Ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Zatímco obchody tradičně praskají ve švech a horské hotely se plní, při pohledu na obsah některých médií musí mít většina diváků a čtenářů pocit, že národ umírá hlady, a toho, kdo má doma ještě poslední kousek suchého chleba, to teprve čeká. Vděčným tématem jsou samozřejmě každodenní dojemné příběhy chudých seniorů a rodičů malých dětí. Nejnověji jsme se dozvěděli, že pro české rodiny s nízkým příjmem se úhrada stravného v mateřských školách mění v noční můru.
Podobným obsahem média nepochybně šíří blbou náladu, a mnohá z nich to samozřejmě dělají ráda. Skoro to vypadá, jako by před nástupem současné vlády vůbec neexistovaly rodiny s nízkými příjmy, matky samoživitelky nebo po krk zadlužení lidé.
Články o tom, že ceny stravování v mateřských školách ohrožují křehkou finanční stabilitu české rodiny s nízkým příjmem a vzdělávací perspektivy jejích dětí, jsou už opravdu vrchol. Částka, kterou rodiče platí ve většině mateřských škol za celodenní stravování svých dětí, se pochybuje v řádech pár desítek korun. Například mateřská škola v pražských Holešovicích požaduje za plnohodnotné obědové menu, dopolední a odpolední svačinu včetně nápojů směšných 41 korun.
Stejné částky najdeme i mimo Prahu. Třeba jedna z karvinských školek účtuje rodičům za celodenní stravné pro děti do 6 let 45 korun, v mateřské škole v centru Ústí nad Labem se platí za stejné množství jídla 42 korun. Pokud bychom v tomto případě počítali částku na celý měsíc, jde při jednadvaceti dnech o pouhých 882 korun.
Na webových stránkách zmíněné školky v Ústí nad Labem najdeme také rozpad celkové sumy na jednotlivá jídla. Podle ceníku tak zjistíme, že dopolední svačina pro děti do 6 let vyjde na 10 korun, oběd i s polévkou na 20 korun, odpolední svačina na 8 korun a nápoje na 4 koruny za den. Za desetikorunu za dopolední svačinu pak například v úterý dostaly děti jogurt, rohlík a ovoce.
Není nutné být zrovna zdatný matematik nebo expert na ceny potravin, aby bylo jasné, že za tak směšnou sumu rozhodně v obchodě takový nákup nepořídíte. Například jedno jablko se běžně v obchodních řetězcích prodává za více než 5 korun, rohlík stojí kolem 3 korun a nejlevnější ochucený jogurt pořídíte zhruba za desetikorunu.
Pokud někdo dokáže doma poskytnout svému dítěti dvě svačiny a plnohodnotný oběd včetně pitného režimu za cenu do 45 korun denně, měl by uvažovat o napsání knihy. Reálně to možné není, pokud samozřejmě svého potomka nekrmí suchou rýží a čínskou polévkou. Nabízí se proto otázka, co například o víkendu jedí děti těch, kteří podle svých slov nemají peníze na obědy v mateřské školce. Někdo by mohl ostře říci, že zřejmě okusují doma omítky. Totéž samozřejmě platí v případě těch, kdo si stěžují na ceny obědů ve školních jídelnách.
Nezpochybňuji, že existují situace, kdy se rodina dostane do velkých finančních problémů. Ať už kvůli ztrátě partnera či z důvodu zákeřné nemoci. Na to ale myslí náš sociální systém a existuje nemálo organizací, které se takovým lidem snaží pomáhat. Pokud jde přímo o obědy pro děti, existují sbírky a programy. Netvařme se ale, že tuto pomoc potřebují všichni. Obzvláště ne takoví rodiče, kteří si dopřávají krabičku cigaret denně a rozumují o zlé vládě u piva.
Stát není dojná kráva ani chůva, která by se měla starat o děti. Těm mimochodem už poskytuje třeba vzdělání zdarma až po vysokoškolský diplom, což rozhodně není ve většině zemí samozřejmost. Je třeba přestat natahovat ruku do státní kasy, tak jednoduché to je. A na téma o údajně „astronomických“ cenách obědů ve školkách a školách, které prý drtí české rodiny, si vzpomeňme, až zase bude někdo brečet nad platy kuchařek v jídelnách.
