Bylo by zajímavé zjistit, co vlastně mají být ty naše evropské hodnoty, ke kterým se teď mnoho lidí hlásí.

Určitě je to antické dědictví, tedy filozofie a základy práva a zkušenosti se státní správou, potom židovsko-křesťanská tradice a také – to je marné – pohanské dědictví. K části Evropy patřil dříve i islám, než byl vytlačen.

Jaké hodnoty?

Když se někdo vymezuje vůči imigraci z důvodu ochrany našich hodnot, měl by asi vědět, k čemu se hlásí. Pokud jde o křesťanství, Evropa je stále sekulárnější. Právě severské země a Česko patří ke státům, kde církevní instituce utrpěly největší ztráty, pokud jde o počty členů. Pokud jde o křesťanské hodnoty, půjde tedy spíše o to, co tu na troskách křesťanství zbylo, tedy základní povědomí, že je něco nad námi a že se nemá lhát a krást a vraždit a že moc duchovní světská mají být odděleny a nemají si do své autority moc mluvit. To je samozřejmě křesťanství zredukované až na atomy, ještě by tam měl patřit Bůh, co se stal člověkem, a spása a zavržení. To už bychom ale chtěli po dnešních lidech mnoho, tak snad časem.

Že do toho nezapadají muslimové, kteří moc duchovní a světskou neoddělují v té míře jako my, je celkem pochopitelné. Nemají ani teologii, která dává interpretaci posvátných textů mnohem větší prostor u křesťanů.

V praxi ale lidé nemají rádi žádné imigranty, u nás vzbudilo rozruch už to, že by republika přijala několik syrských rodin, ještě navíc šlo o křesťany.

Chudák Kaddáfí

Prezident Zeman teď v rozhovoru pro Lidové noviny řekl, že je třeba starat se o potřebné v zemích, odkud pocházejí. Poukázal na Libyi a zmínil, že je to země s potenciálním bohatstvím, kde by se lidem mohlo vést dobře, kdyby chtěli. To je ale právě ten problém. Tamní systém se zhroutil. Zeman to podává tak, že je to i vina Západu a jeho intervence. Jenomže pokud nás paměť neklame, nikomu se do intervence nechtělo, nejméně se do ní chtělo Spojeným státům. Evropanům se zase nechtělo do boje, protože na to nemají kapacity. V každém případě bylo nakonec špatně všechno. Kdyby západníci podrželi Kaddáfího u moci, řeklo by se, že to udělali kvůli ropě. Vždyť se s diktátorem tolik kamarádili, když se polepšil, na chvíli. Když ho nechali padnout, řekne se, že to udělali kvůli ropě.

Co ty kolonie?

Co bylo, bylo, teď se musí řešit pohromy „arabského jara“. Zatím to ještě není politicky korektní říkat a ani nikdy nejspíš nebude, ale mnoha lidem se nepochybně zasteskne po starém koloniálním systému. To bývaly časy! Samozřejmě že záleželo na tom, kdo byl koloniální pán a jak to uměl. Někteří to neuměli vůbec a zůstala po nich jen historie krutosti a zaostalost.

V každém případě ale po druhé světové válce vznikla řada režimů, kde mají prezidenty a parlamenty a podobné instituce, i ústavy opisují ze Západu, ale moc to nefunguje. Některé ze vzniklých režimů jsou odporné diktatury, které jsou horší než původní koloniální panství. Dělat demokracii bez určité kulturní úrovně nelze. Rozhodně je to problém v zemích s kmenovými zvyklostmi a uměle nakreslenými hranicemi, které nerespektovaly ani národy, ani geografii.

Bude možné obnovit jednou něco, jako zdokonalené kolonie tam, kde místní správa selhala? Těžko si představit, že by se do toho někomu chtělo. Ta možnost postupného rozvoje se kdysi promeškala. Teď nezbývá než se chytit každého jen trochu osvíceného vůdce a podpořit ho, aby se zabránilo nejhoršímu. Pokud se nestane zázrak, bude to běh na dlouhou trať.