Demokratické primárky, z nichž má vzejít soupeř pro stávajícího prezidenta do voleb v příštím roce, ještě ani nezačaly, a přesto se dá říci, že se toho v souboji rekordního počtu kandidátů a kandidátek děje hodně. Hodně jich už stačilo vzdát, aniž by voliči do uren vhodili jediný hlas. Z těch známějších jde o senátorku Kirsten Gillibrandovou, starostu New Yorku Billa de Blasia a Beto O´Rourkea, zastupujícího ve Sněmovně reprezentantů Texas. Do prvního hlasování v Iowě zbývá něco přes dva měsíce a zdá se, že na čele pelotonu se již pevně usadila čtveřice nejsilnějších: Joe Biden, Elizabeth Warrenová, Bernie Sanders a Pete Buttigieg.

Do jejich souboje pak minulý pátek nepřímo vstoupil bývalý prezident Barack Obama, který jinak kohokoliv z nich podpořit odmítá. Před členy organizace Democracy Alliance prohlásil, že i když je potřeba mít odvážné nápady, je třeba, aby byly také proveditelné. Všeobecně se toto jeho prohlášení interpretuje jako varování před příliš ambiciózními plány Bernieho Sanderse a Elizabeth Warrenové. Ti se proti tomu již opatrně ohradili. Opatrně proto, že Obama má ve straně pořád velkou váhu a jeho podpora může být v primárkách klíčová. Nepochybně pak bude velkou výhodou i v samotných volbách, ať už do nich demokraté postaví kohokoliv.

Obama však není sám, kdo se proti přílišnému posunu vlevo – který ovšem třeba v případě zdravotnictví při pohledu z Evropy nemusí působit vůbec extrémně –vymezil. Prozatím byl v poli kandidátů jediným výrazným zástupcem umírněného křídla strany Joe Biden. Teď to vypadá, že by nabídku pro středové voliče mohl doplnit mladý Pete Buttigieg. Ten se v poslední době začal vymezovat právě proti duu Sanders, Warrenová a v celonárodních průzkumech si mírně polepšil. Jeho hlavní devizou ale je, že momentálně dle agentur na výzkum veřejného mínění vede v Iowě, což je první stát, v němž se bude hlasovat.  Polepšil si i v New Hampshire, kde půjdou voliči k urnám hned poté.

Tyto dva státy jsou sice malé, ale díky volebnímu kalendáři jsou extrémně důležité. Od roku 1976, kdy byly Iowa a New Hampshire poprvé v této privilegované pozici, nevyhrál s výjimkou Billa Clintona v primárkách kandidát, který by nevyhrál alespoň jeden z těchto dvou států. O demokratickou nominaci se ale ucházel i senátor za tento stát Tom Harkin, který doma výrazně uspěl, ale celkově propadl. V Iowě pak ještě o čtyři roky před tím prohrál pozdější vítěz stranického souboje Walter Mondale. Jinak byli vítězové a vítězka v tomto státě vždy nakonec stranou nominováni.

Není samozřejmě jisté, že současná vlna podpory nepoleví. Koneckonců Buttigieg by byl prvním otevřeně homosexuálním kandidátem na prezidenta, byť on sám na tuto strunu nehraje. Každopádně je ale zjevné, že Bidenovi vyrostla mezi konzervativnějšími voliči, kterých je v Iowě více než je průměr, konkurence. Jeho průměrný výsledek v průzkumech v tomto státě od září, kdy začal Starosta Pete posilovat, byl jen asi 18 procent. Přitom  od března – kdy agentury jeho soka zařadily do dotazování – do srpna to bylo 24 procent. Nedá se tedy říci, že by šlo o náhodný výsledek posledních několika měření.

Naopak další potenciální zástupce středové politiky, bývalý republikánský starosta New Yorku Michael Bloomberg, bude mít případný úspěch daleko těžší. Před dvěma týdny naznačil, že by byl ochoten se o demokratickou nominaci ucházet, ale jeho podpora se v průzkumech ani nehnula. Drží se na stejné úrovni jako před jeho oznámením, tedy na zhruba čtyřech procentech. V Iowě mu pak agentura Selzer & Co. v prvním měření přisoudila pouhá dvě procenta.

Zatímco u demokratů nás s největší pravděpodobností čeká napínavý souboj, u republikánů je věc jasná. Od doby, kdy strany kandidáty vybírají hlasováním ve všech státech, se ještě nestalo, aby úřadující prezident nominaci nezískal, pokud se o ni ucházel. Dokonce i krajně nepopulární Gerald Ford, který se do úřadu dostal z pozice viceprezidenta po rezignaci Richarda Nixona a celou zemi rozlítil milostí právě pro svého předchůdce, svou pozici obhájil. Ani charismatický Ronald Reagan nedokázal takto slabého kandidáta porazit. Mezi republikány se navíc žádný podobně výrazný vyzyvatel zatím neobjevil. Trumpova podpora v průzkumech tak celkem přesně kopíruje procento republikánů, kteří jsou s jeho výkonem funkce spokojení.