternativu ve Šlachtově Přísaze. A spříznění extrémisté mohou volit Okamuru nebo komunisty. To jim může dohromady stačit.
V záloze je ještě ČSSD, kdyby se náhodou dostala přes pět procent. Pokud má tato sešlost kumpánů zůstat po volbách v opozici, tak ji musí dnešní dvě opoziční koalice porazit. Potřebují k tomu dobrou a úspěšnou volební kampaň (viz výše). A budou k tomu potřebovat odpovídající volební účast těch, kteří chtějí změnu a budou volit proti dnešnímu marasmu v agrofertí mocenské režii. Ve finále totiž může rozhodnout účast motivovaných voličů ve volbách.
Často to dnes zaznívá, že někdo Babiše nemusí, ale nemá prý koho volit. V opoziční nabídce někteří slyší i nějaké falešné tóny. To chápu, ale úkolem těchto voleb asi nebude volba ideálu, nýbrž změna. Opozičním koalicím tedy doporučuji mnohem intenzivnější aktivitu na všech úrovních (když můžeš – tak musíš), a již nyní běžte přesvědčovat nejen svoje fandy, ale i ty vlažné a váhající voliče, aby šli v říjnu k volbám a přispěli tak ke změně. Jinak hrozí recidiva dnešního stavu, a dost možná v ještě horší podobě. Takhle vážné to je, a ne, že ne.
