Barack Obama, který koncem ledna opustí úřad prezidenta Spojených států, konal svou poslední letošní tiskovou konferenci. Vyjádřil na ní naději, že jeho nástupce Donald Trump bude brát vážně hrozbu ruských kyberútoků. „Rusko je nese odpovědnost za útoky na Demokratickou stranu,“ prohlásil. To potvrzují také bezpečnostní služby. Uvedl, že byl ohledně jasnějších poukazů na ruské útoky před prezidentskými volbami zdrženlivý, aby to nevypadalo jako ovlivňování. Soudí, že ze strany Ruska šlo o snahu volby ovlivnit ve prospěch Donalda Trumpa, ale nekomentoval, zda tato snaha byla nějak úspěšná. Trump sám už dříve dal najevo, že v ruské ovlivňování nevěří.

Zmínil také roli novinářů. O hacknutých emailech Hillary Clintonové se před volbami hodně psalo a Obama to komentoval: „Podávali jste zprávu o každém detailu. Byli jste jako posedlí.“

Obama dal nespokojenost najevo ruskému prezidentovi Putinovi, když se s ním v září setkal na schůzce G 20 v Číně. „Přestaňte s tím,“ řekl Putinovi a varoval ho před možnými důsledky. Pak s tím Rusko údajně přestalo. Podobně se vyjadřoval také vůči čínskému prezidentovi Si Tin-pchingovi.

O volbách ale Obama řekl, že vhozené hlasy byly sečteny správně.

„Mohu ujistit veřejnost, že nedošlo k žádné manipulaci hlasovacího procesu… Neviděli jsme žádný důkaz, že by hlasovací stroje byly manipulovány. Tuto záruku mohu poskytnout.“ Pokud si Američané myslí, že profesionálové ve zpravodajských službách jsou méně důvěryhodní než Rusové, pak by měli věnovat pozornost tomu, co americké zpravodajské služby říkají.“ „Měli bychom věnovat pozornost tomu, co se stalo s naší politickou kulturou.“

O Rusku řekl, že je menší a slabší a nemůže Ameriku ohrozit. „Jejich ekonomika neprodukuje nic, co by si někdo chtěl koupit kromě ropy a plynu a zbraní. Neprovádějí inovace. Ale mohou mít vliv, pokud bychom ztratili vědomí toho, kým jsme. Kdybychom opustili naše hodnoty. Pokud si začneme myslet, že je správné zastrašovat tisk, zavírat disidenty nebo diskriminovat lidi kvůli jejich víře nebo kvůli tomu, jak vypadají.“

Obama také vyjádřil nespokojenost se sbližováním republikánů s Putinem, někdejším důstojníkem KGB. „Ronald Reagan by se obracel v hrobě.“ Narážel na studii, podle které má třetina republikánů v Putinovi zalíbení. V červenci 2014 tento počet vzrostl o deset procent. Republikáni podle Obamy mohou padnout za oběť ruským pokušením a americkou demokracii to oslabí.

Podobně kriticky se také vyjádřil k dění v Sýrii, kde podle něj syrský vůdce Bašar Asad, Rusko a Írán mají na rukou krev. Mezinárodní společenství nemá podle něj zavírat oči před hroznými událostmi v Sýrii, konkrétně v Aleppu, kde strádají desetitisíce nevinných lidí. Asad za sebou nemůže vést lidi násilím. Nad evakuací z východního Aleppa mají podle Obamy dohlížet nezávislí pozorovatelé.

Hájil také svůj vlastní postoj ohledně amerického postupu v Sýrii, ale připustil, že v tom nebyl úspěšný. „Musím s tím jít každý večer spát.“

Soudí ale, že vyslání velkého počtu jednotek by nebylo žádnou „udržitelnou“ cestou. Studoval prý pečlivě každý detail na mapě, radil se s humanitárními organizacemi i vojáky, ale nemělo podle něj cenu vyslat větší množství vojáků, kteří nebyli pozváni, bez mezinárodního mandátu, bez dostatečné podpory Kongresu, po dekádě války, která stála biliony dolarů, s opozicí na zemi, která nebyla soudržná a navíc je tu Rusko jako supervelmoc a Írán jako lokální mocnost. Je lákavé chtít něco udělat, ale nedalo by se to udělat lacino a on musí mít na mysli především zájmy Spojených států.

Tolik Obama. Nás samozřejmě nic nestojí, když budeme jeho výroky rozebírat, protože sami nejsme v situaci, že bychom rozhodovali o životech svých občanů. Ohledně slabosti Ruska má samozřejmě pravdu, pokud jde tedy o slabost ekonomickou.  Stejně tak má pravdu v tom, že je nepochopitelná záliba některých lidí v takovém autoritáři, jako je Putin. Je ovšem také pravda, že když Mitt Romney před čtyřmi lety označil Rusko za geopolitického nepřítele číslo jedna, Obama to nebral vážně. Teď má Rusy na Krymu, za hranicemi Gruzie, v Sýrii, na východní Ukrajině a Trumpa před prahem Bílého domu. A ani ten radar v Brdech nemá. Nějak se ten restart vztahů s Ruskem nevyvedl.

Jak nedávno poznamenal Fareed Zakaria, rozdíl mezi Ruskem a Čínou je v tom, že Čína nechce rozvrátit světový řád odpovídající americkým představám, zatímco Rusko by to klidně udělalo, i kdyby měla přijít pohroma. A chce to udělat. Čína není frustrovaná ekonomickým úpadkem a její měna se nezhroutila a na armádu dává třikrát víc než Rusko.  Generál Philip Breedlove poznamenal letos v létě, že ruská ofenziva a úspěchy jsou takové šíře, že to evropský kontinent nezažil od druhé světové války.

Čína je zahleděná do své budoucnosti a Rusko do své mytologizované minulosti v dobách SSSR.

Obama zdědil po irácké válce těžké dědictví, to je pravda. Je ale potřeba se ptát, co udělal proti expanzi tak slabého státu, jakým Rusko v mnoha ohledech je. Tady se tedy soft síla nějak nepovedla.

Odcházející americký prezident je jistě inteligentní člověk a dobrý řečník. Můžeme mu věřit, že Ameriku odevzdává v dobrém ekonomickém stavu. Ušetřil americké životy. Za to má konec konců odpovědnost. Můžeme mu věřit i to, že Putina má prokouknutého, aspoň dnes. Ale lepší svět nám nezanechal.

Je těžké čelit agresivním šelmám, když někdo sám šelma není. Predátor couvne jen před silou a s tou Barack Obama šetřil.