Pirátská strana a Starostové a nezávislí se dohodli na společných programových prioritách pro nadcházející volby do poslanecké sněmovny. Jde o významný krok na cestě ke společné předvolební i povolební spolupráci. Ještě důležitější však bude to, zda se nejenom tato dvojice politických uskupení, ale i druhý formující se blok složený z ODS, KDU-ČSL a TOP 09, shodne na konkrétních řešeních a opatřeních. Ani jedna z plánovaných koalic se nesmí zaseknout na vágních a pěkně znějících heslech bez obsahu.

Piráti a hnutí STAN se zatím dohodli na celkem osmi programových prioritách. Jde o fungování státu blíž občanům, férové daně, dostupné zdravotnictví, vzdělávání pro 21. století, spravedlnost pro všechny, ochranu naší krajiny nebo o podporu podnikání a inovací či o průhledné fungování státu.

Takhle to zní natolik obecně, že by to podepsal skoro každý. Když se podíváme na to, jak jednotlivé priority popisují, dočteme se například, že vydvihují „štíhlý stát, k občanům přívětivý a jim sloužící“. Téma férových daní pak rozepisují takto: „Prosazujeme nižší daně z práce, aby lidé, kteří poctivě pracují, měli na výplatní pásce vyšší čistou mzdu. Proto podporujeme vyšší a valorizovanou slevu na poplatníka. Abychom získali peníze na nižší daně z práce, je třeba zrušit nedůvodné daňové výjimky. Cílem jsou férové daně, pochopitelné pro každého,  které zajistí kvalitní veřejné služby, důstojné důchody, dostupné zdravotnictví a kvalitní školství.“

Klíčové bude především to, co přesně spadá mezi nedůvodné daňové výjimky a nakolik se na nich Piráti a hnutí STAN dokážou shodnout. A pak zásadní otázka je, kolik prostředků jejich zrušení přinese a zda to bude stačit na to, aby ony férové daně skutečně zajistily všechno to, co obě uskupení vypočítávají.

Konkrétní opatření a návrhy

Problémy se vždycky skrývají v detailu. Jedna věc je dohodnout se na tom, že chceme štíhlý stát, a druhá pak to, jak takový štíhlý stát vlastně vypadá a co do něj patří a co už ne, a tam už samozřejmě mohou začít různá nedorozumění a následně spory a konflikty. Proto je třeba přijít s maximálně konkrétními opatřeními a návrhy a shodnout se na nich.

V této fázi zatím Piráti a hnutí STAN, zdá se, nejsou, ale snad do ní brzy dospějí. Koaliční smlouva, jejíž návrh by měl být hotový do 23. prosince a kterou následně budou ještě obě uskupení schvalovat, by měla obsahovat asi 105 programových východisek. Ta by už měla být o poznání konkrétnějších než dosavadní programové priority.

Jako svou prioritu Pirátská strana a Starostové a nezávislí vyzdvihují takový stát, který občany nezatěžuje, ale naopak podporuje v rozvoji a pomáhá, když je to třeba. Už na tom je vidět, že se obě uskupení snaží skloubit dva principy, které jdou zčásti proti sobě.

Pohodlná a bezpečná alternativa

Jde o to, aby stát byl na jedné straně dostatečně mohutný a silný na to, aby občany podporoval v rozvoji a pomáhal jim, zároveň však nesmí být natolik rozbujelý a zbytnělý, aby je obtěžoval. Najít mezi tím jasně vydefinovanou rovnováhu, na které se Piráti a hnutí STAN shodnou, je důležitý úkol, který před nimi stojí a na kterém do velké míry také záleží budoucnost jejich předvolební i povolební spolupráce.

Dále čtěte

Andrej Babiš složil poklonu Pirátům. Začal se jich bát

Nedá se nic dělat, ale kdo chce v politice něčeho dosáhnout, nevyhne se útokům, nadávkám, kritice a napadání. Tak to…

Před podobným úkolem, byť trochu odlišným, stojí i vznikající blok ODS, křesťanských demokratů a TOP 09. Také oni musí hledat rovnováhu mezi principy, které jdou proti sobě. V případě této trojice subjektů půjde především o přístup k Evropské unii, o otázku přijetí eura, postoj ke klimatické změně či obecně témata na liberálně-konzervativní ose, jako je například manželství pro gaye a lesby.

I občanští demokraté, lidovci a TOP 09 mohou být v pokušení se tomu vyhnout nicneříkajícími formulacemi, přesto by se však měli dohodnout na jednoznačných postojích a návrzích a těch se držet. Rozplizlost, vágnost a příliš obecná hesla a slogany rozhodně nejsou něčím, na čem by bylo dobré stavět, a obě plánované koalice by se jim měly vyhnout.

To je nakonec asi to nejtěžší, před čím obě možné koalice stojí – najít shodu na konkrétních opatřeních i v oblastech, kde si jejich členové zase tolik nerozumějí a kde právě nekonkrétnost, vágnost a obecnost pro ně může být dost pohodlnou a bezpečnou alternativou. Tomuhle lákadlu by však neměly podlehnout a místo toho by se měly pustit do namáhavé cesty hledání obtížných, ale uchopitelných kompromisních návrhů.