Sdělovací prostředky si všimly další ze stovek rezolucí OSN odsuzujících Izrael, nyní za udržování osad. Komentátoři pojednávají o dopadech na Izrael a správně se shodují, že rezoluce nic v tomto ohledu nezmění. Tyto úvahy jsou zcela zbytečné nejenom kvůli tomu, že OSN přijala v posledním desetiletí proti Izraeli celkem 234 rezolucí včetně té, kde je Izrael označen za zemi, kde jsou nejvíce pošlapávána práva žen, takže tyto rezoluce mají skutečnou devalvační cenu papíru, na němž jsou napsány. Také se zásadně změnil poměr sil v oblasti a to, jaké kroky učiní palestinská samospráva, je zcela bezpředmětné.
Důvodem je také již déle trvající změna polarity v oblasti, kdy se například Egypt s mlčenlivou podporou Saudské Arábie stále více spoléhá na nevyhlášený bezpečnostní pakt s Izraelem, a také změny ve vedení USA. Dále i změny na vnitropolitické scéně v Izraeli, kdy neustálé ústupky a mírová dohoda, která přinesla více obětí než všechny války, zadržování informací mající vést k optimismu, to vše nyní volá po změnách a premiér Netanjahu musí využít současné možnosti, aby jej tato vlna nesmetla.
Mnohé je již zřejmé ze zákulisí rezoluce, kterou předložil Egypt, který musí nějakými gesty dávat najevo svou sounáležitost s arabským světem. Této chvíle využil odstupující prezident Obama, který rozhodl, že Židé, kteří byli jedním z pilířů jeho pádu jak poukazováním na neschopnost jeho vedení v oblasti bezpečnosti, tak provoláním ortodoxních rabínů, aby Židé v USA volili protikandidáta demokratů, jako odvetu před svým odchodem z funkce rozhodl, že USA nebudou poměrně závažnou rezoluci v OSN vetovat.
V té chvíli se do hlasování vložil nastupující prezident Trump a požádal egyptskou stranu o stažení rezoluce z programu Rady bezpečnosti, ta samozřejmě ochotně souhlasila, ale našly se státy, které se nabídly okamžitě předložit rezoluci namísto Egypta, a tak Obama mohl opět, snad již naposledy, pokořit Židy. Jeho vláda byla vedena snahou zničit židovský stát rukou někoho jiného, to vyplývá i z mailů, které unikly jeho ministryni zahraničí Hillary Clinton, která v mnohých z nich popisuje či dává příkazy k financování skupin, které jako třetí strana podpoří násilí v Izraeli. Tato snaha je zřejmě důvodem, proč Obama během svého volebního období podporoval režim muslimkého bratrstva v Egyptě, nepřítele Spojených států. Též v dohodě o atomovém programu Íránu přes záporné stanovisko všech odborníků umožnil její uvedení do praxe, což činí z Íránu jednu z jaderných mocností s neomezených programem výroby balistických raket schopných nést i jaderné hlavice.
Byl to právě Obama, kdo umožnil přejít přes Irák, tehdy ještě pod kontrolou amerických vojáků, íránským milicím do Sýrie, a tím rozšířit obklíčení židovského státu rospínající se mocností, která v současnosti vede agresi téměř proti všem zemím v oblasti, některé z nich částečně okupuje nebo je vazalsky připoutala do své sféry vlivu. Též stažení z Iráku ve chvíli, kdy se zde začal roztahovat vznikající Islámský stát vede k podezření, jakoby mu tyto pozice byly předány, aby povstal další nepřítel jemu se protivícího Izraele. Obama dnes toto strašné selhání připisuje chybě bezpečnostních služeb, které jej prý tehdy informovaly, že ISIS nemá žádný potenciál. Skutečností je, že tímto vyklizením se ISIS zmocnil území, o kterých se mu ani nesnilo.
Osmiletá vláda prezidenta Obamy, během které nedokázal Palestince přimět k přijetí čehokoliv co jim navrhoval aniž by se tázal Izraele, zdali souhlasí, končí. Co tedy může způsobit pomsta Izraeli ze strany Obamy?
Otázka nyní ale není, co po svém vítězství v OSN udělají Palestinci, ale co udělá Izrael. První známky hněvu již Palestinci pocítili, byla zastavena pomoc v hodnotě několika desítek milionů, které z Izraele dostávají, přestože Židé nesmějí na území autonomie ani vstoupit a žijí ve stínu strachu teroru odtamtud vycházejícího.
Izrael tyto oblasti ve velké míře dotuje, a aby to vše nestačilo, Palestinská samospráva již roky neplatí za elektřinu pro miliony obyvatel, to vše na úkor daňových poplatníků, nemluvě o dodávkách vody a zboží zdarma jako sociální pomoc ve chvíli, kdy stále více lidí se ocitá na prahu bídy, jsou obrovské částky převáděny například do Gazy.
Premiér též nařídil, že nikdo z administrativy se nesmí stýkat se členy palestinské samosprávy a přerušil veškerá jednání. To ale nebude vše, otázkou je, zdali nebude například přerušena dodávka elektřiny do Gazy, ke které poté, co ji vyklidil, nemá Izrael žádný závazek tam cokoli dodávat a Gaza nemá žádné prostředky elektřinu vyrobit. Otázka je, zdali Gaza nebude znovu obsazena a celá autonomie zrušena.
Izrael požaduje, aby byli propuštěni političtí vězni ve vězení palestinské autonomie, z nichž mnozí čekající na trest smrti za prodání půdy Židovi nebo kolaboraci s Izraelem. Bude zrušeno financování organizací, které podporují teror, budou omezeny dodávky do bezedného korupčního pytle autonomie, která není ochotna budovat infrastrukturu, která by odváděla obyvatele od neustálého boje.
Palestinská autonomie je nyní na černé listině u nové americké administrativy, podporu jí umenšují kvůli teroru i arabské země, které se teroru samy obávají, a dokonce i mnohé evropské země zmrazují peníze, o nichž bylo zjištěno, že míří na podporu teroru.
Palestinská autonomie se ocitne v nemilosti i u vlády v Izraeli. Není to ale jediný způsob postihu, například v Izraeli je téměř národním ohrožením nedostatek bytů, většina problémů a výdajů spojených se stavbou vyžaduje povolení. Palestinci, kteří staví bez těchto povolení a obsazují tak státní i soukromé pozemky, posilují jak územě tak finančně oproti Židům, kteří jsou velmi omezení a v oblastí takzvaných osad se po mnoho let nestavělo vůbec. V nejrůznějších profesích jsou preferováni Arabové před Židy, například mezi doktory a ve spoustě dalších vybranných profesí. Co všechno z toho skončí je těžké dnes odhadnout. Sílí ale hlasy, aby byla palestinská území anektována Izraelem a došlo k uplatňování rovných zákonů pro všechny. Též je požadován již nevyhnutelný zásah proti všem známým teroristickým skupinám.
Tyto změny nenechají teroristy v klidu a již nyní se proti nim chystá použití síly. Samozřejmě, že toto vše může vyvolat reakci v sousedních zemích, a nejen to, nyní se již nevylučuje zásah Izraele mimo jeho současné území, tedy v Sýrii. I když je to ještě daleko, sen amerického prezidenta vrátit USA do role mocnosti v oblasti a usměrnit Írán v jeho výbojích bude též potřebovat sílu, a zde se bude spoléhat na Izrael.
Současné rozhodnutí OSN tak de facto pouze polarizovalo současné pozice, které mohou vést k otevřené válce mezi Izraelem a Palestinci, ale i mezi jeho sousedy. Vybrat si mezi pokračováním pomoci Izraele a využíváním jeho ochrany a mezi nepřátelstvím si například bude za této situace muset vybrat i Jordánsko zmítané samo vážnými vnitřními problémy. Bezcenný cár papíru z OSN tak možná rozpoutá válku, do které by mohly být zapojeny mnohé země a vojenská uskupení a v těchto chvílích ještě není jasné, kdo se na čí stranu postaví, i když první obrysy se již dle současné spolupráce rýsují. Doufejme, že ke změnám k dobru všech dojde pokojnou cestou, rozhodnutí OSN to však v tomto případě činí téměř zázračnou možností.
Izrael také zahájil odvetné kroky vůči ostatním členům Rady bezpečnosti. Nejvíce postižený bude Senegal, kromě odvolaného velvyslance a zrušené návštěvy ministra zahraničí přijde o rozsáhlou hospodářskou pomoc. Odvolán byl i velvyslanec z Nového Zélandu a byla zrušena návštěva předsedy vlády Ukrajiny v Izraeli, omezeny byly styky s Velkou Británií, Ruskem, Francií, Čínou, Španělskem, Japonskem, Egyptem, Angolou a Urugvají. Jedná se hlavně o signál, že nyní to Izrael myslí vážně. Všechny tyto kroky byly provedeny po konzultaci s nastupujícím americkým prezidentem.
