Spojené státy a EU zřejmě směřují k další konfrontaci v otázce cel a vzájemného obchodu. Tentokrát se jedná o velká dopravní letadla a firmy Boeing a Airbus, ale je zřejmé, že jde jen o záminku. Spojené státy a některé země Evropské unie spolu včetně velké Británie, jsou ve sporu o podpory a pobídky pro své dva významné výrobce dopravních letadel už od roku 2004. Obě podání ke Světové obchodní organizaci (WTO) přišla ve stejný den, 6. října. Obě země si stěžovaly na podobné věci, tedy že různé daňové úlevy, zajištěné úvěry a investiční pobídky pro jednu firmu znevýhodňovaly na mezinárodním trhu tu druhou.
WTO rozhodla ve prospěch obou stěžovatelů. Američané teď argumentují právě nálezem panelu sestaveného touto nadnárodní organizací a hrozí, že na letadla vyrobená v Evropě uvalí cla a aby se neřeklo, přidají k tomu ještě cla na automobily. Nicméně odvolací panel, který hodnotil, zda Německo, Francie, Španělsko a Británie upravily sporné programy tak, aby vyhovovaly regulím WTO, rozhodl ve prospěch USA již skoro před rokem. Naopak na konci března padl verdikt ve věci evropské stížnosti z roku 2005 a to opět ve prospěch navrhovatele.
USA a evropské země si zkrátka při podpoře svých průmyslových šampiónů v oboru výroby dopravních letadel nemají moc co vyčítat. Jistě by se dalo dlouze debatovat o tom, jestli se mají z daní finančně podporovat velké firmy a případně ve kterém oboru, faktem ale zůstává, že Amerika i Evropa teď ze všeho nejvíc připomínají pasáž z knihy Matoušovy o třísce a břevnu. Rozdíl je ale v tom, že Spojené státy se rozhodly využít výsledek sporu o podporu firmy Airbus ve své obchodní válce.
Je třeba připomenout, že byť nářky USA mají reálný základ, obchodní války jsou základem ekonomické diplomacie současné administrativy. Prezident věří v ekonomickou moc své země a neváhá ji využít při vyjednáváních s ostatními státy. Ekonomická politika potírající „nespravedlivý obchod“ byla jedním z hlavních slibů v kampani a po volbách skutečně nová garnitura ukončila jednání o zóně volného obchodu v Tichomoří, začala tlačit na nahrazení smlouvy NAFTA mezi Mexikem, USA a Kanadou a zavedla cla na různé výrobky proti Číně, EU, ale i dalším zemím.
Mezinárodní obchod je komplikovaný mechanismus a díky různým daňovým pravidlům, sociálním i environmentálním standardům, ale i různým více či méně skrytém podporám, nebude pro firmy a tím pádem ani pro státy nikdy plně rovnoprávný. Kdyby Čína například poskytovala svým dělníkům stejné sociální zabezpečení, jako je běžné nejenom v Evropě, ale i v daleko dravějších Spojených státech, její konkurenční výhodu v podobě nízké ceny práce by to významně omezilo.
Globalizace dodavatelských řetězců má mnoho stinných stránek. Prezidentovi Spojených států jde ale především o jednu z nich a tou je ztráta pracovních míst ve výrobním průmyslu v jeho vlastní zemi. Jenže na tom se tzv. outsourcing podílí jen částečně. Podíl výroby na celkovém HDP totiž klesá celosvětově. V USA spadl od roku 1970 do roku 2010 z 22 na 12 %. V EU to ale bylo od roku 1987, kdy ji začal americký úřad pro statistiky zaměstnanosti (BLS) počítat dohromady, z necelých 22 na něco přes 14 %. Dokonce i v Číně dosáhl podíl výroby na HDP vrcholu někdy na přelomu 70. a 80. let, kdy byl přes 40 %, zatímco v roce 2010 spadl pod 30 %.
V poslední dekádě se navíc situace poměrně stabilizovala. Ta hlavní potíž je ale v tom, že díky technologickému pokroku dnes jeden dělník dokáže vyrobit věci násobně větší hodnoty, než dříve. Pro vytvoření stejné peněžní hodnoty tak stačí daleko méně lidí a trend je v tomto ohledu naprosto neúprosný. Mizející pracovní příležitosti v tomto odvětví jsou ale především politický problém. Americký prezident se jej rozhodl vyřešit obchodními válkami jak s protivníky, jako je Čína, tak se spojenci, jako jsou země EU.
Zatímco v za osm let Obamovy vlády podaly Spojené státy na EU u WTO jen jednu jedinou stížnost a EU na USA taktéž, za současného prezidenta započaly u této organizace již tři spory mezi Amerikou a Evropou. Americká politika obchodních válek je i přes to, že občas působí chaoticky, prováděná naprosto s rozmyslem. Za současné administrativy to jiné rozhodně nebude. Pro českou proexportně orientovanou ekonomiku, jejíž čtvrtinu tvoří právě výroba, to rozhodně není dobrá zpráva.
