Herečka Jaroslava Obermaierová FOTO: ČTK / Milan Petrovič
FOTO: ČTK / Milan Petrovič
GLOSA / Osudem těžce zkoušená Jaroslava Obermaierová, která na své chatičce jen o vlásek unikla umrznutí, když se přiškrtil dovoz ruského plynu a pouze zásoby brambor ji spasily přes osobním hladomorem, je přesto ženou naděje. Pro Super.cz se svěřila, že se těší na volby.
„Že budou volby. Doufám, že bude změna k lepšímu,“ popsala mihotavé (nejspíš rudé) světélko na konci fialově temného tunelu.
Jinak to ale podle ní nestojí za nic a její hodnocení stavu světa je poměrně negativní.„Vadí všechno a už dlouho. To, co slyším, tak je mi z toho akorát špatně. Věci se dějí tak, že se vás nikdo nezeptá, a peníze, které nám dávají, tak řeknou, že je musejí dát na zbraně. To mi vadí. Mě se to všechno dotýká – s důchodem i se zdravím syna. Myslí si někdo, že jde žít z důchodu? Valorizace byla snad tři stovky,“ analyzovala herečka.
A ještě ke všemu jí nedávají předem scénáře pro seriál Ulice, kde hraje drbnu Nyklovou, takže netuší, co jí přinese budoucnost. Tím je na tom zhruba asi jako my všichni, ale jí tahle existenciální skutečnost došla až teď.
V situaci, kdy někomu dlouho vadí všechno, je každá rada drahá. Zvláště třeba u psychoanalytika. Lze ale provést krizovou intervenci, co by šlo nasadit. Pít třezalkový čaj. Nevymetat komunistické sedánky. Nečíst Parlamentní listy. Vyhnout se všem fotografiím Miloše Zemana a majora Zemana. Procházky s pejskem. (Ten se dá půjčit od Karla Havlíčka, čímž se ušetří za krmivo.)
Kdyby nic z toho nezabralo, zbývá ještě poslední možnost, totiž šoková terapie. Odjet do Moskvy a postavit se na Rudé náměstí s transparentem: „Stop válce! Už žádné peníze na zbraně!“
Nejdéle během dvou minut se začnou dít věci, které člověka okamžitě přivedou na jiné myšlenky. Mocní o vás projeví nefalšovaný zájem a možná dostanete nadlouho i jistou střechu nad hlavou. Je krásné mít před sebou i jinou perspektivu, než jsou volby.
