V současné době je památka obou mužů připomenuta na fasádě tímto způsobem. FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem autora
FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem autora
Radnice Prahy 2 odsouhlasila dodatek k dohodě, na jejímž základě vznikne v budově bývalého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici důstojný památník připomínající kněze Josefa Toufara, kterého v únoru 1950 umlátili příslušníci komunistické státní bezpečnosti, a Jana Palacha, jenž se v lednu 1969 upálil na protest proti nastupující normalizaci. Oba muži totiž v této budově zemřeli.
Zastupitelé Prahy 2 usilovali o podobnou dohodu takřka šest let. „Při vší úctě a respektu k soukromému vlastnictví jsou místa, ve kterých se odehrávaly důležité okamžiky našich dějin. A toto místo je jedním z nich. Josef Toufar a Jan Palach si zaslouží důstojnou vzpomínku a oficiální pietní místo. Děkuji všem kolegům i vlastníkům domu, že našli společnou řeč,“ zhodnotila uzavřenou dohodu mezi radnicí Prahy 2 a vlastníkem objektu, jímž je společnost United Corporatin, starostka Prahy 2 Alexandra Udženija.
Radnice nesouhlasila s původní projektovou dokumentací vlastníka ke společnému územnímu a stavebnímu řízení. Navržená funkce domu se totiž neslučovala s vybudováním veřejně přístupného pietního místa v přízemí budovy. A tak následovala komplikovaná jednání s vlastníkem.
„Za přispění zástupců hlavního města Prahy, Odboru památkové péče MHMP a IPR se hledalo řešení, které by navíc bylo v souladu s koncepcí humanizace severojižní magistrály. Jsme rádi, že nakonec k dohodě došlo,“ prohlásil místostarosta Václav Vondrášek, jenž je za oblast výstavby a územního rozvoje a oblast památkové péče na Praze 2 zodpovědný.
V bývalém Borůvkově sanatoriu tak podle uzavřeného dodatku vznikne veřejně přístupná kavárna navazující na uliční parter s umístěním stálé expozice–připomínky věnované Janu Palachovi a Josefu Toufarovi. Na fasádě pak budou umístěny reliéfy a pamětní deska. Vlastník se zavázal, že konkrétní podoba vnějších pietních míst i samotné kavárny bude podléhat schválení městskou částí Praha 2.
Josef Toufar se narodil 14. července 1902. Vystudoval teologii a stal se knězem. Jeho posledním působištěm byla farnost v Čihošti u Ledče nad Sázavou. Při jeho kázání 11. prosince 1949 se dodnes nevysvětleným způsobem začal pohybovat kříž na oltáři. On sám událost nezaznamenal, ale existovalo takřka dvacet svědků, kteří pohyb kříže potvrdili. Zvěst o tzv. čihošťském zázraku se rychle šířila, až se informace dostala i k představitelům KSČ, kteří krátce po převzetí moci upevňovali násilím svoji pozici. Událost v Čihošti se jim tak hodila jako záminka k diskreditaci katolické církve.
Josef Toufar byl v lednu 1950 zatčen příslušníky StB a ve Valdicích krutě mučen sadistickým vyšetřovatelem Ladislavem Máchou, aby lživě přiznal, že celou událost s pohyblivým křížem vytvořil úmyslně. Komunisté totiž plánovali soudní proces, v němž by Toufarovo přiznání fungovalo jako důkaz o podvodech církve. Estébáčtí technici sestrojili jakýsi mechanismus, kterým se dalo křížkem pohybovat. Následně byl natočen krátký propagandistický film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, „dokazující“, jak církev podvádí.
V krátkém záběru zde byl natočen i Josef Toufar, který však byl natolik zmučen, že musel být převezen do Prahy, kde 25. února v Borůvkově sanatoriu zemřel na následky zranění, která mu estébák Mácha způsobil. Mrtvola Josefa Toufara byla zahrabána do hromadného hrobu na hřbitově v Ďáblicích. V červenci 2015 byly jeho ostatky vyzvednuty a slavnostně uloženy do hrobu v Čihošti. Již v roce 2013 zahájila římskokatolická církev proces jeho blahořečení.
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948. Vyrůstal ve Všetatech, kde byl členem místního Sokola a byl také členem sboru Českobratrské církve evangelické v nedaleké Libiši. Odmaturoval v roce 1966 na mělnické střední všeobecně vzdělávací škole, jež byla v roce 1990 přejmenována na Gymnázium Jana Palacha. V maturitním roce nebyl z kádrových důvodů přijat ke studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a tak začal studovat Vysokou školu ekonomickou.
Na vysněnou filozofii se mu podařilo přestoupit v roce 1968 a v létě se zúčastnil studentské brigády v sovětském Leningradu, odkud se vrátil jen pár dní před srpnovou invazí sovětských vojsk a jeho spojenců. Aktivně se poté účastnil studentského odboje, protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Postupně však viděl upadající morálku a rezignaci, včetně pomalého a tichého akceptování nastupující normalizace, a začal uvažovat o radikální akci.
Ve čtvrtek 16. ledna 1969 se tak v horní části Václavského náměstí před Národním muzeem polil hořlavinou a zapálil. S těžkými popáleninami byl převezen na Kliniku plastické chirurgie do Legerovy ulice, kde ještě poskytl krátký rozhovor, v němž hovořil o důvodech svého činu. Zemřel v neděli 19. ledna a jeho pohřeb se dne 25. ledna stal poslední velkou manifestací proti okupaci a postupující normalizaci. Jeho hrob na Olšanských hřbitovech se stal jakýmsi poutním místem, a tak jej v roce 1973 StB bez souhlasu rodiny exhumovala, nechala zpopelnit a uložit do hrobu ve Všetatech. V roce 1990 se urna vrátila do původního hrobu na Olšanech.
