Je možné, že dnešní mládež už nemá jasno v tom, kdo skutečně existoval a kdo je jen literární nebo filmová postava? Přinejmenším to prokázali ve Velké Británii. U nás to zatím nikdo nezkoumal, byť by to za to nejspíš stálo.
Na stopu pozoruhodného výzkumu, který je starý několik let, nás upozorňuje slavný italský romanopisec a vědec Umberto Eco. Ve své knize Zpověď mladého romanopisce, která u nás vyšla v roce 2013, píše: „Jak jsem se nedávno dočetl v jedné anketě, pětina britských teenagerů věří, že Winston Churchill, Gándhí a Dickens byli fiktivní postavy, kdežto Sherlock Holmes a Eleanor Rigbyová podle nich skutečně žili.“
Kdo je Eleanor Rigbyová, si v době internetu čtenář zjistí rychle sám. Trvalo jen chvilku zjistit, jakou anketu má Eco na mysli. Byl to průzkum konaný mezi britskou mládeží ve věku pod dvacet let v roce 2008. Psal o tom tehdy server britského listu Telegraph. Výsledky byly po Brity jistě pozoruhodné. 47 procent mládeže považovalo krále Richarda Lví srdce, který je historická postava z doby křížových válek ve 12. století, za fiktivní postavu. Vojenská sláva tomu muži nijak nepomohla. 27 procent lidí si zase myslelo, že legendární zdravotní sestra Florence Nightingale, která dokázala za krymské války snížit úmrtnost zraněných vojáků ze 42 na 2 procenta, je mytická postava.
Dobře, to byla „jen“ zdravotní sestra. Ale 65 procent teenagerů si myslí, že král Artur je historická postava a opravdu seděl se svými bojovníky kolem kulatého stolu na hradě Camelot. 58 procent si myslí, že skutečně žil detektiv Sherlock Holmes. 51 procent, že existoval Robin Hood a v lese Sherwood okrádal bohaté a dával chudým.
Komentáře k tomuto výzkumu ukazují, jak dnes lidé získávají své znalosti o historii. 77 procent lidí v tomto průzkumu připustilo, že nečte historické knihy a 77 procent v televizi raději přepne na jiný kanál, než aby sledovali historický pořad.
Mohou za to prý dobré filmy
Paul Moreton, šéf kanálu UKTV Gold, který průzkum zadal, říká, že ohledně toho, že dotázaní nevědí o historické existenci některých osob, není omluvitelné. „Oživení“ některých my.tických figur považuje za výsledek dobrých filmů, které mají vliv na veřejné mínění.
„Příběhy, jako je ten Robina Hooda, jsou tak inspirující, že není překvapením, že není překvapením, když lidé věří, že tyto postavy skutečně existovaly,“ říká.
Pokud je tomu tak ve Velké Británii, co bychom asi tak mohli čekat u nás. Jana Husa znají lidé jenom z televize, stejně tak Masaryka a Gottwalda a Veřejnou bezpečnost. Tu nejspíš ze seriálu o majoru Zemanovi. A to je jen historie. Stejně tak i přítomnost znají lidé jen zprostředkovanou přes média. Pokud se jim přihodí, že politiku znají jen z pořadu Kotel a z Haló novin a Babišova tisku, mají hned světonázorově jasno. A všichni ti lidé mají volební právo. Naštěstí ho ne všichni využívají. Možná by pak skutečně volili Karla Gotta, aby nás ochránil před spiknutím iluminátů. Ne že by volební hlas pro Babiše byl znakem zdravého rozumu.
Pokud takto dopadají příslušníci starého demokratického národa, nebudeme na tom asi o mnoho lépe. Ostatně před lety si jeden náš politik, o kterém někdy probleskne, že by kandidoval na prezidenta, myslel, že Karel IV. žil v 17. století. S takovou znalostí svět samozřejmě nestojí a nepadá. Ono se ale zjistilo, že stejně tak ministři nic nevědí o minimální mzdě a životním minimu a jiných věcech.
Dnes se tolik volá po hájení vlastních kořenů, že by stálo za to prozkoumat, co si pod tím lidé představují. Jestli náhodou nemají na mysli třeba mrkev. Tím by se mnohé vyjasnilo.
