KOMENTÁŘ / Zdeněk Nekula si popletl role. Je ministrem zemědělství, nikoli Horstem Fuchsem potravinářského teleshoppingu. Propagací zlevněné mouky pomáhá maximálně jednomu obchodnímu řetězci, nikoli sobě a kabinetu, který zastupuje. Měl by spíš bojovat za změny v zemědělství a potravinářství, které jsou v područí agrobaronů.

Ministr Nekula poděkoval na sociálních sítích řediteli Lidlu za pěkný dárek v podobě slevy na mouku za 12,90 korun. „Když se chce, tak to jde,“ dodal. Téhož dne oznámil, že bude bojovat za zachování nulové spotřební daně na tiché víno. Obojí angažmá je sporné a míjí se s podstatou problémů resortu, který zastupuje.

Slevy jsou všude

Slevové akce jsou každodenní součástí všech obchodních řetězců a není jediný důvod vypichovat jednu z nich. Jako by to ministr nevěděl. Potom se nemůže divit výhradám, že působí jako obchodní agent Lidlu a neplacenou reklamou nahrává obchodním zájmům jednoho silného hráče na domácím trhu. A to ještě pomíjí, že zlevněná mouka neznámého výrobce je k dispozici při nákupu nad 400 korun.

Dále čtěte

Ve jménu Agrofertu. Babiš je v odporu proti ukrajinskému obilí ve střetu zájmů

KOMENTÁŘ / V poslední době se vede rozjitřená diskuse kolem dovozu ukrajinského obilí do některých zemí EU. Nyní do ní vstoupil…

Je to komunikační lapsus snižující vážnost jeho počínání. Problémy s cenami potravin, jež jsou dnes hlavním tahounem inflace, přitom leží jinde. Obchodní řetězce na nich sice mají svůj podíl jako každý ze tří článků potravinářské vertikály zemědělci-potravináři-obchodníci, ale Nekula se tváří, že na vině jsou výlučně obchody.

„Fuchsovský“ skeč s moukou nevybočuje z této linie. Pravda je ovšem složitější. Na zdražování potravin má klíčový vliv současná agrosocialistická struktura zemědělství, kde výrazně dominují velcí výrobci.

Její nevýhody se prohloubily v posledních deseti letech, kdy působil ve vládě majitel největší agrokorporace v zemi a celé Evropě, Andrej Babiš. Charakterizuje ji na evropské poměry unikátní koncentrace zemědělské a zpracovatelské velkovýroby v rukou vlivné agrolobby.

Loni přitom dosáhla mimořádných zisků 22 miliard korun, což se nijak neprojevilo v cenách potravin, jež rostly dvakrát rychleji než ceny energií. Tím spíš, že dnes zástupci agroprůmyslu přiznávají, že byli předzásobeni zemědělskými komoditami, jejichž světové ceny po celý rok klesají, a mnozí měli fixované ceny energií.

V čem je problém

„Jednou z hlavních příčin současných cenových problémů s potravinami v našem zemědělsko-potravinářském sektoru spočívá v tom, že tu pár hráčů po celá desetiletí představuje většinu celého trhu. Stát tomu přihlížel s představou, že je problém v potravinové vertikále vyřešený,“ řekl deníku FORUM 24 předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.

Dále čtěte

Z pole až na vidličku? Zdražování potravin a polistopadový kartel Agrofertu

Světové ceny potravin už desátý měsíc v řadě klesají. V lednu spadly na nejnižší úroveň od září 2021. V Česku…

„Náš stát dlouho nic nečinil ve prospěch širšího a pestřejšího konkurenčního prostředí, které je tím hlavním řešením, které může dlouhodobě působit na stabilizaci cen, na plnou dostupnost potravin v regionech i v dobách různých krizí, a zejména působit konkurenčním tlakem na zlepšování kvality potravin,“ dodává zástupce sedláků.

Především je podle něj potřeba, aby si politici tento stav přiznali a začali dělat systémová opatření – přehodnotili dotační systémy, zastropovali dotace pro velké podniky a snižovali byrokracii, která odrazuje hlavně menší farmáře.

Nekula sice loni posílil podporu sedláků, ale bez systémových změn budou nadále trh dominantně ovládat agrobaroni, jejichž zástupci loni strašili hladomorem a berou si zákazníky jako rukojmí.

Ministr zemědělství není ve funkci od toho, aby hájil zájmy agresivní agrolobby jako jeho předchůdci v Babišově vládě Jiří Milek a Miroslav Toman, ale zájmy spotřebitelů.

Výjimka jen pro tiché víno?

Podobně sporný je Nekulův – a nejen jeho – nakonec úspěšný boj za zachování nulové spotřební daně na tiché víno. Byla prolobbována v minulosti jakožto jediná výjimka mezi alkoholickými nápoji, včetně šumivého vína.

Znovu byla podložena strašením, že by zavedení daně 10 korun na litr vína údajně znamenalo likvidaci moravských vinařů. Říkají to často ti samí odpůrci, kteří by raději výrazně zvýšili daň z příjmů všem zaměstnancům.

Dále čtěte

Dotační král. Agrofert čerpá nejvíc dotací nejen u nás, ale i v Evropě

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2022 rozčeřila debatu o přebujelosti dotačního systému. Je všeobecně známo, že nejvíce domácích…

Příliš velký hluk kolem tichého vína není ničím jiným než bojem za zachování vybojovaných privilegií. Může se odehrát kolem každé úsporné položky. Pokud se ovšem konsolidují veřejné finance, rozvrácené nezodpovědným přístupem populistů ANO a ČSSD, a nepůjde jen o marketingovou hru, budou potřebné změny více či méně bolet.

Pořád ale mnohem méně, než kdybychom pokračovali ve spanilé jízdě Andreje Babiše a Aleny Schillerové do dluhové propasti. A nelze pochybovat o tom, že opozice znovu vytvoří klima, že zdroje jsou. Nejsou a beze změny kurzu nebudou.