Na ten červnový den v roce 1999 nezapomene bývalá starostka Libušína na Kladensku Marie Maříková nadosmrti. Jako zároveň ředitelka základní školy před ní byla závěrečná konference, končící hodnocení všech žáků, příprava na prázdniny. Uprostřed vyučování ale vtrhla do školy parta policistů a před zkoprnělými žáky a učiteli oblíbenou ředitelku odtáhla s sebou. Jak vystřižené z filmu Vyšší princip líčící časy vrcholící heydrichiády.
Po zatčení skončila dokonce v cele předběžného zadržení s návrhem na vazbu a s obviněním ze zneužití pravomoci veřejného činitele. A důvod? Podle policie měla poškodit obec svými rozhodnutími, která vydávala navíc bez souhlasu zastupitelstva. Jedenáct let trvalo, než byla soudy zbavena těchto nesmyslných obvinění, další roky se soudila o odpovídající odškodné. Za tu dobu přišla jak o politickou kariéru, tak o své celoživotní poslání učitelky, a z obce se musela odstěhovat.
Osmdesát procent nevinných
Je to zřejmě nejkřiklavější a nejbrutálnější případ policejně prokurátorské šikany obecního představitele. Bohužel, není to případ ojedinělý. Unie obhájců ČR nedávno zpracovala analýzu stíhání místních zastupitelů a její závěry jsou více než otřesné. Z pětasedmdesáti zmapovaných případů jich bylo již čtyřicet tři pravomocně ukončeno, přičemž výrokem o vině skončilo pouze devatenáct případů. Bez osmi prokázaných případů korupce taky byly celé dvě třetiny trestních stíhání nezákonných. Většina těchto případů tedy vůbec není o korupci, jak bychom mohli očekávat na základě několikaleté mediální masáže a vybičované celospolečenské hysterie, ale o normální činnosti volených zástupců místních samospráv. Jde tedy o skandální a nepřípustné zasahování trestněprávních orgánů státu do čistě politických rozhodovacích procesů. Korupční případ bývalého chomutovského primátora Alexandra Nováka, podle nějž se tvořil předpojatý názor na další stíhané starosty a zastupitele, byl tedy spíše výjimkou než pravidlem.
Za každým případem ale stojí konkrétní lidé, jejich osudy. A zde jsou suchá statistická data ještě více alarmující. Ze 266 zastupitelů se jich zatím rozsudku dočkalo jenom sto. A z této stovky jich bylo pouze šestnáct (opět bez započítání korupce) také skutečně odsouzeno. Ani toto číslo ale není konečné, protože řada z nich uspěla s dovoláním u Nejvyššího soudu, a jejich případy tak budou muset znovu projednat obecné soudy. Nejméně osmdesáti procentům zastupitelů tak vůbec neměli policisté a státní zástupci co otravovat život.
Absurdní obvinění
Přinejmenším stejně absurdní jsou i jednotlivé případy. I teatrální postup policie, která si zjevně užívá, když může oblíbeného a úspěšného představitele samosprávy co nejvíce ponížit. Jako se to stalo starostovi Lipna nad Vltavou Zdeňku Zídkovi. Tomu přišlo obvinění ve stejný den v červenci 2012, kdy všemi médii proletěla fotka, na níž spolu s prezidentem Václavem Klausem jede společně lanovkou na vrch Kramolín. Starosta obce byl pak několik let popotahován za to, že vyměnil různé pozemky z restitucí, aby se mohla vůbec obec rozvíjet. Petici na jeho podporu tehdy podepsalo více než osmdesát procent občanů Lipna. Kuriózní bylo stíhání starosty obce Hajany na Strakonicku. V návrhu na vzetí do vazby napsal státní zástupce, že tím bude alespoň chráněn ze stresu před sdělovacími prostředky. Výjimečné není ani stíhání za něco, co se sice nestalo, ale stát mohlo. Jako v případě pěti zastupitelů obce Ostravice na severní Moravě, kteří si odhlasovali pětadvacet tisíc na zpracování auditu obce, a když je krajský úřad upozornil, že může audit udělat sám, tak zakázku zrušili, aniž by vydali jedinou korunu.
Trestní stíhání místních zastupitelů má bez ohledu na to, jak nakonec dopadne, i zásadní vliv na komunální politiku, a to zvláště ve větších městech. Komunální volby před pěti lety v Liberci přinesly doslova politické zemětřesení, kdy ODS skončila v opozici. Jedním z důvodů bylo trestní stíhání všech jejích dvanácti zastupitelů kvůli údajně nevýhodnému prodeji obecního pozemku, zahájené na základě jednoho článku v místním tisku. Celkově ale šlo o třiadvacet stíhaných zastupitelů – tedy všech, kteří pro dané usnesení hlasovali, včetně dvou opozičních zastupitelek, které při hlasování zmáčkly omylem špatné tlačítko.
Obžaloba, která z tohoto absurdního obvinění vzešla, byla nakonec tak chabá, že ji soud smetl ze stolu, aniž by vůbec nařídil hlavní líčení. Stejně tak byli naprosto nesmyslně obviněni všichni zastupitelé Českého Krumlova – ti kvůli tomu, že odsouhlasili peníze na právní zastoupení stíhaného starosty města. Starosta byl spolu se svým předchůdcem stíhán za poskytnutí dotace na opravu sportovní haly. I v obou těchto případech soud vyslovil verdikt nevinni.
Zlomil to Svoboda?
Do loňských komunálních voleb zasáhlo i stíhání dvou primátorů hlavního města Prahy – Bohuslava Svobody a Tomáše Hudečka, kteří jsou obviněni z porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a porušení povinnosti při správě cizího majetku ve spolupachatelství v souvislosti se zadáním zakázky na podporu programového vybavení firmě Haguess. Ve skutečnosti se radní snažili pouze zabránit kolapsu, který reálně hrozil, protože původní smlouva na Opencard měla končit, a ocitli se tak v časové tísni. Již loni v únoru, kdy byl Svoboda vydáván k trestnímu stíhání Poslaneckou sněmovnou, prošlo jeho vydání v mandátovém a imunitním výboru pouze o jeden hlas. Letos mělo být Svobodovo stíhání rozšířeno kvůli tomu, že bez souhlasu rady podepsal s advokátem a současným senátorem Václavem Láskou smlouvu o kontrole hospodaření v pražském Dopravním podniku. Mandátový výbor se ale postavil v tomto případě na zadní a Svobodu odmítl vydat. V následné diskusi na plénu se pak Svobody nezastávali pouze opoziční politici, ale rovněž koaliční poslanci. K důvěryhodnosti stíhání nepřispělo ani to, že pražské Vrchní státní zastupitelství po debaklu v mandátovém výboru ucuklo a zařídilo, že žádost byla vzata zpět. Případ bývalého primátora se tak může stát zlomovým momentem, kde si stát konečně začne všímat toho, aby obecní zastupitelé nadále nebyli bezdůvodně šikanováni represivními orgány. A aby zároveň trestal ty policisty a státní zástupce, kteří tito zlovůli provádějí.