Bylo z toho velké vzrušení. Objevila se zpráva, že firma Procter & Gamble odstraní z obalu hygienických potřeb Always symbol Venuše používaný pro ženské pohlaví. Vyhovuje tak požadavkům aktivistů z řad lidí s odlišnou genderovou identitou, například transsexuálů. Zpráva hluboce zasáhla i takové přední bojovníky za hodnoty, jako je Jiří Ovčáček.
Je to skutečně počátek útisku a příznak konce západní civilizace? Je tohle jen začátek a povede to nakonec k tomu, že LGBT atd. tyranie bude zavírat heterosexuály do koncentračních táborů a odebírat jim děti, jak to hlásal jistý duchovní? Sotva. Prostě jde v tomto případě nejspíš o běžný tržní mechanismus. Ten má ovšem určitou zvláštnost, která způsobuje, že si menšina může za určitých okolností vynutit nějaké změny.
Nicholas Taleb ve své knize Nasadit vlastní kůži popisuje, jak tento mechanismus funguje: „Došlo mi něco zvláštního,“ píše. „Košer populace představuje méně než 0,3 procenta obyvatel USA, přesto jsou však všechny nápoje patrně košer. Proč? Prostě proto, že když je košer všechno, nemusejí výrobci, obchodníci a majitelé restaurací rozlišovat mezi nápoji, které jsou a které nejsou košer, a zavádět speciální označení, samostatné regály, oddělené inventáře, různé zásobovací cesty. A jednoduché pravidlo, které vše mění, zní: Ten, kdo jí košer (nebo halal), nikdy nesní nic, co košer (nebo halal) nebude, zatímco tomu, kdo košer nejí, v konzumaci košer potravin nic nebrání. Nebo trochu jinak pro jinou sféru: Postižený člověk nemůže na normální záchod, zatímco nepostižený člověk na záchod pro postižené může. Samozřejmě že v praxi někdy váháme, jestli toaletu se symbolem invalidního vozíku můžeme použít, ale to je tím, že si pleteme pojmy s dojmy – mylně si zde aplikujeme pravidlo pro parkování a máme za to, že záchod pro vozíčkáře je vyhrazen pouze pro ně. Když někdo trpí alergii na arašídy, nesmí nic, co se buráků jen dotklo, zatímco ten, kdo takovou alergii netrpí, smí i něco, co stopy arašídů obsahuje. Tím se vysvětluje, proč se buráky tak složitě shánějí na palubě amerických letadel a proč se arašídům často vyhýbají i školy.“
Podle Talebova odhadu tak může „nepřizpůsobivá menšina“, která má třeba jen 3–4 procenta v populaci, ovlivnit chování zbytku.
Tím se zřejmě, aniž bychom zabrušovali do nějakých složitých výkladu o politické korektnosti a ústupcích menšinám, vysvětluje, proč Always odstraní nějaký symbol ze svých obalů. Pokud je tady nějaká (byť hodně malá) menšina lidí, kterým ten symbol vadí, tak ho z důvodu zjednodušení prostě odstraníte. Je to jednodušší než vyrábět a hygienické vložky ve dvou verzích, které se budou lišit pouze obrázkem. Nejde o ideje, ale o kšeft, což není to nejhorší, co se může stát.
Dopad na spotřebitele není žádný, protože všichni dostanou své zboží. V podstatě tady k žádnému útlaku nedochází. Pochopitelně že existuje způsob myšlení, který řekne, že to všechno je pouze začátek, první krok a pak teprve uvidíme, kam všechny věci dospějí.
Argumentem, že se něco stane v budoucnosti, se dá podpořit úplně cokoli, protože budoucnost tady ještě není. Když budeme chtít, odvodíme si temné zítřky úplně z čehokoli v přítomnosti a bez ohledu na význam věci. Asi jako socialistický lampasák, který huláká na vojáky, že to začíná špatně přišitým knoflíkem a končí pády stíhaček. Na to samozřejmě není co říct.
Útiskem by bylo, kdyby před nákupem hygienických potřeb museli všichni podepsat prohlášení, že se správně dívají na otázky genderu. Pokud by bez takového podpisu zboží nedostali, jednalo by se skutečně o útlak. Protože však nikdo nic takového nechce, k útlaku zjevně nedochází. Každý navíc, pokud mu něco na obalu chybí, si to může doma fixem domalovat.
Záležitosti, které by patřily za normálních okolností na poslední stránky populárních časopisů do rubriky Zajímavosti, se najednou stávají předmětem zásadních ideových výbojů, jako kdyby šlo o život. Není divu, že je to jeden z narativů kremelských médií o tom, že Západ je dekadentní. Někteří lidé na Západě tomu ve svém masochismu už sami začali věřit.
Často nás o hodnotách poučují ideologové ze zemí, kde sice neřeší otázku obalů, ale zase často nevyrábějí nic, co by se do nich dalo zabalit. A protože konzumní společnost v takových zemích nehrozí, krmí lidi svými vlastními a údajně hlubšími hodnotami. Většinou jsou to různé varianty na krev, půdu, válečné hrdinství, jedinečnost tamní duše. Lidé jsou různí. Některým se takové věci líbí.
